To, co Bůh připravuje pro svůj lid na tomto světě, je něco skutečně výjimečného: chce, aby naše srdce byla upevněna milostí! Jde o to, abys měl naprostou, nezvratnou jistotu, že je všechno v pořádku – že to s tebou nevypadá zle, i kdyby se všem ostatním zdálo, že se ti nedaří. Ve skutečnosti je to totiž naopak, protože máš na své straně někoho, komu na tobě záleží a kdo všechno zvládne.
Naslouchej, dcerko, dívej se a pozorně vnímej, neboť je správné, abys poznala své svědomí. Věz, že své hříchy nemůžeš skrývat navždy; v soudný den je budeš muset vyznat před všemi lidmi, anděly i ďábly. Uvědom si, že kamkoli se obrátíš, tvé svědomí si uchovává vše, co jsi do své duše vložila – ať už dobré, nebo zlé. Bude tě doprovázet, dokud budeš naživu, a vydá ti počet, až zemřeš.
Také toto číslo Soli Deo Gloria je o velikém Bohu, který vládne a jemuž se nebude nikdo vysmívat, kterého milujeme a jemuž sloužíme. Jako vždy se jedná o směsici starších i nových textů. Z těch nejstarších je tu krátký článek Jana Husa O svědomí upravený do současné češtiny.
„Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato?“ Vystupte na nejvyšší možný vrchol. Naplňte své poslání v největší míře. Nedělejte jen to, o čem jste si jisti, že to dokážete, ale zaměřte se na něco, co je zatím mimo váš dosah. Řekněte si: „Kdo ví?“ To je to, co říká ambiciózní člověk, když touží být velký. Nemám žádný zájem o to, aby někdo toužil po ubohých trůnech, poctách a bohatství tohoto světa, ale rád bych, abyste všichni horlivě toužili ctít Boha a žehnat lidem. Kdo ví? Ví někdo, co Bůh skrze vás může učinit? Ví někdo, jaké schopnosti dřímou ve vašem nitru?
Klint Kubiak, který byl mezitím angažován jako nový hlavní trenér Las Vegas Raiders, řekl magazínu Sports Spectrum, že se naučil, že „vaše identita nespočívá ve vaší práci; naše identita spočívá v Kristu“. Řekl, že tato skutečnost mu spolu se studiem Bible „velmi pomohla, protože si uvědomil, že je Boží dítě“.
Ale ve společenství s Bohem musí člověk zůstat osamělý. To je další důsledek hříchu. Je pravda, že existuje společná modlitba, ale v modlitbě srdce musí být samota. Duše se nemohou spojit, ledaže by to bylo na krátkou dobu a za cenu velkého úsilí. Hřích staví mezi lidi překážky. Každé hříšné tělo, každá padlá mysl představuje překážku pro sjednocení. Pocit jednoty se svatými musí být aktem víry, úsilím – zábleskem světla, který se více či méně opakuje – a pak je zase tma.
Hudba světa nás v našem rozjímání buď uspí, nebo nás rozptýlí. Když se do oka dostane smítko, brání nám to ve vidění. Stejně tak, když se světské myšlenky jako smítka dostanou do mysli, která je okem duše, nemůže tak pevně hledět k nebi v rozjímání. Proto, stejně jako když Abraham šel obětovat Izáka a „nechal svého služebníka a osla na úpatí hory“ (Gn 22,5), tak i křesťan, když stoupá na horu rozjímání, by měl nechat všechny světské starosti na úpatí hory, aby mohl být sám a obrátit se k nebi.
Podle soudních dokumentů byl dnes 22leté ženě ve 14 letech diagnostikován autismus a trpěla úzkostmi, depresemi a poruchou příjmu potravy. Následující rok začala zpochybňovat svou genderovou identitu, ale pouhých pět měsíců před operací údajně řekla poradci, že si stále není jistá svou „genderovou identitou“.
Požádal vás někdy někdo, abyste mu pomohli ukončit život? Nebo mu alespoň podali pomocnou ruku? Nebo ho možná doporučili organizaci Dignitas ve Švýcarsku? Jako zdravotní sestra, konkrétně jako sestra v paliativní péči v onkologii, se s takovými žádostmi setkávám poměrně často.
Celkově mi připadá, že západní křesťanství je jako oddělení umírajících pacientů na dýchacích přístrojích. Bez pomoci nemohou dýchat. Kdyby jim nebyl do plic vháněn vzduch, zemřeli by. Věřící se tedy scházejí v neděli (většina z nich jen jednou) a vdechují dávky duchovního kyslíku prostřednictvím hymnů, písní, modliteb, čtení z Bible a kázání. To stačí, aby se udrželi naživu, dokud si příští neděli znovu nenasadí svůj dýchací přístroj. Takže úplně neumírají, ale pravděpodobně brzy umřou.
