Zapalte svíčku na obou koncích a brzy bude pryč

Mladý Jack Bezstarostný promrhal svůj majetek a zůstaly mu jen rozdrbané gatě. Byl přesně tím případem: „Lehce nabyl, lehce pozbyl; rychle získal, rychle utratil.“ Kdo si svůj majetek vydělá, udrží ho lépe než ten, kdo ho zdědí. Jak říká Skot: „Kdo získá výbavu dřív, než dostane rozum, je jejím pánem jen krátce.“ A tak to bylo i s Jackem. Peníze mu proděravěly kapsy. Sám se jich nedokázal zbavit dost rychle, a tak si sehnal pěknou partičku, která mu pomohla, a to tak, že si pomohla sama. Jeho jmění se rozplynulo jako libra masa v boudě psů. Byl přítelem všech, a teď je pro všechny bláznem.

Přišel k penězům starého radního Nenasyty, neboť byl jeho synovcem, ale jak se říká, vidle následovaly hrábě, rozhazovač byl dědicem hrabivce. Bůh byl k některým z nás velmi milosrdný v tom, že nás nikdy nenechal shromažďovat peníze, neboť většině lidí se podlomí nohy, když se setkají s velkou vlnou štěstí. Mnozí z nás by byli většími hříšníky, kdyby nám byly svěřeny větší měšce. Chudák Jack měl spoustu peněz, ale málo rozumu. Peníze se snáz utratí, než vydělají. Co se těžko shromažďuje, snadno se rozhazuje. Starý pán si pěkně vystlal své hnízdo, ale Jack se postaral o to, aby peří létalo jako vločky sněhu v zimě. Zbavoval se peněz plnými lopatami a pak plnými vozíky. Po utracení úroků začal polykat kapitál, a tak zabil husu, která snášela zlatá vejce. Své stříbro a zlato promrhal způsobem, o němž se nesluší ani mluvit. Nešlo to dost rychle, a tak si koupil dostihové koně, aby s nimi mohl závodit. Dostal se do rukou šmelinářů a upadl do společnosti, o níž chceme slyšet jen málo; když se takové dámy usmívají, lidské peněženky pláčou. Jsou to studny beze dna, a čím víc do nich blázen nahází, tím víc se tam vejde. Největší krása často způsobí největší zkázu. Hazard, ženy a víno stačí k tomu, aby se z prince stal chuďas.

Neustále vyndávat a nikdy nevracet zpátky brzy vyprázdní i ten největší pytel, a tak to zjistil i Jack. Ale nevšímal si toho, dokud se nerozloučil s posledním šilinkem, a pak řekl, že ho okradli. Jako ten hloupý Tom, který strčil prst do ohně a řekl, že měl smůlu.

Jak na slunci rosa se jeho peníze zaleskly krátce.

Když na placení došlo, neměl se k žádné splátce.

Jeho heslem bylo „pít a nechat pít“. Každý den byl svátek a v každý svátek byla hostina. Nejlepší vína a nejdražší lahůdky mu vyhovovaly, protože hodlal vést prasečí život, který je prý krátký a sladký. Opravdu se do toho vrhnul po hlavě. Staré přísloví říká: „Mladý žrout, starý žebrák“, a zdálo se, že se rozhodl dokázat jeho pravdivost. Tlustá kuchyně dělá hubenou závěť; ale on do závěti nemůže napsat, ani co by se za nehet vešlo a ještě mu zbyde místo na tucet dodatků. Vlastně nebude psát žádnou závěť, protože po sobě nezanechá nic než nesplacené účty. Z celého jeho majetku nezbude dost ani na to, aby měl na pohřeb. Toho, co v blahobytu rozházel, bylo dost na to, aby měl do konce života kabát na zádech a knedlík v hrnci, ale on si nikdy neviděl na špičku nosu a nedohlédl až na konec. Vysmíval se rozvážnosti a ta se teď mračí na něj. Trest sice pokulhává, ale nakonec na něj dojde. Platí za svou pošetilost tělem i duší, peněženkou i vlastním životem. Přesto je stále bláznem, a kdyby měl další příležitost, znovu by tancoval stejný tanec. Jeho lehký měšec mu přináší těžké srdce, ale nemohl si svůj koláč nechat a současně ho také sníst. Tak jako ten, kdo se večer opije, je ráno na suchu, stejně tak ten, kdo hýřil penězi, když je měl, cítí jejich nedostatek o to víc, když jsou pryč. Jeho staří přátelé se na něj docela vykašlali; vymačkali pomeranč a teď odhazují slupku. Stejně dobře hledej mléko u holuba jako pomoc u člověka, který tě miloval pro tvé pivo. Kamarádi z mokré čtvrti tě nechají na holičkách a odkopnou tě, když jsi na dně.

Jack má mnohem větší problémy, než je nedostatek peněz, protože jeho charakter je pryč a je jako shnilý ořech, který nestojí za rozlousknutí. Sousedé o něm říkají, že je to ubožák, který nestojí ani za to, aby mu svěřili zelný záhon. Nikdo ho nezaměstná, protože by si nevydělal ani na sůl, a tak chodí od patníku k patníku a nemá, kde by hlavu složil. Dobré jméno je lepší než zlatý pás, a když i to zmizí, co člověku zbude?

Co zanechal? Na zemi nic! Přesto má marnotratný syn Otce v nebi. Kéž vstane a jde k němu, ať už je jakkoli otrhaný. Může být cítit po prasečím žlabu, a přesto může běžet rovnou domů a nenajde zamčené dveře. Velký Otec mu radostně vyjde vstříc, políbí ho, očistí, oblékne a dá mu začít nový a lepší život. Když je hříšníkovi nejhůř, není na tom pro Spasitele tak špatně, pokud se jen odvrátí od své špatnosti a bude volat k Bohu o milost. Je to dlouhá ulička, kde se nedá vrátit zpátky, ale to nejlepší ze všech navrácení je obrácení se k Bohu celým svým srdcem. Velký Otec pomůže kajícnému marnotratníkovi, aby to dokázal. I kdyby svíce dohořela celá, Slunce na nebi stále svítí. Podívej se, ubohý rozhazovači: Pohleď na Ježíše, a žij. Jeho spása je bez peněz a zadarmo. I když nemáš ani haléř pro své požehnání, Pán Ježíš ti požehná zadarmo. Hloubka tvé bídy není tak hluboká jako hloubka Božího milosrdenství. Budeš-li věrný a spravedlivý ve vyznání hříchů, které bys chtěl odpustit, bude Bůh věrný a spravedlivý v odpuštění hříchů, které vyznáváš.

Ale modli se, ať už další den nepokračuješ tak, jak jsi, protože právě tento den může být tvůj poslední. Nebudeš-li chtít poslechnout jasná slova Honzy Oráče, který má na mysli tvé dobro, vzpomeň si na tuto staromódní říkanku, která byla opsána z náhrobního kamene:

„Ztráta zlata je veliká,

Ztráta zdraví je větší,

Ale ztráta Krista je taková, 

že ji nikdo nemůže napravit.“

Z knihy Obrazy Honzy Oráče. 

Napsal a ilustroval Charles Spurgeon.