Jen zmlkni před Bohem, duše má (Ž 62,6)

Jan Karafiát

Znovu a znovu, a ať se zdá, že je to všechno nadarmo, a ať tě zdržuje, kdo chce a co chce – jen zmlkni před Bohem, duše má! Před něčím ty, duše, musíš zmlknout, i kdyby to byla mizerná sukně. Ale ty, má milá duše, ty se měj k němu a jenom k němu. – Že to neumíš? – Však on tě naučí, on sám se svými pomocníky. A ti chodí světem, mají v rukou nožíky a bez milosti přeřezávají všechna pouta, jimiž se ta duše lidská k světu poutá, ať jsou to již řetězy anebo stébla. – Arci že to nejde snadno, bolest při tom přenesmírná, ale potom: „Osidlo se přetrhalo a jsme svobodní.“ Člověk se tu něčemu přiučil, o čem neměl tušení. – Jen zmlkni před Bohem, duše má! – A když o tom přemýšlí a přemýšlí, a rád by to řekl co nejjasněji a nejjadrněji – ono to zní přece jenom zase: Jen zmlkni před Bohem, duše má, konečně zmlkni!

Mluv, co tě učí

Charles Spurgeon

Mnohý opravdový služebník Páně je pomalý v řeči, a když je vyzván, aby se za svého Pána postavil, je ve velkém zmatku, aby svou špatnou obhajobou nepokazil dobrou věc. V takovém případě je dobré si uvědomit, že Pán stvořil jazyk, který je takto pomalý, a musíme si dát pozor, abychom z toho nevinili našeho Stvořitele. Může se totiž stát, že pomalý jazyk nebude tak velkým zlem jako jazyk rychlý a že málo slov může být větším požehnáním než příval slov. Je také zcela jisté, že skutečná zachraňující moc nespočívá v lidské rétorice s jejími tropy, hezkými frázemi a velkolepými projevy. Nedostatek plynulosti není tak velkým nedostatkem, jak to vypadá.

Zameteme vše pod koberec?

Ondřej Kutý

Církev dělá, jakoby se za poslední dva roky vlastně nic nestalo: „Vraťme se ke kázání Evangelia. To, že jsme podlehli mediální manipulaci a ve slepé poslušnosti vládním nařízením jsme decimovali Kristovu nevěstu, to už neřešme, je to za námi.“ Často se tak mluví o tom, že po kovidových lockdownech se zpátky do společenství nevrátilo velké množství vyznávajících křesťanů, což se přisuzuje tomu, že se prostě oddělil plev od zrna a kozy od ovcí. Už se tolik ale nemluví o tom, z jakých důvodů se tito lidé nechtěli vrátit, protože mnoho církví jednoduše zašlo nad to, co je psáno, a byly tak nevěrné Pánu a neposlušné Jeho Slovu, když mnohé sbory omezily nebo dokonce ukončily shromažďování Božího lidu, a to na základě poselství strachu, které nám bylo lživě a manipulativně předkládáno z médií.

Věčný slib

Charles Spurgeon

Pán třikrát říká: „Zasnoubím si tě.“ Jaká slova dává dohromady, aby představil toto zasnoubení! Přidává se spravedlnost, aby učinila smlouvu platnou před zákonem. Nikdo nemůže rozloučit tento svazek. Právo posvěcuje toto spojení svým výnosem a nikdo nespatří v této záležitosti nic pošetilého ani chybného. A mezitím se milosrdenství usmívá a dokonce zpívá, ano rozhojňuje se v množství slitování kvůli přehojné milosti tohoto svatého svazku.

O šesti bludech: Blud o stvoření

Jan Hus

Blud o stvoření je tento: že blázniví kněží říkají, že mohou, kolikrát jen chtějí, tělo Boží stvořit, a že jsou stvořitelé svého Stvořitele, a proto také dále říkají, že každý kněz je důstojnější než panna Marie, matka Boží, což dokazují takto: Ona porodila Boha Ježíše Krista jednou, ale každý kněz to samé může dělat často.  A tak se ti ubožáci pozdvihují v důstojnosti nad pannu Marii, dokonce i nad Krista, pravého Boha a člověka, když říkají, že jsou jeho stvořitelé. Tímto povyšováním se prokazují jako pravý antikrist, o němž svatý Pavel říká, že se povýší nad všechno, co má jméno Boží, tedy na Krista, který je v pravdě člověkem i Bohem. A aby lépe rozuměli řeči svatých učitelů a rozpoznali tento blud a vyvarovali se ho, mají vědět:

Otevřený dopis FBC církvím ve Spojeném království

Společenství biblických křesťanů (FBC)

Tento dopis je vyjádřením obav, že mnoho církví nesplňuje biblickou potřebu fyzicky se scházet k bohoslužbám, sdílet evangelium, mít společenství a zajišťovat mnoho potřeb, které by církev měla uspokojovat. Dopis lze buď stáhnout a přeposlat konkrétnímu sboru, nebo použít jako základ pro sestavení vlastního osobnějšího dopisu.

Ježíšovy pokyny – proč je poslouchat a plnit?

Tomáš Ondris

Křesťané jsou ospravedlněni na základě víry v Ježíše, bez skutků zákona (Ř 3,20; Ř 4,5; Ef 2,10; Ga 2,16; Ga 3,24 …), pouze z milosti (Tt 3,7; Ř 11,15; 1K 1,4; Ef 2,5.8 …), proto si z dodržování přikázání nikdo nemůže dělat žebřík do nebe a zakládat si tak na vlastní spravedlnosti. Ježíš řekl: „Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.“ (Mt 5,20). Zároveň však Ježíš dává několik důvodů, proč bychom měli plnit Boží pokyny. Jaké to jsou? 

Milosrdný Bůh (Gn 1–50)

Jaroslav Kernal

Knihu Genesis můžeme rozdělit na dvě velké části: kapitoly 1–11 a 12–50, přičemž bychom mohli rozdělit i druhou část na příběhy patriarchů, Abrahama, Izáka a Jákoba, které jsou spíše zlomkovité a ukazují nám takové střípky z jejich života a potom je tady život Josefa (kap. 37.39-50). Prvních jedenáct kapitol Genesis popisuje dávnou historii světa, nejméně dva tisíce let historie. Ve dvanácté kapitole dochází k prudkému zpomalení děje a všechna pozornost se soustředí na jednu jedinou rodinu – na čtyři pokolení Abrahama, syna Terachova. Vyprávění o Josefovi vysvětluje, jak Jákobova rodina v počtu sedmdesáti pěti lidí přišla do Egypta. V knize Exodus potom vidíme, jak tato rodina po čtyřech stech letech jako celý velký národ z Egypta odchází.

Subscribe to