Vzal svou ženu Sáraj a Lota, syna svého bratra, se vším jměním, jehož nabyli, i duše, které získali v Cháranu. Vyšli a ubírali se do země kenaanské a přišli tam. (Gn 12,5)
Abraham věřil, a proto se vydal na cestu. Uposlechl, jak mu Hospodin přikázal. Víra bez poslušnosti je mlácením prázdné slámy. Jakub o ní říká, že taková víra je mrtvá. Je stejná jako víra démonů. Ví o Boží velikosti, ví o Boží dobrotě, ví o zaslíbeních, ale nijak se to neprojevuje v životě, v praxi. Abraham se tady řadí do řady velkých Božích mužů z knihy Genesis – Ábel, Henoch, Noe, Abraham. Každý jednotlivý život je úplně jiný – Ábel obětoval, Henoch chodil s Bohem, Noe stavěl a kázal, a Abraham vyšel a došel. Je tady víra, která je poslušná. Je třeba, abychom se naučili tuto jednoduchou poučku – činy mluví víc než slova.
V posledních letech se vzestup kultury celebrit v církvi stává stále znepokojivějším jevem. Křesťanští vedoucí jsou často povyšováni téměř na úroveň idolů – oslavováni nejsou pro svou pokoru podobnou Kristově, ale pro své charisma a komunikační schopnosti. Tento trend představuje skutečné duchovní nebezpečí, a to jak pro církev jako celek, tak pro jednotlivé duše.
K nedávné sérii evangelikálních skandálů přibyla další bolestivá kapitola. Vyšlo najevo, že Sam Allberry měl „před několika lety nevhodný vztah s jiným mužem“. Jaký dopad to bude mít na debaty o přitažlivosti k osobám stejného pohlaví v rámci evangelikálního hnutí?
Svému svědomí nesmíte nikdy odporovat. V žádném případě. Ani jednou. Martin Luther ve své slavné obhajobě na wormském sněmu správně řekl: „Jednat proti svému svědomí pro nás není ani bezpečné, ani možné.“ Věděl například, že apoštol Pavel řekl Timoteovi, že pokud si neuchováme dobré svědomí, riskujeme, že se zcela odvrátíme od křesťanské víry.
Mladí lvi řvou na svaté. Lev z pekla jim způsobuje nemalé potíže. Ačkoli se možná nedostane přímo na cestu svatosti – neboť tam žádný lev nebude – přesto se k ní velmi přibližuje. „Obchází jako lev řvoucí.“ Pokušení lze dobře přirovnat k útoku mladého lva na Samsona u Timnaty.
„Opravdu se snažím přivádět hříšníky k Ježíši a učinit z Pánova lidu horlivý, aktivní a svatý lid. Bůh, který čte v mém srdci, ví, že nejsilnější a nejvroucnější touhou mé duše je být užitečný při obrácení nesmrtelných duší. Snažím se je co nejvážněji varovat, co nejupřímněji je napomínat a co nejvřeleji je zvát; ale, ach, zdá se, že pracuji téměř nadarmo! Kdo uvěřil mému poselství a komu se zjevila Pánova paže? Jiní mají velké sbory — ale ten můj je malý. Jiní sklízejí mnoho ovoce; já mám jen tu a tam jednoho obráceného. Proč tomu tak je? Co může být příčinou?
V tomto textu ukazuje sv. Lukáš, jak se Ježíš zjevil již popáté. Stalo se to v neděli, když se dva učedníci vrátili z Emauz a řekli ostatním, jak ho potkali na cestě a jak ho poznali při lámání chleba. A milý Spasitel dokazuje svým učedníkům své zmrtvýchvstání pomocí tří smyslů: zrakem, hmatem a chutí, a nakonec to ještě uzavírá Písmem ke slyšení, když jim řekl: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi.“
