Zatímco se muži odtud ubírali k Sodomě, Abraham zůstal stát před Hospodinem. (Gn 18,22)
Abraham věděl, že ho navštívil sám Bůh. Nyní doprovázel Boha, šel s ním, a když se dozvěděl o Božích záměrech se Sodomou, tak zůstal stát před Hospodinem. Také my se potřebujeme zastavit a zůstat stát před Bohem. Měli bychom si najít chvíle ve svém životě, kdy se zastavíme a strávíme čas jenom s Bohem. Budeme stát před Bohem. A věřím, že taková chvíle nás dovede i k tomu, co čteme dál v našem textu – totiž, když stál Abraham před Bohem, tak přistoupil ještě blíž. Tady je tajemství úspěšného modlitebního života. Být blízko Bohu a přiblížit se k němu ještě víc. Padnout k jeho nohám, pokořit se před ním, zakusit velice intimní blízkost Boží.
Při přiřazování sektářského chování jakékoli skupině musíme být opatrní. Stejně jako krása je závislá na vkusu pozorovatele, i chování připomínající sektu je subjektivní. Obecně platí, že k rozpoznání sekty je zapotřebí odborník, který dokáže odlišit nezdravé vzorce chování a učení od těch zdravých.
14. července se ve Francii slaví Den Bastily. Připomíná dobytí Bastily a začátek Velké francouzské revoluce. Ve jménu „svobody, rovnosti, bratrství, anebo smrti!“ přišlo o hlavu na gilotině přes 40 000 lidí, 300 000 lidí bylo veřejně popraveno popravčími četami, utopením a jinými metodami hromadného vraždění a nakonec zemřely miliony lidí během 25 let válek a nepokojů, které byly jejím důsledkem.
Místo toho, aby se lidé vydali cestou pokání, zaujímají někteří obranný postoj. Místo toho, aby vyjadřovali znepokojení nad zneužíváním, vyjadřují znepokojení nad těmi, kdo na něj upozorňují. Vystupovat proti zneužívání v církvi je vnímáno jako neláskyplné, rozdělující a dokonce jako důkaz toho, že daná osoba církev ve skutečnosti nemiluje tak, jak by měla.
Na otázku ohledně dopadů legislativy na duchovní a pastory, kteří „vykonávají svou běžnou každodenní práci v nemocnicích“, policejní náčelník Jon Boutcher uvedl, že modlitba, čtení Písma a nošení Bible v určeném prostoru „mohou představovat přestupek“.
Boží zákon zakotvuje základní právo na sebeobranu. Každý člověk má právo bránit sebe nebo svou rodinu, kdykoli jsou napadeni nebo je ohrožen jejich život. K sebeobraně je přípustné použít jakoukoli zbraň. Boží zákon neříká, že majitel domu je vinen, pokud použije meč, a nevinen, pokud použije palici. Nejde o otázku zbraní, ale o právo a povinnost sebeobrany.
Zvláště mě však povzbudilo, když jsem viděl, že se SBC rozhodla provést skutečné a důkladné vyšetřování toho, jak v minulosti řešila obvinění ze zneužívání. Pro ty, kteří to sledovali, bylo zřejmé, že v sále bylo přítomno mnoho lidí, převážně žen, kterým se nikdy nedostalo spravedlnosti za zneužívání, které musely snášet ze strany některého z vedoucích SBC nebo církve.
Naopak se zdá, že těmto vedoucím, kteří se dopouštěli zneužívání, bylo umožněno zůstat ve službě. Stále byli považováni za osoby „bezúhonné“.
