Každodenní pomoc od Charlese Spurgeona

Především si všimněte, co má říkat lidem. Má to být příběh osobní zkušenosti. „Jdi domů k svým a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval“ (Mk 5,19). Nemluv o tom, čemu jsi uvěřil, ale řekni, co se ti stalo. Nevykládej o velkých věcech, o kterých jsi četl, ale o velkých věcech, které pro tebe udělal Pán. Nemluv jen o tom, co se děje v tom úžasném sboru a jak se hříšníci obracejí k Bohu, ale mluv o tom, co Bůh udělal s tebou. A zapamatuj si, že není zajímavější příběh než ten, který člověk sám prožil.

„V ten čas řekl Ježíš: ‚Velebím, tě Otče‘“ (Mt 11,25). Mluvit s Otcem byl Ježíšův zvyk a život. Kéž i my bychom měli tiché společenství s Otcem, a často s ním mluvili. Svět nemůže vědět, s kým mluvíme, ale my smíme odpovídat na ten skrytý hlas, který rozpoznáváme s radostí. Žádné jiné uši ho nemohou slyšet, než ty naše, které byly otevřené Duchem Božím. Jakou výsadou je toto intimní společenství s Otcem našich duchů! Je to tajemství, které je skryté světu, je to radost, kterou dokonce ani náš nejbližší přítel nemůže sdílet spolu s námi.

Kéž je i dnešního dne naše srdce v takovém stavu, že když k nám Bůh bude mluvit, budeme stejně jako Ježíš připraveni okamžitě mu odpovědět.

Jak povzbuzující je pomyšlení, že náš Vykupitel se za nás bez ustání přimlouvá. Když se modlíme, on prosí za nás, a když se nemodlíme, stále obhajuje naši věc a svou přímluvou nás zaštiťuje před neviditelným nebezpečím. Jen málo chápeme, kolik toho získáváme díky modlitbám našeho Spasitele. Až dosáhneme nebeských výšin a podíváme se zpátky na cestu, kterou nás Pán, náš Bůh vedl, budeme chválit toho, který se před věčným trůnem přimlouval v náš prospěch proti našim neviditelným nepřátelům. „Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala“ (Lk 22,32).

Nic nepřináší věřícím tolik radosti jako společenství s Kristem. Křesťan se raduje stejně jako ostatní z mnoha dobrodiní v životě. Je potěšený z Božích darů i z Božího jednání, ale ani jedno z toho a ani obojí dohromady se nemůže vyrovnat nesmírnému potěšení jaké je v osobě Pána Ježíše Krista. Kde jinde bychom mohli nalézt takovou lahodu, jakou jsme okusili ve společenství se svým Milovaným? Pokud něco víte o vnitřním životě, budete vyznávat, že naše nejvyšší, nejčistší a nejtrvalejší radost musí být ovocem „stromu života, který je v Božím ráji“ (Zj 2,7).

Mohu hledět na nádheru a sám být znetvořen. Mohu obdivovat světlo a sám přebývat v temnotě. Pokud mě ale ozáří světlo Boží tváře, stanu se mu podobným. Vzezření jeho tváře spočine na mně, a nádherné rysy jeho charakteru se stanou mými. Jak je to úžasný pohled, který proměňuje toho, kdo se dívá do krásy. Jak obdivuhodné je to zrcadlo, které neodráží sebe sama s vlastními nedostatky, ale ukazuje dokonalý obraz těm, kteří nejsou pohlední.

Jestliže budete neustále čerpat všechny své podněty, svůj život a celé své bytí od Ducha svatého, uvidíte Boha a Ježíše tváří v tvář.

Boží řeka je plná vody, ale není tam ani kapka takové, která čerpá z pozemských pramenů. Boží boj nelze vést jinou silou než tou, kterou Bůh sám dává. Tím nechci odradit nikoho, kdo je v tuto chvíli naplněný zoufalstvím. Vaše prázdnota je předpokladem pro to, abyste mohli být naplněni, a vaše vyprahlost není nic jiného než přípravou na nové zavlažení.

Neočekávaná pomoc přichází v okamžiku, kdy to vypadá nejhůř.

Učme se od svého Mistra počítat s neviditelnou mocí.

Potěšení ve službě Bohu je známkou přijetí. Ti, kdo slouží Bohu se smutnou tváří, protože dělají to, co je pro ně nepříjemné, ho v žádném případě neposlouchají. Přinášejí vnější formu úcty, ale chybí tomu život. Tato poslušnost, která není dobrovolná, je ve skutečnosti neposlušností, protože Pán hledí na srdce. Pokud vidí, že mu sloužíme z donucení, a ne proto, že ho milujeme, odmítne naše oběti. Služba spojená s radostí vychází ze srdce, a proto je opravdová. Oddělte radostnou ochotu od křesťana, a odstraníte test jeho opravdovosti.

Radost je oporou naší síly; v Pánově radosti jsme silní. (Viz Neh 8,10.)

Je moje svědomí v pokoji? Neboť pokud mě mé srdce odsuzuje, oč více Bůh, který je větší než mé srdce a ví všechno (1J 3,20)! Jestliže mi mé svědomí dosvědčuje, že jsem účastníkem vzácné milosti spásy, jsem šťastný! Jsem jedním z těch, kterým Bůh dal „pokoj Boží převyšující každé pomyšlení“ (Fp 4,7). Proč se tomu ale říká „pokoj Boží“? Protože pochází od Boha, protože byl připraven Bohem, protože Bůh dal svého Syna, aby nastolil pokoj, protože Bůh dává svého Ducha, aby přinesl pokoj do svědomí, a protože ve skutečnosti je to sám Bůh v duši.

Skvělý král, nesmrtelný, neviditelný, Bůh, Svatý duch, Duch svatý – je to právě on, kdo probouzí duši, která by jinak zahynula navěky. Je to on, kdo ji činí vnímavou, jinak by nikdy nic necítila. Je to on, kdo způsobuje, že kázané Slovo má proměňující moc, protože jinak by nikdy nemohlo dojít dál, než k uším. Je to on, kdo zlomí srdce. Je to on, kdo to vše cele působí.

Na této zemi přebývá tajemná bytost, jejíž prací je obnovovat padlé a zachraňovat bloudící. Nemůžeme ho vidět ani slyšet, přesto v nás přebývá jako vládce naší přirozenosti. Za místo přebývání si zvolil „zkroušené srdce“ a „zdeptaného ducha“ (Ž 34,19).

Jeho přítomnost bude nejvíce zjevná na těch, kdo jsou mu nejvíce podobni. Pokud toužíte vidět Krista, musíte růst do jeho podoby. V moci Ducha se ztotožňujte s touhami, motivy a jednáním Krista a budete s ním v trvalém společenství. Pamatujte na to, že jeho přítomnost můžeme zakoušet a jeho zaslíbení jsou pravdivá. Touží být s námi. A pokud nepřichází, je to proto, že mu bráníme svou lhostejností. Zjeví se nám v odpovědi na hluboké modlitby a milostivě strpí, abychom ho zadržovali svým voláním a svými slzami, které jsou zlatým řetězem, jímž je Ježíš připoután ke svému lidu.

Všemohoucí Bůh může stvořit tisíce světů a naplnit je vším nejlepším, co je. Všemohoucí Bůh může rozdrtit hory na prach, spálit oceán nebo odstranit nebe, ale všemohoucí Bůh nemůže jednat nemilosrdně s věřícím. Křesťane, buď si jistý, že je nemožné, aby od Boha k jeho lidu přišlo cokoliv tvrdého a nemilosrdného. Bůh je vůči nám stále laskavý – ať již nás vrhá do vězení nebo pozvedá do paláce. Je dobrý, když posílá hlad do našich domovů, stejně jako když vrchovatě naplňuje naše sýpky. Jediná otázka je, zda jsi jeho dítětem. Pokud ano, bude tě napomínat se soucitem a jeho trestání bude vždy plné lásky.

„Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali.“ (Lk 24,16)

Je s podivem, že učedníci, kteří tak často slýchali jeho hlas a tak často hleděli na jeho strhanou tvář, ho nepoznali. Nezakoušíš něco podobného? Poslední dobou jsi neviděl Ježíše. Byl jsi u jeho stolu, ale nesetkal ses tam s ním. Procházíš v těchto dnech těžkostmi, a přestože jasně říká: „Já jsem to, neboj se“ (Mt 14,27), nemůžeš ho poznat? Drahé Boží dítě, nacházíš se v takovém stavu? Jenom samotná víra nám může pomoci, abychom viděli Ježíše. Přivlastni si následující modlitbu: „Pane, otevři mé oči, abych viděl, že můj Spasitel je stále se mnou!“

„Není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni“ (Sk 4,12), než je „Ježíš Kristus, ten ukřižovaný“ (1K 2,2). Při potopě nebyly dvě archy, ale jenom jedna archa; neexistují dva Spasitelé, ale jen jeden. Neexistoval žádný jiný způsob spásy kromě archy, a právě tak neexistuje žádný jiný plán vysvobození kromě Ježíše Krista, Spasitele hříšníků. Marně se snažíte dosáhnout na vznešený vrchol Sinaje. Marně se snažíte dosáhnout nejvyšších vrcholků své domýšlivosti a svých světských zásluh. Utopíte se, protože nikdo „nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus“ (1K 3,11).

Starší a vyzrálí svatí šíří tak příjemnou vůni Krista, že rozhovor s nimi je lahodně osvěžující pro toho, kdo s potěšením slyší o slávě vykupující lásky. V hodině bouře prověřili pevnost kotvy; v den bitvy vyzkoušeli brnění; v žhavém poledni ve vyprahlé zemi se skryli do stínu velké skály; proto mluví o těch věcech a o tom, který pro ně je tím vším. Pokud chceme získat takové perly jako oni, musíme se ponořit do stejných vod.

Poznat Krista a být nalezen v něm – ano, to je život, to je radost, to je morek a tučnost. Jeho neprozkoumatelné bohatství bude nejvíce poznatelné na věčnosti. Na cestě do nebe ti dá všechno, co potřebuješ. Tvým útočištěm budou hradby skal. Bude ti dávat chléb a zajišťovat ti vodu. Ale je to tam, tam, kde slyšíš píseň těch, kteří zvítězili, pokřik těch, kteří oslavují, a kde uvidíš toho jediného slavného a milovaného. Neprozkoumatelné bohatství Kristovo! Pane, uč nás stále více o Ježíši a my budeme zvěstovat dobrou zprávu ostatním.

Jestli je v Bibli nějaký šťastný verš, musí to být tento: „Můj milý je můj a já jsem jeho“ (Pís 2,16). Ta slova jsou natolik pokojná a plná jistoty, naplněná štěstím a spokojeností, že by mohla být právě tak napsaná stejnou rukou, která napsala žalm dvacátý třetí. Tyto verše se kochají tím, který hodinu před tím, než šel do Getsemane, řekl „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám“ (J 14,27) a „Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět“(J 16,33). Ať nám znovu zvoní ten stříbrný zvonek, jehož noty jsou tak lahodné: „Můj milý je můj a já jsem jeho.“

Kromě Božího ucha nemáte místo, kam byste mohli vylít své potíže. Pokud je řeknete svým přátelům, na okamžik se svých potíží sice zbavíte, ale ony se zase vrátí. Když uvalíte své břemeno na Boha, vrhnete ho do takové hloubky, ze které nikdy nevystoupí. Odhoďte své potíže tam, kam vrháte své hříchy. Své hříchy jste uvrhli do hlubin moře; tam také odhoďte své těžkosti. Nedovolte, aby se problém usadil ve vaší mysli ani na půl hodiny bez toho, abyste to řekli Bohu. Jakmile nastane problém, okamžitě to řekněte svému Otci.

Pamatuj na to, že podle toho, jak bude naplněné tvé srdce, bude naplněný i tvůj život. Bude-li tvé srdce prázdné, tvůj život bude jako kůží potažená kostra. Bude-li však tvé srdce naplněné, bude naplněný i tvůj život a jeho síla bude promlouvat k okolnímu světu. Zachovávej ve svém nitru pokoj s Bohem. Drž se pevně toho, že tě Ježíš smířil s Bohem. A uchovej si dobré svědomí. Potom bude tvé srdce naplněné a tvá duše bude plná síly k činění Pánova díla. Měj pokoj s Bohem. To udrží tvé srdce čisté.

S němými dušemi Kristus nikdy nezůstává dlouho – pokud k němu nezačnou volat, odejde. Jak úžasný dopad má modlitba na naše společenství s Ježíšem! Jedno se neobejde bez druhého. Ti, kteří neustále setrvávají v přítomnosti laskavého Přímluvce, se modlí horlivě a nepřetržitě. Ti, kteří v přímluvách svádějí nejtěžší boje, se budou velmi dlouho držet Anděla, s nímž zápasí. Jozuův hlas zastavil na několik hodin slunce na obloze, ale hlas modlitby může udržet slunce spravedlnosti po měsíce i celé roky.

Neboj se. Kristus je tvá síla a spravedlnost. Vlny narážejí na bok lodi, ale nemohou loď zničit. Jenom se o ni rozbíjejí. Pán je u kormidla – nedá to tvému srdci jistotu? Jeho loď už se přenesla přes mnohé vlny – neposílí to tvou důvěru? Musela by to být opravdu ohromná vlna, která by mohla tuto loď potopit, ale taková se nikdy neobjeví.

V poslední den Pán Ježíš přivede před Otce plný počet svého lidu. Ani jeden z nich nezahyne. Archa našeho spasení převeze veškerý svůj živý náklad do přístavu věčného odpočinutí.

Ctěný světec byl kdysi tak uchvácen zjevením lásky svého Pána, že když pocítil, že ve své smrtelnosti již není schopen vydržet více takové blaženosti, zvolal: „Zadrž, Pane, už to stačí, stačí!“ V nebi budeme moci ponořit své rty do bezedné studnice lásky a pít z ní už navždy. Ó, to bude skutečná láska, která bude navěky zapla­vovat naše duše v domě našeho nebeského Otce! Kdo může vypovědět ta  pohnutí, uchvácení a úžasné slasti, které v nás tato láska vyvolá? A kdo vytuší tu lahodu písně nebo rychlost poslušnosti, které budou nebeskými projevy lásky dovedeny k dokonalosti?

Stejně jistě jako je Bůh Bohem, jestliže ho dnes skutečně hledáte v Kristu, přijde den, kdy bude na vašich rtech polibek plného ujištění, kdy vás obejme náruč svrchované lásky, a vy poznáte, že to je pravda. Možná jste jím dříve pohrdali, ale pak ho budete znát jako svého Otce a svého přítele. Možná jste porušovali jeho sabaty a pohrdali jeho Slovem; ale přichází den, kdy sabat bude vaším potěšením a jeho Slovo vaším pokladem.

Hříšníku, kéž najdeš uspokojení v tom, jak se Bůh dívá na to, když začínáš činit pokání. Nedívá se na tebe stejně, jako pohlíží na všechny lidi, ale dívá se na tebe s velkým zájmem. Pohlížel na všechny tvé hříchy i na všechna tvá trápení s nadějí, že budeš činit pokání a nyní vidí první záblesky milosti a raduje se z nich. Žádná hlídka na věži osamělého hradu se nikdy neradovala z prvních jitřních paprsků více, než se Bůh raduje z počínající touhy ve tvém srdci.

Kdyby mě někdo požádal o shrnutí křesťanského náboženství, řekl bych, že na to stačí jediné slovo: modlitba. Kdyby se mě ptali na to, v čem spočívá celá křesťanská zkušenost, odpověděl jediným slovem: modlitba. Člověk musí být usvědčen z hříchu dříve, než se může modlit. Musí mít naději, že i pro něj je zde milosrdenství, než se může modlit. Všechny křesťanské ctnosti jsou vetknuté do toho jediného slova: modlitba.

V těžkých chvílích bude naše nejlepší společenství s Bohem drženo přímluvami. Řekni Bohu o všem, co tě trápí, vyhledej jeho sliby a pros ho se svatou odvahou. To je nejlepší, nejjistější a nejrychlejší způsob úlevy.

Nevíte, že Bůh je věčný a existuje sám o sobě, takže když říká, že miluje, ve skutečnosti to znamená, že vždycky miloval, protože v Bohu není ani minulost a nemůže v něm být ani budoucnost. Co nazýváme minulostí, přítomností a budoucností je pro něj jediným věčným okamžikem. A když ti říkám, že tě miluje, říkám ti, že tě miloval už včera, že tě miloval na věčnosti, a že tě bude vždycky milovat, protože minulost, přítomnost i budoucnost je pro Boha „nyní“.

Kristova láska je jako slunce a naše láska je jako světlo měsíce. Jsme schopni svítit jenom proto, že on svítí na nás.

Modlitba je jako šum křídel andělů, kteří nám přinášejí požehnání z nebe. Slyšel jsi modlitbu ve svém srdci? Uvidíš anděla ve svém domě. Když se dají do pohybu vozy, které přivážejí požehnání, zvuk jejich kol souzní s modlitbou. Slyšíme modlitbu ve svém vlastním duchu a taková modlitba se stává zaslíbením požehnání. Jako jsou mraky předzvěstí deště, je modlitba předzvěstí požehnání. Jako jsou zelená stébla začátkem sklizně, je modlitba proroctvím o tom, že požehnání už přichází.

Představte si jezero, z něhož vytéká dvacet nebo třicet říček. Není tu jedna mohutná řeka, ale je tu řada potůčků, které jsou v létě vyschlé a v zimě zamrzlé. Žádný z nich nemůže být sám o sobě využit k velkému dílu, protože v něm není tolik vody, jako kdyby z jezera vytékala jediná velká řeka. Úplně stejné je to se srdcem člověka – má v sobě jen tolik života, aby se člověk mohl naplno zaměřit pouze na jediný cíl. Nemůžete milovat Krista poloviční láskou a druhou polovinu věnovat světu. „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům ... Nemůžete sloužit Bohu a mamonu“ (Mt 6,24).

Ani jeden pavouk na zdi královského paláce tam není bezúčelně, ani jedna kopřiva, která roste v koutě hřbitova, nepostrádá svůj účel, ani jedna muška poletující ve větru zde není bez Božího zřízení – a nikdy mi na mysl nepřišlo, že by Bůh stvořil člověka, a zvláště křesťana, aby žil naprázdno a byl k ničemu. Stvořil člověka s nějakým záměrem. Proto musíte zjistit, co to je. Najděte místo, kde máte být, a postavte se na něj. I kdyby bylo sebemenší, i kdyby se mělo jednat o štípání dřeva nebo nošení vody, nemůžete v této veliké bitvě o Boha a o pravdu zůstat nečinní.

Nikdy, nikdy zanedbávejte Boží slovo, které obohatí vaše srdce nařízením i porozuměním. Vaše řeč, které vychází z vašich úst, potom bude jako vaše srdce: bohatá, chutná a duchovně zapálená. Naplňte svá srdce bohatou, štědrou láskou a proud, který poplyne z vašich rukou, bude právě tak bohatý a štědrý jako vaše srdce. Křesťané, pojďte do nádherných a bohatých dolů, volejte k Duchu svatému, aby učinil vaše srdce bohaté spasením. Váš život i vaše mluva potom budou požehnáním pro všechny kolem vás a kdykoliv vás uvidí, vaše tvář bude jako tvář Božího anděla.

Nedávejte část zisku stranou (viz Sk 5,3). Každou pohnutku svého srdce cele podřiďte Bohu. Pracujte na jediné věci a směřujte k jedinému cíli: poddat Bohu své srdce. Volejte po větším vlivu svatého Ducha Božího, aby vaše duše, zachovávaná a chráněná Duchem, mohla být směrovaná do jednoho řečiště a pouze do toho jediného. Potom váš život poteče jako hluboký, čistý, jasný a klidný proud, jehož jedinými břehy je Boží vůle, jediným řečištěm je Kristova láska a jedinou touhou je potěšit Boha.