Pokud posledních několik let donutilo evangelikály přehodnotit cokoli, pak je to povaha autority ve světě a v církvi. V pondělí 16. března 2020 prezident Trump oznámil, že se koronavirus šíří po celém světě takovým způsobem, že čelíme pandemii epochálních rozměrů. On a federální zdravotničtí úředníci navrhli „15 dní na zpomalení šíření – nebo zploštění křivky“ viru v naději, že se podaří minimalizovat dopad hrozící katastrofy.
Jsme na začátku třetí kapitoly prvního listu Timoteovi a mluvíme o povolání k práci starších ve sboru. První verš třetí kapitoly o tom mluví jako o krásné práci. V originálním textu je slovo skutek, které se v Písmu používá celkem často a má širokým rámec použití – od skutků zákona, přes práci jako takovou, úkol, činnost, záležitost až po požadavek (např. zákona – Ř 2,15). Nejsme spaseni ze skutků (Ef 2,9) – tam je přesně toto slovo, ale jsme spaseni k tomu, abychom konali dobré skutky (Ef 2,10) – je tam stejné slovo.
Neustále se modlím k Bohu, aby mi pomohl kázat ne velkolepá kázání, ale kázání užitečná – kázání, která osloví nejen intelekt, ale i srdce; kázání, která posílí a rozvinou milost v nás a budou nás inspirovat svatými touhami. V našich problémech, úzkostech, zmatení – čím déle žiji, tím více mě přesvědčuje moudrost mluvit více s Bohem a méně s lidmi. On nám může pomoci překonat všechny naše obtíže více než všichni ostatní dohromady. Mluvte více s Bohem, méně s lidmi.
Z mnoha jiných míst víme o tom, jak milosrdný Spasitel při své poslední večeři utěšoval své učedníky, kvůli jejich budoucímu zármutku, který je měl potkat kvůli jeho umučení. Proto i na tomto místě jim říká o tom, že budou zarmouceni. Říká „zanedlouho“ („maličko“ – KRAL), tedy za tři dny, a přijde to, že „mě nespatříte a zanedlouho“, tedy v následujících čtyřiceti dnech až do jeho nanebevstoupení ho spatří. A tak se stalo, že ho už onu noc a v pátek a v sobotu a v noci ze soboty na neděli nakrátko neviděli a potom, po jeho zmrtvýchvstání, ho nakrátko (desetkrát) zase viděli. V té době už byli zase povzbuzeni ve své víře, v níž předtím selhali, a byli utvrzeni.
Na té první poradě v Jeruzalémě to milí bratři a apoštolové vyjadřují jasně: „Vždyť to jde dobře!“ Ne tak, jak jsme si to mysleli my – tedy že by to poznání mělo zůstat jen u nás. Od věků zde byla pevná myšlenka, aby se to rozšířilo po celém světě. Pochopili to, vyslovili a měli z toho radost. To, že Pán Bůh přemýšlel dříve, než začal tvořit, uznáváte v teorii všichni. Ale jak to vypadá ve světě? Tam se prý zdá, že je víc věcí nepovedených než povedených! A ve tvém životě se už vůbec nezdá být nějaký plán, a pokud ano, tak rozhodně ne pěkný!
Ačkoliv se zdá nemožné, aby slabý člověk obstál před tak krutým a lstivým nepřítelem, může být i ten nejobyčejnější a nejjednodušší člověk ochráněn, pokud má srdce připravené plnit Boží vůli. Tuto vůli může poznat skrze víru a Boží zákon. Moc ďábla totiž nesahá dále než k tomu, aby se pokoušel člověka dohnat k porušování Božích přikázání a k ničení jeho víry. Pokud si člověk na toto dává pozor, stačí mu to k obraně.
Z Boží milosti jsme v Kristu zemřeli zákonu, abychom se mohli oddat tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, a tak nést ovoce Bohu (Ř 7,4). Přesto zůstává i Mojžíšův zákon stále Božím slovem, které je vhodné k učení, usvědčování, nápravě a výchově ke spravedlnosti (2Tm 3,16–17). Už nejsme pod jeho odsouzením, protože máme život z milosti skrze víru, ale stále je vodítkem pro naše každodenní chození s Pánem. Celé Písmo se nám stalo „zákonem Kristovým“, který je naplňovaný láskou, včetně výše uvedeného verše. Jak ale máme rozpoznat, ke komu se máme přidat? Není to složité, i když to někdy není ani snadné (a nepoznáme to podle většiny) – potřebujeme rozlišit dobro a zlo (Žd 5,14).
Nepouštějte se do sporu s někým, kdo má za sebou Boha. Před lety se obyvatelé města Menton chtěli vymanit z nadvlády monackého knížete. Vyhnali proto jeho zástupce. Kníže dorazil se svou armádou, která sice nebyla nijak velká, ale pro obyvatelstvo Mentonu přesto představovala hrozbu. Nevím, co ten vznešený a mocný princ zamýšlel udělat, ale přišla zpráva, že sardinský král se blíží zezadu, aby pomohl obyvatelům Mentonu, a proto se jeho výsost z Monaka velmi opatrně stáhl zpět na svou skálu. Když se věřící postaví proti zlu, může si být jist, že Pán zástupů nebude daleko. Nepřítel uslyší dusot jeho koňských kopyt a zvuk jeho trubky a uteče před ním. Proto buďte stateční a donuťte svět, aby o vás řekl: „Věřil v Pána, že ho vysvobodí.“
Pavel vysvětluje křesťanům, že „z Boží moci jsou v Kristu Ježíši“ (1K 1,30a). To je nesmírně důležitý základ, protože ukazuje, že člověk je naprosto závislý na Bohu – jenom Bůh může způsobit, že se člověk ocitne v Kristu Ježíši. Samozřejmě to nedělá bez člověka samotného, ale žádá po něm víru, kterou pak Bůh ze své milosti člověku dává (zde mluvíme o znovuzrození) a důsledkem této víry je pokání a obrácení se k Bohu.
Kazatel říká: „Dej si pozor na své kroky!“ Prorok říká totéž: „Nechoďte bosí“ (Jr 2,25.) Je to dobrá rada. Chodit bos je rozhodně způsob, jak si způsobit mnoho bolesti. Nedbalost vám nikdy nepřinese výhodu – a to platí zejména při návštěvě domu modlitby. Nenechávejte své boty evangelia doma a neztrácejte je po cestě. Pokud tak učiníte, nenajdete je, až přijdete na bohoslužbu.
