Dej ti Bůh z rosy nebes a ze žírnosti země, i hojnost obilí a moštu. (Gn 27,28)
Izák, který byl požehnaný od Boha, požehnal svému synu. Ve svém požehnání ho zahrnul vším pozemským požehnáním. Nebeská rosa napájí Izraelskou zemi po většinu roku a vede k hojnosti obilí i moštu. Kéž by i na nás Bůh každodenně sesílal nebeskou rosu Ducha svatého, aby naše životy přinášely hojnou úrodu obilí i moštu, abychom byli plodní a svými životy mu vzdávali chválu. My nejsme jako Jákob, nepřišli jsme ukrást otcovo požehnání, ale byli jsme přivedeni k Otci skrze Syna Duchem svatým a hojnost nebeského požehnání je nám zaslíbena právě v Pánu Ježíši Kristu. Kéž by ty proudy živé vody plynuly z našeho nitra, jak to Pán ve své milosti a dobrotě zaslíbil (J 7,37–39).
Každý rok stojíme před volbami nebo se k nim neustále schyluje. Volby do obecních či krajských zastupitelstev, sněmovny, senátu, prezidentské volby nebo volby do Evropského parlamentu se neustále střídají. Mnoho z nás je tímto množstvím a neustálým tlakem, předvolebními kampaněmi a billboardy unaveno, otráveno a znechuceno. Jak by se k volbám měl v dnešním světě stavět křesťan?
Boží zaslíbení jsou jako květiny rostoucí v ráji Písma. Podobně jako včela z květin tak i rozjímání získává z květin zaslíbení jejich sladkost. Zaslíbení nám nepřinášejí žádný užitek ani útěchu, dokud nad nimi nerozjímáme. Kadidlo voní nejkrásněji, když je rozdrceno a rozemleto. Rozjímání nad slibem, podobně jako rozemletí kadidla, ho činí voňavějším a příjemnějším. Zaslíbení lze přirovnat ke zlatému dolu, který přináší bohatství teprve tehdy, když je zlato vytěženo. Díky zbožnému rozjímání těžíme duchovní zlato, které leží ukryté hluboko v zaslíbeních, a tak se stáváme bohatšími!
V posledních několika dnech se objevila zajímavá směsice příběhů týkajících se křesťanství, politiky, sexuality a populární kultury. V souhrnu vyvolávají důležitou otázku: co se stane, když se křesťanská rétorika dostane do veřejného prostoru?
Bývalý canterburský arcibiskup Rowan Williams vyjádřil skepsi ohledně odkazů Nigela Farage na křesťanské dědictví Británie i ohledně tvrzení Tommyho Robinsona o jeho křesťanské víře. Williams naznačuje, že křesťanství se může stát politickým nástrojem k podněcování nepřátelství vůči muslimům.
V tomto varování je určitá moudrost, kterou by křesťané měli vzít na vědomí. Křesťanství není politická značka. Krista nelze zneužít jako maskota politického hnutí, stejně jako nelze kříž použít k posvěcení naší vlastní stranické ideologie. Každý, kdo se hlásí ke Kristu, by měl počítat s tím, že bude posuzován podle Kristova učení.
Panuje velký zmatek ohledně toho, jak si můžeme být jisti, že jsme spaseni. Někteří učí, že naše jistota spočívá v tom, zda každý den čteme Bibli a modlíme se. Tito učitelé tvrdí, že praví věřící touží po Božím slově a rádi se modlí; proto, jak usuzují, pokud nečteme Bibli a nemodlíme se denně, nejsme křesťané. Tento druh učení vede mnohé k tomu, že mylně pochybují o svém spasení. Jiní učí, že jistoty o svém spasení můžeme dosáhnout, pokud žijeme životem upřímné poslušnosti Kristu. Říkají, že pravá víra se vždy projevuje skutky, a proto musíme hledat základ naší jistoty v našich skutcích.
Může křesťan věřit v evoluci? Evoluce může znamenat prostě změnu v průběhu času. Když se toto slovo používá v tomto smyslu, nikoho to nepřekvapí. Kontroverznější definice zahrnuje myšlenku, že všechny živé organismy pocházejí s určitými změnami ze společných předků, jejichž původ sahá až k univerzálnímu společnému zdroji, první živé buňce.
