Být odvážný jednoduše znamená přemáhat strach. Král David byl odvážný, ale nebyl nerozvážný, nejednal jako hlupák, nýbrž byl rozvážný a svou sílu hledal u Boha. Podléhat strachu (tedy nebýt odvážný) znamená být zbabělý. Boží slovo vyzdvihuje rozvážnost, uvážlivost, ale nikde nás nepovzbuzuje k váhavosti. Také hřích je lidský a v mnoha směrech pochopitelný - přesto je odsouzeníhodný stejně jako zbabělost. Věřím tomu, že potřebujeme mnoho moudrosti, jak je to řečeno v článku nahoře. A neměli bychom zaměňovat odvahu s nerozvážným (a často hloupým) hrdinstvím, které může být snadno motivované pýchou nebo snahou vyniknout. A na druhé straně nemůžeme zbabělost vydávat za rozvážnost nebo moudrost. „Kdo se třese před lidmi, ten klade sobě léčku, kdo však doufá v Hospodina, má v něm svůj hrad.“ (Př 29,25)
In reply to Kdo si je jistý pravdou… by Brod97 (neověřeno)
Být odvážný jednoduše…
Být odvážný jednoduše znamená přemáhat strach. Král David byl odvážný, ale nebyl nerozvážný, nejednal jako hlupák, nýbrž byl rozvážný a svou sílu hledal u Boha. Podléhat strachu (tedy nebýt odvážný) znamená být zbabělý. Boží slovo vyzdvihuje rozvážnost, uvážlivost, ale nikde nás nepovzbuzuje k váhavosti.
Také hřích je lidský a v mnoha směrech pochopitelný - přesto je odsouzeníhodný stejně jako zbabělost.
Věřím tomu, že potřebujeme mnoho moudrosti, jak je to řečeno v článku nahoře. A neměli bychom zaměňovat odvahu s nerozvážným (a často hloupým) hrdinstvím, které může být snadno motivované pýchou nebo snahou vyniknout. A na druhé straně nemůžeme zbabělost vydávat za rozvážnost nebo moudrost. „Kdo se třese před lidmi, ten klade sobě léčku, kdo však doufá v Hospodina, má v něm svůj hrad.“ (Př 29,25)