31. ledna

I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám.“ (Gn 2,18)

Člověk nebyl stvořen, aby byl sám. Bůh ho stvořil pro společenství. Na prvním místě do společenství s Bohem samotným (Bůh stvořil nejprve muže, aby měl vztah s Bohem), ale hned vzápětí má mít muž společenství se svou ženou, se svým vlastním tělem (vždyť byla vzata z muže). Člověk je společenským tvorem – má mít děti a má skrze ně naplnit zemi. Kromě toho má mít naprosto jedinečný vztah s Pánem Ježíšem Kristem, a současně vztah s Kristovým tělem, tedy s Božím lidem. A i když někdo může mít dar od Boha, aby zůstal sám kvůli své službě Kristu, přesto je i takový člověk součástí Kristova těla, tedy není sám, ale patří do společenství a žije v těle Kristově pro Boha a jeho slávu.