Aaron Menikoff

Výzva k příchodu dopředu v důsledku odvádí pozornost shromáždění špatným směrem. Po kázání slova by měli členové sboru i návštěvy zkoumat svá vlastní srdce. Všichni by se měli se vší vážností zabývat tím, k jaké reakci je poselství vyzývá. Ale výzva k příchodu dopředu má paradoxně tendenci působit opačně. Místo sebezpytování vede ke zpytování posluchačstva. Lidé se rozhlížejí kolem, říkají si, kdo asi půjde dopředu.

Paul Tripp

Záměrně jsem zvolil slovní spojení „kultivace uctívání“ místo „počátek“ nebo „zahájení uctívání“. Počátek i zahájení by znamenaly, že potřebujeme naše uctívání zahájit nebo započít. Kultivace znamená, že naše uctívání již probíhá a je třeba ho obnovovat, renovovat a směrovat.

Steven Cole

Naše představy o Bohu, člověku, hříchu a spasení mají hluboký vliv na naše uvažování, cítění, jednání a vzájemné chování. Výsledkem zdravého učení jsou zdravé mysli, zdravá srdce a zdravé vztahy. Výsledkem nesprávného učení bývají porušené mysli, zlomená srdce a rozbité vztahy.

Jaroslav Kernal

Titus byl vyslán na Krétu s jedním důležitým úkolem: Ustanovit v každé církvi starší. Každý sbor má být vedený staršími. Už jsme viděli, že to ukazuje na skupinové vedení. Bible nám neříká, jak velká má taková skupina být, kolik starších má být v církvi. Ale říká nám, že sbor má vést několik starších (tedy dva a více). Starší jsou muži, kteří vedou církev a bdí nad lidskými dušemi.

Leonardo De Chirico

Na Luthera a papeže bylo dlouho nahlíženo jako na představitele dvou nepřátelských stran západního křesťanství. Jejich osobnosti ztělesňovaly náboženský konflikt, který se odehrál v 16. století, čímž dal povstat protestantské reformaci a protireformaci. Předtím, než Luther odmítl papeže, odmítl již papež Luthera tím, že ho poprvé v roce 1520 odsoudil a poté v roce 1521 exkomunikoval. Nyní je těžké určit, kdo s kým první přerušil společenství.

Jaroslav Kernal

Skutečně stačí samotné Boží slovo? Není to málo? Stačí na to, abychom zasáhli zástupy, celá města, celé národy? Nebudeme potřebovat ještě trochu více? Dnes se vytvářejí evangelizační strategie, vznikají nejrůznější evangelizační skupiny, misijní programy, investují se obrovské prostředky do všemožných kampaní, do reklamy, do pronájmů, do zaměstnanců, do různých provozů – a my se máme spokojit s tím, že nám stačí samotné Písmo? Není to troufalé? Neskrývá se za tím jenom pýcha? Nemáme evangelizovat všemi možnými způsoby?

• Nedávejte psům co je svaté, neházejte perly před svině, nebo je nohama pošlapou, otočí se a roztrhají vás. (Mt 7,6)

 Když vidíme, že lidé nejsou ochotni přijmout čisté a veliké Boží pravdy, nepředkládejme je před ně. Takoví jsou podobni obyčejným „psům“. Když jim předložíte svaté věci, cítí se popuzeni, „otočí se a roztrhají vás“. Svaté věci nejsou pro posměvače. Jsou venku, jim není dovoleno vejít do svatého města.

Pavel Borovanský

S velikou bolestí a zármutkem v srdci, s obavami a napětím sleduji již mnoho let směřování protestantských, k reformaci se hlásících církví. Zvláště pak velké části evangelikálního křesťanstva v naší drahé zemi. Obavy hlavně o společenství evangelikální, ty které sami sebe za evangelikální považují, pramení ze samotné definice evangelikalismu.

Jaroslav Kernal

20. června 2015 proběhla na základě iniciativy arcibiskupa římskokatolické církve Dominika Duky a předsedy Ekumenické rady církví (a předsedy Církve bratrské v jedné osobě) Daniela Fajfra bohoslužba smíření. Bohoslužba proběhla v kostele Panny Marie před Týnem v Praze na Staroměstském náměstí. Co by na to řekl Jan Hus? Něco z jeho smýšlení se můžeme dozvědět z jeho kázání. Není to totiž osoba Jana Husa, která rozděluje, ale je to pravda, kterou Hus kázal, Kristova pravda, která rozděluje.

Minulý týden (viz Reformace č. 36) jsem psal o pěti důležitých věcech, které bychom si měli během našich dnů na této zemi připomínat. Pokud si připomínáme Boha, Boží vládu, Boží slávu, Boží pozvání a Boží milost, může to radikálně proměnit způsob, jakým zde a nyní žijeme.

Apoštol Pavel v epištole Efezským 1,8 líčí obrácení a celé dílo v nás vykonané tím, že člověk byl učiněn moudrým. V Písmě, jak se s tím obvykle setkáváme, je to vyjádřeno slovy „obrácení duše“ a „proměna prostých v moudré“. Počátek obrácení a ponenáhlý vzrůst milosti je vyjádřen tím, že moudrost vstupuje do srdce člověka.

Kniha Zjevení nás dokáže zmást a možná i vystrašit. Mnozí by u svého ranního šálku kávy dali přednost jednoduchému Žalmu či Přísloví před eschatologickými čísly, symboly a tvory, které vystupují na posledních stránkách Písma.

Všechny ty obrazy mají důležitý význam a odpovídající aplikaci pro váš život, ale chce to hodně studia a pochopení. Když se mě tedy lidé ptají na knihu Zjevení, říkám, že ve své nejjednodušší podobě je to zářný portrét vzkříšeného Krále Krista.