Tu Hospodin řekl: „Mám Abrahamovi zamlčet, co hodlám učinit?“ (Gn 18,17)
Bůh sám přemítal nad tím, jestli má nějakému člověku odhalit své plány, protože se s tím člověkem tak důvěrně sblížil. Vypadá to, jako kdyby to byl Bůh sám, kdo stojí o to mít vztah s Abrahamem, komu by to bylo nepříjemné – ačkoliv je Bůh a jedná jako Bůh – kdyby si Abraham měl myslet, že ho Bůh obešel. Tohle je předzvěst Božího jednání, k němuž to všechno nakonec spěje – to je předobraz vtělení Božího Syna. Stal se člověkem, aby přebýval mezi námi. Stal se jedním z nás. Stal se služebníkem. On myl učedníkům nohy. On trpělivě snášel jejich tvrdost, tupost, nevěru, a dokonce i zradu. Ale on přišel proto, aby hledal a spasil, co zahynulo (Lk 19,10).
Boží zákon zakotvuje základní právo na sebeobranu. Každý člověk má právo bránit sebe nebo svou rodinu, kdykoli jsou napadeni nebo je ohrožen jejich život. K sebeobraně je přípustné použít jakoukoli zbraň. Boží zákon neříká, že majitel domu je vinen, pokud použije meč, a nevinen, pokud použije palici. Nejde o otázku zbraní, ale o právo a povinnost sebeobrany.
Zvláště mě však povzbudilo, když jsem viděl, že se SBC rozhodla provést skutečné a důkladné vyšetřování toho, jak v minulosti řešila obvinění ze zneužívání. Pro ty, kteří to sledovali, bylo zřejmé, že v sále bylo přítomno mnoho lidí, převážně žen, kterým se nikdy nedostalo spravedlnosti za zneužívání, které musely snášet ze strany některého z vedoucích SBC nebo církve.
Naopak se zdá, že těmto vedoucím, kteří se dopouštěli zneužívání, bylo umožněno zůstat ve službě. Stále byli považováni za osoby „bezúhonné“.
Následující text pochází ze zprávy Petra z Mladoňovic, který byl jedním z českých šlechticů, kteří doprovázeli Jana Husa do Kostnice. O celé cestě, následném procesu a vykonání rozsudku napsal v latině podrobnou zprávu. Tato zpráva je jedním z hlavních zdrojů týkajících se Husova procesu. (–jk–)
Pokud se dobře vyznáte v křesťanské zbožnosti a znáte světla i stíny, které ji provázejí – naučíte se využít okamžik a pozvednout svou duši k nebi, kdykoli to bude možné. Při studiu Slova, pokud se k vaší duši s mocí dostane něco; pokud myšlenky proudí rychle a světlo na vás dopadá ze dveří, které se právě otevřely do nebe – neobracejte se k jiným částem, dokud vás Duch drží právě tam. To by znamenalo poroučet Duchu, přerušovat jeho působení a svádět ho tak, aby tě nechal napospas sobě samému.
Odpověděl bych ve dvou rovinách: „tak daleko, jak je potřeba“, a „ne příliš daleko“. S ohledem na obojí vás prosím: ať má vždy prioritu péče o vaši duši. Lidé často činí rozhodnutí ohledně práce, studia, vztahů a podobných věcí, přičemž Kristova církev je až na druhém místě – a přitom je to jediná instituce, kterou Kristus založil na zemi za účelem šíření a zachování svého království milosti, aby byla sloupem a oporou pravdy (1Tm 3,15).
V jednom příběhu o zneužívání za druhým se odehrává stále stejná tragická řada událostí. Pastor, který se dopouští zneužívání, pokračuje ve svém destruktivním chování dlouhé roky, až se konečně někdo ozve. Ale ani tehdy většina církví nic neudělá (ve skutečnosti mnoho církví dokonce útočí na oběti). A i když církev něco podnikne, jde často o polovičatou a nedostatečnou reakci. A i když se výjimečně stane, že církev pastora kvůli zneužívání nakonec odvolá, vede to jen k další otázce: Proč vám trvalo tak dlouho, než jste zasáhli? Proč jste toto chování tolerovali 25 let?
