„Všechny mé zdroje jsou v tobě!“ (Ž 87,7 ČSP) Jestliže jsou všechny tvé zdroje v Bohu, tvé srdce bude naplněné až po okraj. Pokud přicházíš ke kříži Golgoty, tvé srdce se zde bude koupat v lásce a vděčnosti. Pokud chodíš do údolí odpočinutí a mluvíš tu se svým Bohem, tvé srdce tam bude naplňováno pokojnou odhodlaností. Jestli vystupuješ se svým Pánem na Olivovou horu a spolu s ním hledíš na zlý Jeruzalém a pláčeš nad ním, potom tvé srdce bude plné lásky k nehynoucím duším.
Kdo žije bez modlitby, kdo se jenom málo modlí, kdo jenom zřídka čte Slovo a málokdy vzhlíží k nebi, aby byl občerstven shůry, stane se člověkem, jehož srdce bude suché a neplodné. Ale kdo propadá skrytému vyhledávání Boha, kdo tráví mnoho času ve svatém spočinutí, kdo se těší v rozjímání nad Slovem Nejvyššího, ten, jehož duše je cele odevzdaná Kristu, musí být člověkem, jehož srdce přetéká. A jaké je jeho srdce, takový bude i jeho život.
V tobě budeme šťastní a budeme se radovat. Nebudeme otevírat brány roku truchlivými tóny pozounu, ale sladkými strunami harfy radosti. „Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy“ (Ž 95,1). Jaká nebesa jsou uložena v Ježíši! Jaké řeky nekonečné blaženosti v něm mají svůj pramen a každá jejich kapka je naplněná jím samotným! Protože jsi, drahý Pane Ježíši, přítomný ve svém lidu, požehnej nám tento rok takovým porozuměním tvé vzácnosti, že se od prvního do posledního dne budeme radovat v tobě a hledat své štěstí jenom u tebe.
Ubohá duše! Nezapomínej na přítomného Spasitele, který tě vybízí, abys pohlédla k němu a došla spásy. Už tě mohl uzdravit, ale ty stále čekáš, až přijde anděl a stane se zázrak. Nejjistější cestou ke každému požehnání je důvěřovat mu, protože on je hoden veškeré naší důvěry. Ale svou nevěrou dáváš přednost studenému dláždění u rybníka Bethesda před hřejivým lůnem jeho lásky. Ó, kéž by Pán obrátil své oči k zástupům, které jsou dnes v tomto stavu. Kéž by jim odpustil jejich úšklebky nad jeho božskou mocí a povolal je svým lahodným a neodmítnutelným hlasem, aby vstali ze svých lůžek zoufalství a v síle víry vzali svá lůžka a chodili (J 5,8).
Pohleď na epitaf všech těch požehnaných svatých, kteří zesnuli před příchodem našeho Pána. Nezáleží na tom, jak zemřeli, ale je na jediném, co mají společné, a co obsahuje ten nápis na jejich hrobu: „Ve víře zemřeli ti všichni“ (Žd 11,13). Ve víře žili. V ní nacházeli útěchu i radu, víra byla jejich motivací a podepírala je. V téže duchovní milosti zemřeli a završili svůj život lahodnou písní, kterou již dříve tak dlouho zpívali. Když umírali, nespoléhali na své tělo ani své vlastní úspěchy. Nikam se nepohnuli od toho, jak byli kdysi přijati Bohem, ale setrvali na cestě víry až do konce.
Líbí-li se Hospodinu cesty člověka, vede ku pokoji s ním i jeho nepřátele. (Př 16,7)
Potřebuji vědět, že svou cestou dělám radost Pánu. I potom budu mít nepřátele, ale nejspíš to bude právě proto, že snažím dělat to, co je správné. Ale pohleďte, jaké je to zaslíbení! Pán obrátí hněv lidí ke své chvále a upokojí je, aby mě neznepokojovali. Modlím se za to, abych až jednoho dne potkám smrt, které je nazvaná „posledním nepřítelem“ (1K 15,26), měl pokoj. Proto mě nechte dělat všechno pro to, abych ve všech věcech potěšil Pána.
Chtěl bych vám doporučit, abyste důvěřovali Bohu v časných věcech. Vytrvale kráčejte cestou bezúhonnosti a ukažte, že jste nezlomní díky síle, kterou čerpáte jenom z důvěry v samotného Boha. Tak budete vysvobozeni od těžkého břemena časných starostí a nebudete se trápit kvůli špatným zprávám. Vaše srdce se ve vší důvěře upne na Pána. Jak upokojivé je plout po proudu Boží prozřetelnosti. Neexistuje více požehnaný způsob života, než je život v závislosti na Bohu, který zachovává smlouvu. Netrápíme se žádnými starostmi, protože on se o nás stará. Nemáme žádné potíže, protože vkládáme svá břemena na Pána.
