Dále jí řekl: „Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže je nebude možno ani spočítat.“ (Gn 16,10)
Také Hagar dostala zaslíbení. Narodí se jí syn, prvorozený Abrahamův syn. Není to ten zaslíbený syn, na toho bude muset Abraham ještě čekat, ale je to prvorozený syn. A jako prvorozený syn bude také zahrnut požehnáním. Hagar dostala stejné požehnání jako Abraham, co se týče potomstva (Gn 15,5). Synů Izmaela je skutečně nespočetně – a to můžeme mluvit jen o tělesných potomcích Izmaela, o Arabech. Stejně je to s potomky Abrahama – a zde můžeme mluvit také o duchovních potomcích, jimiž jsou křesťané. v Kristu získáváme všechno duchovní požehnání. Není nic z nebeského požehnání, co by nám náš Bůh odepřel. A ještě jinak – žádné skutečné duchovní požehnání nelze najít nikde jinde kromě Krista.
Podobně jako každé jaro se i letos chystám na konferenci pro služebníky, kterou od roku 1962 pořádá nakladatelství Banner of Truth (Pás pravdy). Je to vždy úžasná příležitost strávit čtyři dny ve společenství zbožných bratrů z různých zemí, sytit se Božím slovem, slyšet o tom, jak Bůh pracuje v různých zemích a být vytržen z každodenního koloběhu života.
Pokud posledních několik let donutilo evangelikály přehodnotit cokoli, pak je to povaha autority ve světě a v církvi. V pondělí 16. března 2020 prezident Trump oznámil, že se koronavirus šíří po celém světě takovým způsobem, že čelíme pandemii epochálních rozměrů. On a federální zdravotničtí úředníci navrhli „15 dní na zpomalení šíření – nebo zploštění křivky“ viru v naději, že se podaří minimalizovat dopad hrozící katastrofy.
Jsme na začátku třetí kapitoly prvního listu Timoteovi a mluvíme o povolání k práci starších ve sboru. První verš třetí kapitoly o tom mluví jako o krásné práci. V originálním textu je slovo skutek, které se v Písmu používá celkem často a má širokým rámec použití – od skutků zákona, přes práci jako takovou, úkol, činnost, záležitost až po požadavek (např. zákona – Ř 2,15). Nejsme spaseni ze skutků (Ef 2,9) – tam je přesně toto slovo, ale jsme spaseni k tomu, abychom konali dobré skutky (Ef 2,10) – je tam stejné slovo.
Neustále se modlím k Bohu, aby mi pomohl kázat ne velkolepá kázání, ale kázání užitečná – kázání, která osloví nejen intelekt, ale i srdce; kázání, která posílí a rozvinou milost v nás a budou nás inspirovat svatými touhami. V našich problémech, úzkostech, zmatení – čím déle žiji, tím více mě přesvědčuje moudrost mluvit více s Bohem a méně s lidmi. On nám může pomoci překonat všechny naše obtíže více než všichni ostatní dohromady. Mluvte více s Bohem, méně s lidmi.
Z mnoha jiných míst víme o tom, jak milosrdný Spasitel při své poslední večeři utěšoval své učedníky, kvůli jejich budoucímu zármutku, který je měl potkat kvůli jeho umučení. Proto i na tomto místě jim říká o tom, že budou zarmouceni. Říká „zanedlouho“ („maličko“ – KRAL), tedy za tři dny, a přijde to, že „mě nespatříte a zanedlouho“, tedy v následujících čtyřiceti dnech až do jeho nanebevstoupení ho spatří. A tak se stalo, že ho už onu noc a v pátek a v sobotu a v noci ze soboty na neděli nakrátko neviděli a potom, po jeho zmrtvýchvstání, ho nakrátko (desetkrát) zase viděli. V té době už byli zase povzbuzeni ve své víře, v níž předtím selhali, a byli utvrzeni.
Na té první poradě v Jeruzalémě to milí bratři a apoštolové vyjadřují jasně: „Vždyť to jde dobře!“ Ne tak, jak jsme si to mysleli my – tedy že by to poznání mělo zůstat jen u nás. Od věků zde byla pevná myšlenka, aby se to rozšířilo po celém světě. Pochopili to, vyslovili a měli z toho radost. To, že Pán Bůh přemýšlel dříve, než začal tvořit, uznáváte v teorii všichni. Ale jak to vypadá ve světě? Tam se prý zdá, že je víc věcí nepovedených než povedených! A ve tvém životě se už vůbec nezdá být nějaký plán, a pokud ano, tak rozhodně ne pěkný!
