Sláva Ježíše Krista (Tt 2,13)

• … [abychom] očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. (Tt 2,13)

Verš, který dnes máme před sebou, je na jednu stranu velmi jednoduchý. Ale zároveň můžeme říci, že to je verš, který je velmi hluboký a plný významu, plný slávy. A celý tento verš mluví o našem spasiteli, Pánu Ježíši Kristu. Mluví o očekávání Krista, o naději v Kristu, o slávě Ježíše Krista a o Božství Ježíše Krista.

Máme před sebou jeden z mnoha veršů Nového zákona, které přímo mluví o tom, že Ježíš Kristus je Bůh (J 1,1; J 20,28; Ř 9,5; 2Pt 1,1 atd.). Tento verš dokonce říká, že Ježíš je veliký Bůh. Existují sice pokusy oddělit ty dvě části verše od sebe, ale kdybychom to udělali, museli bychom tvrdit, že očekáváme příchod dvou osob – 1. velkého Boha a 2. našeho Spasitele Ježíše Krista. Ale jak řecká gramatika, tak použití slov v našem textu, stejně jako biblická teologie mluví celkem jednoznačně. Nikde v Písmu se nemluví o tom, že při druhém příchodu Krista máme očekávat spolu s ním také Otce. Naopak – o Otci je řečeno:

• On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. (1Tm 6,16)

Jediným vyjádřením Boha, které je zjevné lidským očím, je vtělení Božího syna do těla, jako má člověk. Bůh se stal tělem a Jan o něm napsal:

• A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. (J 1,14)

Veliký Bůh se stal člověkem a v lidském těle nás zachránil z hříchu a ze smrti. Písmo stále znovu dosvědčuje, že jenom u Boha je spasení. Jenom Bůh je spasitel svého lidu – a v osobě Ježíše Krista se spasení stává skutečností. Ježíš odložil svou věčnou slávu, kterou měl u Otce a stal se člověkem, aby na lidském těle odsoudil hřích. Vzal na sebe hříchy svého lidu a zaplatil za ně na kříži Golgoty. Jenom Bůh sám v osobě Božího syna mohl přinést dostatečnou oběť, takovou, která může dokonale usmířit Boží hněv, která může být dostatečnou cenou za hřích. Každý, i ten „nejmenší“ hřích je urážkou nekonečného Boha, proto je mzdou hříchu smrt (Ř 6,23). Jedná se o urážku, která má nekonečnou závažnost, protože je namířená proti bytosti, která je nejenom nekonečná, ale především nekonečně svatá a spravedlivá. Proto Bůh nemůže žádné hříchy přehlídnout nebo nad nimi nějak mávnout rukou a nechat je být. Proto musí každý hřích naprosto spravedlivě potrestat. A jediný spravedlivý trest je věčný trest, věčné oddělení od Boha a jeho milosti, dobroty a slávy. Toto je důvodem, proč spasitelem nemohl být nikdo jiný, než samotný Boží syn, osoba svou podstatou božská, věčná a nekonečná právě tak, jako osoba Boha Otce. Proto čteme, že v Kristu usmířil Bůh svět sám se sebou (2K 5,19).

Ježíš Kristus byl ukřižován podle Písem, zemřel a byl pohřben. Ale třetího dne vstal z mrtvých, protože sám se nikdy hříchu nedopustil, takže ho smrt nemohla udržet ve své moci. Svou smrtí v lidském těle dokonale zaplatil za všechny hříchy svého lidu, a svým vzkříšením nám poskytl důkaz, že spasení je dokonáno a není k němu co přidat. Náš dokonalý spasitel:

• … přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně. (Žd 7,25)

Jediným prostředníkem mezi námi a Bohem je člověk Kristus Ježíš. A tento člověk, Kristus Ježíš, je v našem textu popsán jako veliký Bůh a spasitel. Je plně člověkem, je potomkem z královského rodu Davidova, je dokonalým člověkem, posledním Adamem, je vzorem a plností lidství a právě tak je plně Bohem, velikým Bohem a naším spasitelem.

V jediném krátkém verši v jednom z nejmenších novozákonních listů je shromážděno tolik slávy a odkrývají se nám zde takové hlubiny moudrosti, že se nám až tají dech. Veliký Bůh a náš spasitel Ježíš Kristus – milovaní svatí, tento text nás volá, vybízí k uctívání. Tato slova by nás neměla nechat chladnými. Jsou jako životodárná voda pro naše vyprahlá srdce. Musí nás vést k radosti a ke chvále, měla by nás vést na kolena nebo na tvář, abychom se pokořili před tímto velikým Bohem, který nemá sobě rovného, měla by nás vést k radostné oslavě a k jásání, abychom se radovali jako král David, když vnášeli schránu smlouvy do Jeruzaléma, protože Bůh nám dal veliké spasení a mocného spasitele, svého Syna a našeho Pána Ježíše Krista. Jeho vzýváme celým svým životem a uctíváme ho v Duchu a v pravdě.

Boží milost nás vede k očekávání slavného příchodu velikého Boha, který je naším spasitelem, Ježíše Krista. Máme být jako Abraham, který byl celý svůj život poutníkem na zemi. Jediné místo, které bylo jeho vlastní, byla makpelská jeskyně, která mu posloužila jako hrob. Ačkoliv byl jenom poutníkem a bydlel ve stanech:

• … a upínal naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh. (Ž 11,10)

Totéž platí pro všechny poutníky víry, pro každého křesťana. Proto nás Boží milost vychovává, abychom očekávali blaženou naději. Musíme upínat svůj pohled dopředu nebo vzhůru, prostě k Bohu, upínat se ke Kristu, protože jenom to nám dá sílu, abychom ve víře vytrvali až do konce. Jsme na cestě a ještě nejsme u cíle. Jsme společenstvím Kristovy církve, společenstvím víry a naše víra se upíná k naději nám dané. Jsme na tom stejně jako všichni poutníci víry před námi, o nichž Boží slovo říká:

• Ve víře zemřeli ti všichni, i když se splnění slibů nedožili, nýbrž jen zdálky je zahlédli a pozdravili, vyznávajíce, že jsou na zemi jen cizinci a přistěhovalci. (Žd 11,13)

My jsme zažili naplnění slibů, které Bůh dal svému lidu, zakusili jsme moc spasení, odpuštění hříchů, ospravedlnění z milosti i pokoj s Bohem. Zakusili jsme moc přicházejícího věku, zakoušíme trvalou přítomnost Ducha svatého, který nám připomíná Kristova slova, který nás uvádí do veškeré pravdy, který pro nás, v nás i skrze nás oslavuje samotného Pána Ježíše Krista. Přesto je naplnění blažené naděje, ten slavný příchod Pána Ježíše Krista, velikého Boha a našeho spasitele, stále ještě před námi.

Milí přátelé, chci vás povzbudit k tomu, abyste s radostí a touhou vyhlíželi slavný příchod Pána Ježíše Krista. Nechci vás povzbudit k tomu, abyste hledali nějaké známky jeho příchodu. Svět ve zlém leží a Pán zaslíbil, že uslyšíme o válkách, morech, katastrofách – a právě tak to je od té doby, co vystoupil vzhůru ke svému Otci. Ale chci vás povzbudit k tomu, abyste hledali jeho samotného, jeho přítomnost, jeho blízkost, jeho slávu a všechnu milost, které je spojená s jeho osobou. Při svém odchodu řekl: „Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku.“ (Mt 28,20). Proto mu vzdejme chválu. Amen.