Člověk může snadno přehlédnout, že si příliš zakládá na dětech, manželce a přátelích, ačkoli je to v Božích očích zlé. Ale běda; jsou lidé, kteří jsou příliš mrzcí, než aby milovali tělo a krev; milují špínu, pouhou špinavou zem, žluté zlato. To je to, k čemu upínají svá srdce.
Jak se historie blíží k návratu našeho Pána Ježíše Krista, měli bychom očekávat nárůst falešných učitelů, falešných proroků a falešných mesiášů. Ježíš o nárůstu těchto podvodníků prorokoval v Matoušovi 24,5.11.23 a 24. Apoštol Pavel zopakoval varování našeho Pána ve 2. Timoteovi 3,13 a připomněl Timoteovi, že v posledních dnech to s podvodníky půjde od desíti k pěti. Proč s blížícím se druhým příchodem Krista přibývá falešných učitelů a jak mohou věřící rozpoznat ty, před jejichž následováním nás varuje Nový zákon?
První podmínkou pro pastýře je, aby byl sám v sobě dobrý a věrný, neboť je-li nevěrný tím, že ovce zbavuje ohrady nebo vtlouká ovci hřebík do čela, aby zahynula a jemu aby připadlo maso, pak to není dobrý pastýř a zasluhuje potrestat. Takoví jsou mnozí duchovní pastýři, ziskuchtiví, kteří, když vidí vlastní ovce hynout, se radují, a říkají: „Dobře zaplatí darem do kuchyně.“ Nezaslouží si, aby byli pověšeni v pekle?
Náš Bůh je hoden chvály! A my máme nepřeberné množství důvodů, proč bychom ho měli chválit. Už jenom z oné skutečnosti, že je Bůh, vyplývá, že je naší povinností ho chválit – je nejvyšší a nejdokonalejší bytostí, která existuje, existovala a bude existovat na věky. Máme ho také chválit za jeho činy a za jeho nesmírnou velikost. Některé z jeho činů si můžeme připomenout i při čtení tohoto čísla Soli Deo Gloria.
Jednoho dne kovář foukal do měchu, když zbožný McCheyne vstoupil do kovárny, aby se schoval před deštěm. Když kovář foukal do uhlíků a ty se rozhořely, jednoduše se ho zeptal: „Na co myslíš, když ten oheň hoří?“ Na odpověď nečekal a klidně odešel. Kováře to však přimělo přemýšlet o nadcházejícím hněvu a také ho to vedlo k tomu, aby před ním utekl. Nemůžeme říci, co může být v milostivé Boží prozřetelnosti prostředkem, který vás přivede k rozhodnutí.
V poslední době definice rovnosti mužů a žen prošla kulturním posunem. Zatímco v průběhu dějin bylo obecně zřejmé, že rovnost co do hodnoty, morálního statusu a postavení před Bohem skutečně existuje i uprostřed rozdílů (ať už jde o odlišné role nebo biologické rozdíly), moderní egalitářské hnutí redefinovalo „rovnost“ tak, že podle něj rovnost vyžaduje „stejnost“. Muži a ženy si nemůžou být rovni, jestli mají jiné role.
„Všechno má svůj čas.“ To znamená, že existuje Bohem stanovený čas, kdy Bůh určuje, aby se každá proměnlivá okolnost stala. Některé věci vycházejí přímo z jeho ruky. V jiných je činitelem člověk – lidská láska nebo nenávist, dovednost nebo síla tajemně působí na Boží vůli. Tak jsou lidské záměry překonány a nejhorší vášně srdce jsou obráceny k dobrému. Tak „zlé ruce“ naplnily Hospodinův „záměr“, když přibily Pána slávy na kříž (Sk 2,23).
Zbožná žena nemůže být pastýřem církve Ježíše Krista, protože Ježíš Kristus to zakazuje. Debaty kolem této otázky – včetně nedávné debaty jižních baptistů o dodatku ústavy – se skutečně točí kolem této jednoduché skutečnosti. Pán církve rozhodl, koho nechá sloužit jako pastýře v místních církvích. Vyjádřil svou vůli jednoduchými a jasnými slovy a ti, kdo nemají touhu zastírat jeho význam, to ochotně uznávají.
Náš Pán Ježíš nezemřel nadarmo. Jeho smrt byla obětní: zemřel jako náš zástupce, protože smrt byla trestem za naše hříchy. Protože jeho náhrada byla Bohem přijata, zachránil ty, za které přinesl svou duši jako oběť. Svou smrtí se stal podobný pšeničnému zrnu, které přináší hojný užitek. Po Ježíši musí přijít řada dětí; on je „Otec věčnosti“. Říká: „Hle, já a děti, které jsi mi dal.“
