11. února

V duši se stravuji touhou po tvých soudech v každé době. (Ž 119,20)

Lidská duše, nebo jinak také vnitřní člověk, je tím, co hýbe vnějším člověkem. Neobnovený vnitřní člověk se stravuje touhou po hříchu. Jeho hlavním cílem je vlastní „já“. Je z podstaty svého tělesného narození modlářem a vzbouřencem proti Bohu, je Bohu nepřátelský a nechce ho znát natož ho poslouchat. Ale když Duch svatý obnoví nitro, dá nové srdce a Bůh do nás vloží svého Ducha, zapečetí nás jím, abychom byli už navždy jeho, objeví se úplně nové touhy. To je nové narození, nový život, nové stvoření – staré pominulo a je tu nové. Ne že by se staré touhy už neobjevovaly, ale už byla zlomena jejich moc a den za dnem se blíží okamžik, kdy budeme vyvázáni i jejich přítomnosti.