Náš pastor se zhroutil

Z rubriky „Procházky s panem O“

Stuart Olyott (nar. 1942) je v důchodu, ale aktivně káže po celé Velké Británii i v zahraničí.

Pane O., jak jste asi už slyšel, náš pastor je momentálně v pracovní neschopnosti a pravděpodobně to tak bude ještě několik měsíců.

Ano, slyšel jsem o tom. Víte proč?

Ujistili nás, že nejde o morální ani doktrinální problém. Zřejmě je prostě vyčerpaný.

V tom případě s ním soucítím. Pastorační služba je neuvěřitelně náročná – mnohem více, než si většina lidí dokáže představit. Šest let poté, co jsem byl ordinován, jsem si sám vzal několikaměsíční volno. Byl jsem ještě ve svých dvacátých letech, a přesto jsem byl fyzicky na dně, duševně vyčerpaný, emocionálně vyprázdněný a duchovně vyhladovělý. Naštěstí jsem se z toho vzpamatoval a od té doby se mi nic podobného nestalo.

Páni, to jsem nevěděl. Co byste tedy řekl mému pastorovi?

Nevím, co bych mu řekl, protože neznám všechny okolnosti. Ale vím, co bych teď řekl svému mladšímu já.

A co by to bylo?

Znělo by to asi takhle: „Stuarte, Bůh tě miluje a vždy tě miloval. A chce tě. Proto tě stvořil. Proto tě spasil. Kdykoli je s tebou, má z toho radost. Rád s tebou mluví. A můžeš mu říct cokoliv – a když to uděláš, je nadšený, stejně jako každý otec, který s radostí poslouchá žvatlání svého dítěte.“

Pokračujte, pane O., protože jsem něco takového ještě nikdy neslyšel.

Dodal bych: „Stuarte, Pán chce právě tebe, ne to, co pro něj můžeš udělat. Otec si tě vyvolil ve své věčné smlouvě. Pán Ježíš Kristus tě chce tak moc, že trpěl, krvácel a zemřel, aby tě získal. Duch Svatý do tebe vstoupil, aby se celá tvá bytost stala Pánovým příbytkem. Z Božího pohledu je tvé srdce jeho domovem! To je ten konečný důkaz toho, jak moc tě chce.“

To je úžasné, ale co byste svému mladšímu já poradil, abys DĚLAL?

Řekl bych: „Tak do toho, potěš ho. Nadchni ho. Právě proto jsi byl na tento svět poslán. Poskytni mu společnost, po které tak touží. Otevři Bibli a nech ho, ať ti řekne, co ti chce sdělit. A ty mu řekni všechno, úplně všechno, co máš na srdci. Choď s ním na procházky. Dělej mu radost tím, že budeš obdivovat stvoření, které stvořil pro tvé potěšení. Poslouchejte spolu hudbu. Potěš ho tím, že budeš rozlévat svou lásku na každého, koho potkáš. Ano, jsi jeho syn, ale udělej si také životním cílem být jeho nejlepším přítelem.“

Ano, pane O., a co služba Vašeho mladšího já?

„Stuarte, staň se nejlepším přítelem Pána a o tvou službu se postará sám. On ti řekne, co máš dělat. A řekne ti i to, jak to máš udělat. A ty to uděláš tak, že tě to nezlomí, i když to často bude velmi těžké. On je ta vinný kmen a on je ten, kdo přináší ovoce. Ty to nedokážeš. Jsi jen ratolest, na které se objevuje ovoce. Tak se přestaň snažit dělat to, co dokáže jen on. Nech Pána, ať má z tebe radost, a ty měj radost z něj. O zbytek se postará on.“

A to přece neplatí jen pro pastory, že? Neměli by tak žít všichni křesťané?

Ano, to je pravda. Ale pastoři jsou povoláni, aby byli příkladem pro své stádo. Než se však rozloučíme, musím zmínit velmi reálné nebezpečí, kterému se všichni musíme vyhnout.

Dnešní rozhovor byl tak příjemný. Přece ho teď nezkazíte, že ne?

Vůbec ne! Právě naopak. Musíme se však ujistit, že do Pánovy společnosti nevstupujeme s postranními úmysly. Nejdeme k němu proto, abychom měli plodnou službu, šťastný život, sjednocenou církev nebo dokonce probuzení. Jdeme k němu proto, abychom měli jeho, a aby on měl nás. To je vše! Nic není nad ním a nesmíme si myslet, že je. Ježíš stačí. On chce jen nás a my musíme chtít jen jeho. To je křesťanský život. Všechno ostatní je modlářství.