Ježíš dnes nemá žádnou autoritu mezi evangelikály
Dovolte mi vysvětlit příčinu mé úzkosti. Je to toto: Ježíš Kristus dnes nemá téměř žádnou autoritu mezi skupinami, které se nazývají jeho jménem. Tím nemám na mysli římské katolíky, ani liberály, ani různé rádoby křesťanské sekty. Mám na mysli protestantské církve obecně, a to včetně těch, které nejhlasitěji prohlašují, že jsou duchovními potomky našeho Pána a jeho apoštolů; konkrétně evangelikály…Současné postavení Krista v…církvích lze přirovnat k postavení krále v omezené, konstituční monarchii. Král…není…ničím víc než tradičním sjednocujícím bodem, příjemným symbolem jednoty a loajality, podobně jako vlajka či národní hymna. Je oslavován, uctíván a podporován, ale jeho skutečná autorita je malá. Formálně je hlavou nade vším, ale v každé krizi rozhoduje někdo jiný. Při slavnostních příležitostech se objevuje ve svém královském oděvu, aby pronesl nevýrazný, bezbarvý projev, který mu vkládají do úst skuteční vládci země. Celá ta věc možná není nic víc než dobromyslná hra, která však má své kořeny v antice. Je to velká zábava a nikdo se jí nechce vzdát. V…církvích je Kristus dnes ve skutečnosti jen milovaným symbolem. „Sláva Ježíšovu jménu“ je národní hymnou církve a kříž je její oficiální vlajkou, ale při pravidelných bohoslužbách a v každodenním chování jejích členů rozhoduje někdo jiný, nikoli Kristus…Díky dlouhé a pečlivé organizaci je nyní možné, že autorita mladého pastora, který právě absolvoval seminář, je v církvi větší než autorita Ježíše Krista. Kristus má nejen malou nebo žádnou autoritu, ale i jeho vliv se stále zmenšuje. Neřekl bych, že žádný nemá, pouze že je malý a slábne...
Vláda Ježíše není mezi křesťany úplně zapomenuta, ale byla odsunuta do zpěvníku, kde lze veškerou odpovědnost vůči ní pohodlně splnit v záři příjemných náboženských emocí. Nebo pokud se o něm učí jako o teorii ve třídě, málokdy se uplatňuje v praktickém životě. Myšlenka, že člověk Ježíš Kristus má absolutní a konečnou autoritu nad celou církví a nad všemi jejími členy v každém detailu jejich života, prostě není dnes přijímána jako pravda řadovými evangelikálními křesťany.
Postupujeme takto: Považujeme křesťanství naší skupiny za totožné s křesťanstvím Krista a jeho apoštolů. Víra, zvyky, etika i činnost naší skupiny jsou ztotožňovány s křesťanstvím Nového zákona. Cokoli skupina myslí, říká nebo dělá, je v souladu s Písmem, bez jakýchkoli pochybností. Předpokládá se, že vše, co od nás náš Pán očekává, je, abychom se věnovali činnostem skupiny. Tímto způsobem dodržujeme Kristova přikázání.
Abychom se vyhnuli tvrdé nutnosti buď uposlechnout, nebo odmítnout jasné pokyny našeho Pána v Novém zákoně, uchylujeme se k jejich liberálnímu výkladu. Kazuistika [klamné uvažování] není výsadou pouze římskokatolických teologů. I my, evangelikálové, umíme pomocí jemných a spletitých vysvětlení obejít ostrý hrot poslušnosti. Ta jsou šitá na míru tělu. Omlouvají neposlušnost, utěšují tělesnost a zbavují Kristova slova jejich účinku. A podstatou toho všeho je, že Kristus prostě nemohl myslet vážně to, co řekl. Jeho učení je přijímáno – třebaže jen teoreticky – teprve poté, co bylo oslabeno [naším] výkladem...
Myslím, že bych měl předložit nějaké konkrétní důkazy na podporu svého tvrzení, že Kristus má dnes v církvích jen malou nebo žádnou autoritu. Nuže, položím několik otázek a nechám, ať odpovědi poslouží jako důkaz.
Která církevní rada [sic] se při rozhodování o projednávaných záležitostech řídí slovy našeho Pána?…Který výbor nedělní školy [sic] hledá pokyny v Božím slově?…Kdo si pamatuje, kdy si předseda konference [členské schůze?] přinesl s sebou na stůl Bibli, aby ji použil? Zápisy, předpisy, jednací řád – ano. Posvátná přikázání Páně – ne… Která rada pro zahraniční misie [sic] se skutečně snaží následovat vedení Páně, které je dáno jeho Slovem a jeho Duchem?…Kde lze při vedení našich veřejných bohoslužeb nalézt Kristovu autoritu?…Který křesťan, když čelí morálnímu problému, jde přímo ke Kázání na hoře nebo k jinému novozákonnímu textu, aby tam nalezl autoritativní odpověď?…Která teologická škola, od skromného biblického institutu výše, by mohla pokračovat ve své činnosti, kdyby učinila Krista Pánem všech svých zásad?
Příčin úpadku autority našeho Pána je mnoho. Uvedu pouze dvě.
Jedním z nich je síla zvyku, předchozích případů a tradice…Druhým důvodem je oživení intelektualismu mezi evangelikály. Pokud situaci správně vnímám, nejde zde ani tak o touhu po poznání, jako spíše o touhu získat pověst vzdělaného člověka...
Co tedy máme dělat? Každý z nás se musí rozhodnout a na výběr jsou přinejmenším tři možnosti. Jednou z nich je vzbouřit se v šokovaném rozhořčení a obvinit mě z neobjektivního informování. Další možností je přikývnout na obecný souhlas s tím, co je zde napsáno, ale utěšovat se tím, že existují výjimky a my k nim patříme. Třetí možností je pokořit se v pokorné skromnosti a přiznat, že jsme zarmoutili Ducha a zneuctili našeho Pána tím, že jsme mu neudělili místo, které mu jeho Otec určil jako hlavě a Pánu jeho církve. Přijetí první nebo druhé možnosti pouze potvrdí toto pochybení. Třetí možnost, bude-li dovedená do konce, může tuto kletbu odstranit. Rozhodnutí je na nás.
Tozer, Bůh, s. 204–214,

Přidat komentář