Není pro člověka dobré jíst a pít? (Kaz 2,24)

• Není pro člověka dobré jíst a pít a při svém pachtění se aspoň pomět? (Kaz 2,24) 

Opustila Šalamouna jeho moudrost? Chtěl snad říci, že opilec nebo epikurejce je nakonec nejšťastnější člověk? Vůbec ne! Kazatel chtěl zjistit, které ze všech pozemských dober s sebou přinášejí nejmenší zklamání.

Člověk smyslných požitků se nedívá dál než za přítomný okamžik. Jeho jediným cílem je nynější požitek. Jí a pije a na čas je spokojen. Žádné další úvahy nenaplňují jeho mysl, žádné rozpínání se do neznáma, žádné zkoumání příčin a následků, žádné rozsáhlé srovnávání minulé a současné vědy, žádná myšlenka, která by ho přenášela dál, ke generacím, které teprve přijdou, a ve své touze po poznání by si povzdechla, že v této slastné honbě nemůže žít věčně!

Ó, jaká je to myšlenka! Jaký důsledek padlé přirozenosti! Čím více se člověk bez milosti povznese nad hrubiány – čím více stoupá v ušlechtilosti a vznešené podnikavosti – tím více je nakonec odsouzen ke zklamání! Svět může mít z jeho práce užitek a tleskat mu, ale co mu to bude platné, až odejde? Posuzováno pouze z hlediska pozemského štěstí – duševní úsilí převyšuje lásku k rozkoši, jako je tma překonávána světlem. Ale – zváženo vzhledem k věčnosti – smyslná rozkoš a pozemská moudrost jsou si rovny. Ani jedna z nich nedokáže dát okusit nebe, přivést hříšníka ke Kristovu kříži, zbavit ho ostnu smrti nebo znovuzrodit duši.

Křesťane, pozor! Žijeme v nebezpečné době, kdy je člověk a intelekt uctíván příliš mnoha lidmi. Někteří, dokonce i z Božího lidu, se nechávají svést a myslí si, že pěstování vkusu a mysli je lépe připraví na nebeské radosti. Jiní chtějí duševní kulturou naučit nevědomé milovat lidskou vzdělanost. Běda, že Boží lidé tak zapomínají sami na sebe! Neuvažují o tom, že i ve svých nejvyšších výšinách (ve srovnání s nebeskou pravdou) je filosofie přece jen tělesnou záležitostí. Pozemské věci jsou pozemské, duchovní věci jsou duchovní. Obojí nelze směšovat; proto je nezaměňujte. Jedno druhému nikdy nepomůže; pak to nezkoušejte.

Nic jiného než „Kristus ukřižovaný“ duši nezcivilizuje. Nic jiného si toto jméno nezaslouží. Nespokojte se s ničím jiným. Mysl, vkus, intelekt člověka - jsou stejně padlé jako tělo. Nic, co se zaměřuje na ně, nemůže vyléčit neduh jeho duše. Ježíš od začátku do konce, Boží Duch svatý zjevující Krista, přitahování láskou Všemohoucího Otce – to a jedině to pozvedá duši ze země a vychovává ji pro nebe!