Zamyšlení z Božího slova

Krátká zamyšlení z Božího slova na každý den. V roce 2022 jsou tato zamyšlení z knihy Přísloví. Tato zamyšlení můžete dostávat v podobě zpráv prostřednictvím Telegramu, když se přihlásíte k odběru kanálu „Zamyšlení z Božího slova“.
Kniha Přísloví je klenotem moudrosti v Božím slově. Všechny knihy Bible jsou inspirované Bohem a jsou vhodné k učení, k usvědčování, k nápravě a výchově ve spravedlnosti, aby byl každý Boží člověk dokonale připraven ke každému dobrému skutku. Bible naprosto dostatečná k tomu, aby každého, kdo se do ní ponoří, kompletně připravila ke zbožnému životu, ke každému dobrému skutku, ke každodennímu chození s Pánem. To je smysl reformačního „sola scriptura“, ‚jedině‘ nebo ‚pouze‘ či ‚samotné‘ Písmo. Přesto máme v Bibli několik knih, které samy o sobě slibují svým čtenářům ještě něco více. Jednou z takových knih je kniha Zjevení, kde hned v samotném úvodu čteme příslib blaženosti pro každého, kdo tuto knihu předčítá, kdo jí naslouchá a kdo se jí řídí (Zj 1,3). Jinou takovou knihou je kniha Přísloví. Je to kniha, která zaslibuje moudrost – jak získat moudrost a kázeň, jak si osvojit spravedlnost, právo a přímost, jak pochopit výroky rozumnosti, jak získat schopnost porozumět příslovím a jinotaji (Př 1,1–6).
Jeden z dobrých zvyků, které si křesťan může osvojit, je číst každý den jednu kapitolu z knihy Přísloví. Tato kniha má celkem třicet jedna kapitol, takže se dá dobře číst „podle aktuálního data“, tedy první den v měsíci první kapitolu, druhý den druhou, třetí den třetí atd. Je to způsob, jak objevovat nádheru této knihy, jak dobývat její poklady (Př 2,1–5), jak poznávat Boha a žít v bázni před Bohem. Když k tomu připojíme rozjímání nad jedním veršem z dané kapitoly, ponoření se do hloubky tohoto verše, hledání jeho smyslu a jeho aplikace v každodenním životě, můžeme dojít skutečně velkého požehnání. A k tomu má posloužit i toto každodenní zamyšlení nad krátkým textem z knihy Přísloví. V tomto roce v něm budu postupovat tak, jak jsem nastínil výše, tedy „podle aktuálního data“ a chtěl bych vás, čtenáři, povzbudit, abyste si vždy ke každému zamyšlení přečetli také celou kapitolu z této moudré knihy. Kéž vám to poslouží k duchovnímu občerstvení, k načerpání moudrosti do každého dne, modlím se za to, aby to projasnilo každý den ve vašich životech Boží slávou, láskou, milostí, spravedlností a pravdou.

26. května

Uvidíš-li muže, který si připadá moudrý, věz, že hlupák má víc naděje než on. (Př 26,12)

Hle, jaká pošetilost! Jaké bláznovství! Jaká pýcha! Muž, který si připadá moudrý – to je muž, který dávno přestal chodit nohama po zemi, ale vznáší se v oblacích. Nesmýšlí o sobě střízlivě, což je známka moudrosti, ale je veliký ve svých vlastních očích. Je na tom hůř než hlupák, který má alespoň nějakou naději – zde není žádná naděje, protože jsou zde zaslepené oči, zacpané uši, zatvrzelé srdce, domýšlivost a pýcha blázna, který lichotí sám sobě. Hlupák má víc naděje, protože je jenom hloupý a nežije v sebeklamu, nesnaží se být moudrý a spravedlivý ve svých vlastních očích.. Může jít k Pánu Ježíši Kristu, který přišel proto, aby zachránil hříšníky, a pravda jeho Slovo ho učiní svobodným.

25. května

Oblaka s větrem, ale bez deště, to je muž, který klame slibováním darů. (Př 25,14)

Když vítr přižene těžké mraky, zdá se, že přichází vytoužený déšť a s ním tolik potřebná vláha i osvěžení. Jaké však zklamání pro rolníka, který vyhlíží tuto nutně potřebnou závlahu, když se potemnělá obloha znovu rozjasní a země zůstane suchá. Stejně je to s mužem, který slibuje, ale nejedné. Nezáleží na tom, zda jde o dary či cokoliv jiného – pokud neplní své slovo, není hoden žádné důvěry a přináší jen zklamání a vyprahlost. Chvála buď Bohu za jeho pravdomluvnost, za to že vždycky plní své sliby, že ta nejvzácnější zaslíbení – o našem spasení a odpuštění hříchů – podpořil přísahou a smlouvou a není žádná síla – ani v něm ani mimo něj, která by to mohla změnit.

24. května

Můj synu, jez med, je dobrý, plástev medu je tvému patru sladká. Právě tak poznávej moudrost pro svou duši. Když ji najdeš, máš budoucnost, tvá naděje nebude zmařena. (Př 24,13–14)

Jako je med lahodou pro ústa, je moudrost lahodou a potěšením pro duši. Med je dobrý nejenom jako sladká pochutina, ale může dobře posílit zemdleného jako Jonathana v boji proti Pelištejcům, může nasytit hladového jako Jana Křtitele na poušti. Právě tak je dobrá moudrost – nejenom pro duši, kterou naplní, potěší a uspokojí, ale pro celý život člověka, pro každou oblast lidského bytí, pro jeho zdárnou budoucnost. Získat moudrost, která začíná bázní před Hospodinem, znamená získat naději – je to dokořán otevřený přístup do Božího království skrze víru v Pána Ježíše Krista. V něm je naše naděje ukotvená v nebesích, v Boží blízkosti, na Božím trůnu, v něm je naše budoucnost zajištěná a nic jí nemůže zmařit.

23. května

Nepřipravuj chlapce o trest! Nezemře, když mu nabiješ holí. (Př 23,13)

Rodič s láskou kázní své dítě (Př 13,24) a nebojí se ani neváhá použít i hůl, je-li to třeba, protože hůl ho na rozdíl od hříchu nezabije duši ani nezničí a nepokřiví charakter. Může naopak narovnat cestu chlapce a vrátit ho na stezku pravdy, přímosti, spravedlnosti a poctivosti. Bude-li vykonán ten první trest, možná unikne tomu druhému trestu, věčnému, protože se skrze kázeň naučí moudrosti, která vede ke spasení skrze víru v Pána Ježíše Krista. Bude-li mu odepřen ten první trest, bude veden dál k cestě svévole a hlouposti, takže bude směřovat k tomu druhému trestu, jemuž neunikne nikdo, kde svůj život nevydal do rukou Božích a nespolehl se na dokonané dílo Pána Ježíše na kříži.

22. května

Háky a osidla jsou na cestě falešníka; kdo střeží svůj život, vzdaluje se od nich. (Př 22,5)

Falešník, zvrácený (ČSP, B21) nebo také převrácený (KRAL, Pavlík) je lhář, podvodník, pokrytec, který je plný nepoctivosti, nečestnosti a neupřímnosti. Na jeho slovo se nedá spolehnout, co slíbí, nesplní. Je to svévolník, který nechodí po Boží cestě, ale vzdoruje jí – proto je trnitá a zrádná, jsou na ní pasti a háky, které číhají nejen na něj samotného, ale na každého, kdo se vydá po jeho cestě, kdo ho následuje. Ale kdo se stará o svou duši, kdo střeží své srdce, protože ví, že z něj vychází život (Př 4,23), nevstupuje na cestu hříšných (Ž 1,1), ale následuje úzkou a přímou cestu Kristovy spravedlnosti, takže se vzdaluje od všech nástrah falešníka, od jeho pastí a trnů.

21. května

Plány jsou pilnému k užitku, ale každý, kdo se ukvapuje, bude mít nedostatek. (Př 21,5)

Píle je obvykle v kontrastu s leností, ale zde stojí v protikladu k ukvapenosti. A ukvapenost je lenost v oblasti myšlení a plánování. Často je důsledkem hlouposti, která nespoléhá na Boha  na jeho vedení. Plány ani promýšlení budoucích kroků nejsou v protikladu k vedení Ducha. Je to přesně naopak – kdo plánuje a promýšlí své kroky, je připraven nechat se použít Bohem. Rozvážnost znamená klidné přemýšlení, spočítání nákladů, hledání cesty. Není to jenom chladná kalkulace, ale je to cesta víry. Zatímco ukvapenost je důkazem spoléhání se na sebe, na svou sílu, na své schopnosti. Ukvapený vystavuje na odiv svou pošetilost (Př 14,29), ale muž rozumný hledá na kolenou Pánovu tvář a pod jeho dohledem promýšlí své kroky.

20. května

Dvojí závaží a dvojí míra, obojí je Hospodinu ohavností. (Př 20,10)

Bůh nikdy neměří dvojím metrem, nikomu nestraní a nedopouští se žádného bezpráví nebo nespravedlnosti. Ale člověk ve své chamtivosti nebo jakékoliv jiné snaze získat nějaký prospěch, ukázat se v lepším světle, srovnávat se s druhými (a tedy naházet trochu špíny na druhé) používá stále dvojí míru a dvojí závaží. Zlehčit to, co získávám, abych nemusel platit tak vysokou cenu, přidat k tomu, co prodávám, aby to vypadalo těžší a vyneslo to víc – to je podvodné jednání v obchodě a pokrytectví v životě. Proto se Pán Ježíš tolik stavěl proti farizeům, neboť jejich pokrytectví pro něj bylo ohavností stejně jako dvojí závaží a dvojí míra. Kdo se uchyluje k takovým věcem, toho stihne Boží hněv.

19. května

Lenost uvede do mrákot; zahálčivá duše bude hladovět. (Př 19,15)

Ne každý hlupák je lenoch, ale každý lenoch je hlupák. Lenost je zhoubná a přináší trpké ovoce do životů těch, kdo jí propadnou. Ale není to jenom tělo, co trpí. Celý život člověka je obrácen naruby – je jako v mrákotách, napůl ve spánku, napůl v bdění, trochu ve snění a trochu v realitě. Život je rozmazaný a nejasný, všechno je podivné a nezdá se to být reálné. Ale tento stav se netýká jen fyzického života, ale i duchovního! Duše lenocha hladoví. Kdo je duchovně líný, zajde na úbytě. Bude se potácet jako v mrákotách, usínat a snít, ale nebude skutečně žít a bude hladovět. Proto Písmo říká: „Probuď se, kdo spíš! Vstaň z mrtvých a zazáří ti Kristus.

18. května

Ten, kdo při své práci otálí, je bratrem zhoubce. (Př 18,9)

Ó, jak mrazivá je pravda, která je obsažená v těchto slovech! Kdo při své práci otálí … Kdo nejedná ve své práci se vší horlivostí a zápalem … Kdo si chce trochu zdřímnout a maličko poležet … Prostě kdo není horlivý ve svém díle, ve své práci, v tom, co dělá, ať již pro svou obživu, nebo proto, že ho P8n k takovému dílu povolal … je bratrem zhoubce! Zhoubce je ďábel, který přišel proto, aby kradl, zabíjel a ničil. Člověk může být jeho bratrem, i když se zjevně nepostaví na stranu zla – stačí jen trochu polevit, maličko zdřímnout a poležet si, stačí jen nebýt tím, k čemu Bůh člověka povolal a strašlivá proměna je dokonaná!

17. května

Raději potkat medvědici zbavenou mláďat než hlupáka s jeho pošetilostí. (Př 17,12)

Jen máloco je nebezpečnější, než připravit matku o dítě. Připravit o mládě medvědici znamená vystavit se jejímu hněvu, její síle a zuřivosti. Tím spíše jde-li o tak silnou a nebezpečnou šelmu, jakou je medvěd. A přece jsou ještě nebezpečnější věci – jednou z nich je potkat hlupáka s jeho pošetilostí. Hlupák je nebezpečný sám o sobě (a nejvíce sám sobě), ale kromě toho nezná a nemá Boží bázeň, takže na něm spočívá Boží hněv. Potkat hlupáka znamená pocítit vůni ohnivého jezera. Dát se do spolku s hlupákem je zničující! Boží dítě nevyhledává společnost hlupáků, a střeží své kroky i před tím, aby se s nimi nepotkalo. Křesťan chce získat moudrost, proto spěchá tam, kde je dostatek, k Pánu Ježíši Kristu.

16. května

Líbí-li se Hospodinu cesty člověka, vede ku pokoji s ním i jeho nepřátele. (Př 16,7)

Hospodin se dívá na každého člověka a sleduje jeho cesty. Bůh má moc učinit z nepřátel přátele, z protivníků spojence. On naklání i srdce králů podle toho, jak se mu zlíbí. Dovede k pokoji zavilé nepřátele, varuje Lábana, aby se bál zkřivit vlásek Jákobovi, obměkčí Ezaua, aby padl svému bratru, jehož chtěl dlouhá léta zabít, do náruče. Bůh chce vidět, jestli člověk žije podle jeho vůle, jestli se pevně drží jeho Slova, protože přesně to je cesta, která se Bohu líbí – když člověk miluje Boha celým svým srdcem, z celé své duše, celou svou myslí a ze vší své síly. V takovém životě má Bůh zalíbení a přivádí na cestu pokoje i nepřátele takového člověka. Je to i tvá cesta, čtenáři?

15. května

I podsvětí, říše zkázy, je na očích Hospodinu, tím spíše srdce synů lidských. (Př 15,11)

Jak často se chceme ukrýt před Boží tváří, protože jsme jako kůň nebo mezek bez rozumu a místo Pána následujeme svou vlastní hloupost, tělesnost, svůj hřích a vzdor. Stále propadáme hříchu prvního Adama a chceme se před Bohem schovat někam do křoví (Gn 3,8). Máme pocit, že listy fíkovníku mohou zakrýt hříšnou zkaženost našeho srdce. Ale Bůh je světlo – před jeho očima se nemůže skrýt ani říše podsvětí, natož pak srdce lidských synů. Bůh zná každý záhyb našeho srdce, proto není nutné před ním cokoliv skrývat. Bůh lépe než kdokoliv jiný chápe naše pohnutky a touhy. To neznamená, že je schvaluje – ty hříšné vždy odsuzuje! Ale nejsou mu neznámé a nemá cenu je před ním skrývat.

14. května

Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti. (Př 14,12)

Lidské srdce je nevyléčitelně převrácené (Jr 17,9) a jako takové je neustále náchylné k sebeklamu. Je zjevné, že cesta bezbožnosti a hříchu vede ke smrti, ale co jiné cesty? Co široká cesta spokojenosti se světem? A co cesta skromného a slušného člověka? Nevypadá jako přímá? Někdo jiný zase může navenek zachovávat všechny náboženské zvyky a znát všechny správné odpovědi a dobrá vyznání víry, takže jeho cesta bude vypadat přímá, ale i tak může nakonec dovést k smrti. Jenom Pánova cesta vede k životu! Je to úzká cesta následování Pána Ježíše Krista, zapření sebe sama a nesení jeho kříže, chození s Bohem a láska k němu z celého srdce – to je cesta života v moci Ducha svatého.

13. května

Jmění snadno nabyté se zmenšuje, kdežto kdo shromažďuje vlastní prací, tomu přibývá. (Př 13,11)

Boží zákony jsou v principu velmi jednoduché a jasné – cokoliv by člověk rozsíval, to bude také sklízet (Ga 6,7). A to platí v každé oblasti lidského života. Znamená to mimo jiné, že neexistují žádné zkraty – a pokud někdo chce jít zkratkou, což je v našem textu „snadno nabyté jmění“, nebude mu to užitku, ale ve výsledku ho to vzdálí od skutečného cíle. Jmění nebude růst, ale bude se zmenšovat. Ale ten, kdo shromažďuje trpělivou péčí, prací vlastních rukou, krok za krokem, staráním se o to, co Bůh dává, bude možná sklízet i  tam, kde nerozséval a radovat se ze sklizně, kterou nezasel. Bůh s radostí žehná tomu, kdo je věrný a spravedlivý, kdo přináší rty plné poznání

12. května

Spravedlivý cítí i se svým dobytkem, kdežto nitro svévolníků je nelítostné. (Př 12,10)

Svévole vede k tomu, že člověk je nelítostný, nemilosrdný, tvrdý a krutý. To je stav, do něhož se rodíme úplně všichni. Bůh musí ve své milosti, obřezat srdce a místo toho tvrdého, studeného a kamenného, dát měkké, vroucí a masité. Kdo je ospravedlněn z milosti skrze víru, má pokoj s Bohem a Boží láska je skrze Ducha svatého vylita do jeho srdce – stává se soucitným, vnímavým, milosrdným. Bůh ho proměnil a bude ho dál proměňovat do podoby srdce svého Syna, Pána Ježíše Krista. Hle, jak byl pohnut lítostí, když viděl zástupy jako ovce bez pastýře (Mt 9,36)! Jak mu bylo líto zoufalé vdovy, která právě ztratila jediného syna (Lk 7,13)! Právě tak spravedlivý cítí i se svým dobytkem.

11. května

Když je dobře spravedlivým, město jásá, když zhynou svévolníci, plesá. (Př 11,10)

Kdy může být dobře spravedlivým? Jenom tam, kde vládne spravedlnost a právo, a spolu s nimi se přirozeně rozmáhá také pokoj. Nejenom spravedliví, ale celé město jásá a má užitek z toho, když se spravedlivým daří dobře. I bezbožný svět, který je svou přirozeností obrácen proti spravedlnosti a právu, proti zbožnosti a víře, zakouší požehnání v radosti spravedlivých. Dokonce ani ti, kdo se nechtějí znát k Bohu, neodmítají vládu dobrých a zbožných lidí. Boží požehnání spojené s Božím lidem se šíří celou společností a soud nad svévolníky vyvolává porozumění i radost u těch, kteří nechodí cestami práva a pravdy. Prosazení spravedlnosti a práva, stejně jako rychlé odsouzení svévolníka, vede k tomu, že se rozhojňuje Boží milosrdenství a Kristův pokoj.

10. května

Ústa spravedlivého jsou zdrojem života, kdežto v ústech svévolníků se skrývá násilí. (Př 10,11)

Lidské srdce je tou nejvíce převrácenou věcí pod sluncem a je nevyléčitelné (Jr 17,9) a jenom Bůh je schopen nejenom nahlédnout k motivům a záměrům srdce, on má dokonce naklánět srdce hříšníků, jak se mu líbí, a naplňovat tak skrze ně své záměry. Ale ani my nezůstáváme úplně bezmocní – Pán nám poskytl prostředek, kterým můžeme nahlédnout do srdce člověka – a to jsou jeho ústa. „Ústa mluví, čím srdce přetéká“ (Lk 6,45). V ústech svévolníků je možné odhalit násilí, jímž je naplněno jejich srdce, zatímco v ústech spravedlivého najdeme pramen života – jeho ústa jako vydatný pramen přetékají chválou Boží milosti, protože srdce je naplněné vděčností za spasení a odpuštění hříchů, které je v Kristu Ježíši.

9. května

Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat. (Př 9,8)

Posměvač nikdy nechce poslouchat napomínání. Je mu to k smíchu, má pro sebe připravenou zásobu sebeospravedlnění, nevidí žádný problém ani důvod k výtkám, napomenutí nebo pokárání a všechno dovede dobře obrátit proti tomu, kdo mu domlouvá. Nepřijde se zeptat, jestli něco není špatně a co by mohl změnit. Nebo možná i přijde, ale jenom proto, aby slyšel, že je všechno dobře. Ale pokud zmíníte, že je něco špatně, hned se to obrátí proti vám. Hněv, zloba, výčitky, srovnávání s druhými, svalování viny na druhé, výmluvy a hádky – to je výsledek napomenutí posměvače. A kdo domlouvá svévolníkovi, poskvrní se! Moudrost je tu jako Boží milost, která stále a stále více obohacuje ty, kdo ji dostali, ale těm, kteří jí odmítají, nakonec bere i to, co si mysleli, že mají.

8. května

Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty. (Př 8,11)

Aby se člověk stal moudrým, musí přijmout moudrost, musí přijmout poznání. Ani moudrost, ani poznání nevycházejí z nás, ale přicházejí z vnějšku, mimo nás. Musíme ji přijímat s radostí a ochotně jako něco vzácného a krásného, jako stříbro, převýborné zlato, perly, žádoucí věci nebo skvosty. Takové věci přijímáme s úžasem a dychtivě – a moudrost je mnohem víc než to. Žádný skvost vyrobený lidskýma rukama se jí nevyrovná. Je neskonale vzácnější, krásnější, vznešenější a čistější. Nemělo by nás tedy táhnout srdce přímo do náruče moudrosti? Veškerá její plnost přebývá v osobě Pána Ježíše Krista. Získat jej, znamená získat moudrost. Být v něm znamená mít doširoka otevřený přístup k Bohu a být zahrnut veškerým duchovním požehnáním nebeských věcí.

7. května

Přecházel ulici kolem jejího nároží, vykročil směrem k jejímu domu na sklonku dne, za soumraku, pod záštitou temnoty noční. (Př 7,8–9)

Je mnoho věcí, které samy o sobě nejsou hříchem, přesto za určitých okolností nevedou nikam jinam než k hříchu. Ten pošetilec neodcházel připravený hřešit, ale nebyl ani rozhodnutý nehřešit. Jeho postoj nebyl moudrý, byl prostoduchý – dělal věci jenom proto, že se tak dělaly, jenom proto, že to tak zrovna chtěl, že ho to napadlo, ale více o tom nepřemýšlel. A většina našich problémů začíná právě v naší mysli. Ať již tím, že o věcech nepřemýšlíme, nebo naopak přemýšlíme o špatných věcech, přemýšlíme o hříchu a o tom, kam až můžeme zajít, abychom se zachovali „čistí“. Ale už takové smýšlení je vykročením na cestu hříchu. A jenom vyhlížení Pána, který je na pravici Boží, nás může od takové prostoduchosti odvrátit.

6. května

Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je mu ohavností … (Př 6,16)

Ačkoliv je Bůh láska, jsou věci, které Bůh nenávidí a některé jsou mu dokonce ohavností. Ohavností jsou Bohu hlavně různé sexuální úchylnosti, homosexualita a podobné věci (viz Lv 18,22nn), a kromě nich také zvrácené bezpráví, jako např. používání falešných závaží, tady dvojí metr (Př 20,10), označování spravedlivých za svévolníky (Př 17,15), oběti svévolníků (Př 15,28) a vyvolávání svárů mezi bratry. Pokrytectví ani násilí nemohou obstát před svatým Bohem, jeho světle, pravdě a lásce. Všechny takové věci jsou Bohu stejně odporné jako uctívání model, které snižuje jeho samotného na úroveň kusu dřeva. Veškerou svou slávu nám Bůh zjevil ve svém milovaném Synu, Pánu Ježíši Kristu a nebude se o ni s nikým dělit.

5. května

Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst. (Př 5,7)

Boží moudrost laskavě napomíná Boží děti, aby nezatvrzovaly svá srdce a neodvracely se od Božího slova. Varuje je před svůdností paní Hlouposti, před její lákavou tajemností, před jejími cestami i jejími slovy. Je to příkaz i naléhavá prosba. Hospodinův zákon je dokonalý, je sladší než med z plástve a dává život, vede k pokoji, spravedlnosti a radosti. Každý, kdo se od něj odvrátí, čeká smrt. Písmo dává moudrost ke spasení skrze víru v Pána Ježíše Krista. Veškeré Písmo svědčí o něm, o Kristu, vede k němu, vykresluje ho v pravdivém světle, ukazuje na něj a sytí Boží děti jím samotným, slovem života, skutečným pokrmem věčnosti a napájí je živou vodou – kdo věří v Ježíše Krista, nezahyne navěky.  

4. května

Napomenutí se chop a neochabuj, dodržuj je, to je tvůj život. (Př 4,13)

Ke komu jinému bychom mohli jít než k Pánu – on má slova života. Jeho slova jsou život a Duch. Použil své Slovo k tomu, aby nás vyvedl ze tmy do světla a dal nám nový život skrze znovuzrození způsobené Duchem svatým, udržuje naše životy skrze Slovo pravdy, kterým nás sytí, posiluje a buduje. Slovo osvěcuje naši stezku (Ž 119,105), Slovo chrání před špatnou společností, která svádí do záhuby (Př 7,5; Ž 1), to Slovo naplňuje život člověka, takže přetéká  životem a radostí. Chvála Pánu za jeho moudrost, jíž nás zahrnul a kterou nám dává právě skrze své Slovo. Drž se jeho přikázání a budeš v bázni poznávat svého Stvořitele a mít život věčný.

3. května

Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať. To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem. (Př 3,7–8)

Nesnaž se být moudrý ve svých očích, to je pýcha a nic jiného. Je to snaha jednat nezávisle na Bohu, bez důvěry v něj, v jeho vedení, v jeho dobrotu. Takové jednání je vždycky odsouzené ke zkáze, takové lidi Bůh nazývá hlupáky (Ž 14,1) – říkají, že Bůh tu není a jejich srdce stává zpupným. Pane, nikdy nám prosím nedovol, abychom hledali moudrost ve svých očích, ale uč nás bázni před tebou po všechny dny našeho života. Pane, chceme se sytit tvým zjevem, mít společenství s tebou samotným skrze tvého Syna, Pána Ježíše Krista. Ve tvé pravici je neskonalé blaho (Ž 16,11), proto nám dej sílu, odvracet se od hříchu a hledat osvěžení v tobě samotném.  

2. května

Pro přímé má pohotovou pomoc, je štítem těm, kdo žijí bezúhonně, chrání stezky práva a střeží cestu svých věrných. (Př 2,7–8)

Jak je Bůh dobrý ve své milosti a lásce! Pohleďte, jak se stará o své děti! Nikoho jiného než Boží dítě totiž nelze nazvat „přímým“, nikdo jiný než ten, kdo se narodil z Ducha svatého, nemůže žít bezúhonně, nikdo jiný než ten, koho si Pán zamiloval, nemůže být věrný. Bůh se stará o ty, kteří mu patří, kteří ho milují, kteří ho následují. Bůh má pro ně připravenou pohotovou pomoc – což nemusí vždycky nutně znamenat, že je vytrhne ze zkoušky, ale leckdy je to právě o tom, že jim dá sílu, aby ve zkoušce mohli obstát. Společně se svými milovanými Bůh stojí na cestách práva, osvěcuje stezku spravedlnosti a střeží každý krok svých věrných, takže jejich noha neuklouzne a neskončí v jámě.

1. května

Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci. (Př 1,7)

Tady začíná kniha Přísloví (předchozí verše jsou jenom úvodem), tady začíná vyučování moudrosti, tady cesta k moudrosti samotné, tady je počátek poznání. Bez poznání nemůže být nikdo dobrý (Př 19,2) a skutečné poznání – poznání toho, kdo je Bůh a poznání toho, kdo je člověk, kdo jsem já, začíná bázní před Hospodinem, strachem z Hospodina, tedy pochopením toho, kdo Bůh doopravdy je. Bůh je svatý a naprosto spravedlivý, hříšníka neponechá bez trestu, je jako sžírající oheň a má moc zahubit tělo i duši v ohnivém pekle. Jen pošetilec může v tomto světle pohrdat moudrostí a kázní, jen hlupák stále opakuje: „Bůh tu není.“ Ale ti, kdo jsou naplněni bázní, přicházejí ke Kristovu kříži a hledají moudrost v jeho dokonaném díle.

30. dubna

Všechna Boží řeč je protříbená, on je štítem těch, kteří se k němu utíkají. (Př 30,5)

Celé Boží slovo, celé Písmo je protříbené, je vdechnuté Božím Duchem (2Tm 3,16), je naprosto pravdivé (Ž 119,160) a spolehlivé (Ž 111,7–8). Bůh sám stojí za svým Slovem a v mnoha ohledech se s ním ztotožňuje. Zpochybňovat jeho Slovo znamená zpochybňovat jeho samotného. Odmítat jeho Slovo znamená odmítat jeho samotného. Stavět na Božím slově znamená stavět na Bohu samotném a hledat v něm moudrost, potěšení, povzbuzení i posilu je totéž, jako utíkat se k samotnému Bohu. A Bůh se zastává těch, kdo se k němu s důvěrou obracejí, kde u něj hledají úkryt, kdo ho volají o pomoc. Bůh sám je štítem všech svých dětí, do nichž vložil svůj život ve znovuzrození skrze víru v Pána Ježíše Krista.

29. dubna

Muž, který lichotí bližnímu, rozprostírá síť jeho krokům. (Př 29,5)

Pravdivá slova mohou být použitá k oklamání druhého, natož pak lichotky. Svévolník nejraději lichotí sám sobě (Ž 36,3). Když začne lichotit bližnímu, má lichotek plná ústa a jeho slova jsou hladší než olej, ale srdce je naplněné válkou, a z úst mu vycházejí ostré meče (Ž 55,22). Nechystá svému bližnímu oslavu ani povýšení, ale kope pro něj jámu, klade síť pod jeho nohy, aby ho mohl chytit do pasti a svést. Svévolník mluví nadutě a lichotí lidem pro svůj prospěch“ (Ju 16). Pán Ježíš nikdy nikomu nelichotil, ani apoštolové se nesnažili svými slovy někomu zalíbit. Bůh jedná s lidmi na rovinu, v lásce, která nikdy nepokřiví pravdu. Bože, postav stráž k mým ústům a dej mi čisté  a pokorné srdce.

28. dubna

Rozumný syn dodržuje Zákon, ale kdo se přátelí se žrouty, dělá svému otci hanbu. (Př 28,7)

Bůh řekl Izraelcům, že když se budou držet zákona, budou vyvýšeni v očích ostatních pronárodů a bude to jejich moudrost a chlouba (Dt 4,6). Totéž platí úplně stejně i o jednotlivci, takže syn, který se drží Božího slova, je rozumný a dělá čest sobě i svému otci. Dobře ví, že špatná společnost kazí dobré mravy (1K 15,33), proto se neřídí radami svévolníků, nestojí na cestě hříšných, nesedává s posměvači a nedělá si přátele mezi žrouty. Zamiloval si toho, jehož pokrmem bylo činit vůli Boží, který nikdy nesešel z cesty, ale sám je tou cestou, a jeho srdce bylo vždy naplněno bázní Hospodinovou, takže i když jedl s celníky a hříšníky, jeho milosrdenství a láska je přiváděly k pokání – Pána Ježíše Krista.

27. dubna

Buď moudrý, můj synu, dělej radost mému srdci, abych mohl odpovědět tomu, kdo mě tupí. (Př 27,11)

Otec napomíná syna a vede ho na cestu moudrosti. Vyučuje ho a vštěpuje mu své příkazy, aby se mohl radovat z moudrého a poslušného syna, aby mohl dobře a radostně odpovědět tomu, kdo ho tupí. Syn hlupák je neštěstím pro otce (Př 19,13). Bezbožný vzpurník není ani ke chloubě, ani k radosti, ani k požehnání. Jeho otec se o něj nemůže opřít ani se jím chránit před útoky posměvačů. Právě tak Boží dítě, které žije pošetile, nedělá radost svému nebeskému Otci, není jeho chloubou a není ani dobrým svědectvím o jeho velikosti a slávě. A když přicházejí posměvači, kteří tupí Boží jméno, Bůh se nemůže hájit skrze hloupého věřícího, jako se nemohl dát odpověď skrze spravedlivého Lota, který se zabydlel v Sodomě.