Jako my jsme jedno

• Aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno – já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne. (J 17,21–23)

Co je cílem této modlitby? „Aby všichni byli jedno“ (v. 21). Totéž bylo řečeno již dříve: „Nechť jsou jedno jako my“ (v. 11) a znovu ve verši 22. Ježíši Kristu na tom hodně záleželo. Někteří se domnívají, že jednota, za kterou se modlí ve verši 11, má zvláštní vztah k učedníkům jako služebníkům a apoštolům, aby byli jedno ve svém svědectví o Kristu; a že za soulad evangelistů a shodu prvních hlasatelů evangelia vděčíme této modlitbě. Ať jsou nejen jednoho srdce, ale i jedněch úst a mluví totéž. Jednota služebníků evangelia je krásou i silou zájmu o evangelium. Je však jisté, že jednota, za kterou se modlí ve verši 21, se týká všech věřících. Je to Kristova modlitba za všechny, kteří jsou jeho, a můžeme si být jisti, že je to modlitba vyslyšená – „aby všichni byli jedno“, jedno v nás (v. 21), jedno „jako my jsme jedno“ (v. 22), „v dokonalosti jednoty“ (v. 23). Zahrnuje to tři věci:

1. Aby byli všichni začleněni do jednoho těla. „Otče, pohlédni na všechny jako na jedno a potvrď tu velkou listinu, kterou jsou začleněni do jedné církve. Ačkoli žijí na vzdálených místech, od jednoho konce nebe až po druhý, a v mnoha dobách, od počátku až do konce času, a nemohou tak mít mezi sebou žádnou společenství ani vzájemný kontakt, ať jsou přesto sjednoceni ve mně, své společné Hlavě.“ Kristus se modlil, aby – na základě jeho smrti – byli všichni spojeni v jedno (J 11,52; Ef 1,10).

2. Aby byli všichni oživováni jedním Duchem. To je jasně naznačeno v tomto textu – „aby byli v nás … jedno“. Jednotu s Otcem a Synem působí a udržuje pouze Duch svatý. „Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch“ (1K 6,17). Ať jsou všichni označeni stejným obrazem a nápisem a ovlivňováni stejnou mocí.

3. Aby byli všichni spojeni poutem lásky a lásky, aby všichni byli jednoho srdce. „Aby všichni byli jedno“: (1) V úsudku a vnímání:  Ne v každé maličkosti – to není ani možné, ani potřebné, ale ve velkých Božích věcech, a v nich se na základě této modlitby všichni shodují – že Boží přízeň je lepší než život – že hřích je nejhorší zlo, Kristus nejlepší přítel – že po tomto životě je další život a podobně. (2) V postojích a sklonech: Všichni, kdo jsou posvěceni, mají stejnou božskou přirozenost a obraz; všichni mají nové srdce, a to je jedno srdce. (3) Ve svých záměrech a cílech: Každý opravdový křesťan, pokud jím skutečně je, hledí na Boží slávu jako na svůj nejvyšší cíl a na slávu nebes jako na své hlavní dobro. (4) Ve svých přáních a modlitbách: Ačkoli se liší ve slovech a způsobu vyjadřování, přesto, protože přijali stejného Ducha synovství a dodržují stejné zásady, modlí se ve skutečnosti za totéž. (5) V lásce a náklonnosti: Každý opravdový křesťan má v sobě to, co ho nabádá, aby miloval všechny opravdové křesťany jako takové. To, za co se zde Kristus modlí, je ono společenství svatých, o němž vyznáváme, že v ně věříme; společenství, které mají všichni věřící s Bohem, a jejich důvěrné spojení se všemi svatými na nebi i na zemi (1J 1,3). Tato Kristova modlitba však nedojde své úplné odpovědi, dokud všichni svatí nepřijdou do nebe, neboť tehdy, a teprve tehdy, budou dokonalí v jednom (v. 23; Ef 4,13).

Co je zde uvedeno jako důvod nebo vysvětlení naplnění této prosby:

Jednota, která je mezi Otcem a Synem a která je znovu a znovu zmiňována (v. 11.21–23). (1) Považuje se za samozřejmé, že Otec a Syn jsou jedno – jedno v přirozenosti a podstatě, rovni v moci a slávě, jedno ve vzájemné lásce. Otec miluje Syna a Syn má vždycky potěšení z Otce. Jsou jedno v záměru a jedno v působení. Důvěrnost této jednoty je vyjádřena těmito slovy: „Ty… ve mně a já v tobě“. To často zmiňuje jako svou oporu při svém stávajícím utrpení, kdy se na něj chystali vrhnout jeho nepřátelé a jeho přátelé od něj měli odpadnout; on však byl v Otci a Otec v něm. 

(2) Kristus to zdůrazňuje v modlitbě za jednotu svých učedníků: 

[1] Jako vzor této jednoty: ukazuje, jak si přál, aby byli jedno. Věřící jsou do jisté míry jedno, jako jsou jedno Bůh a Kristus, neboť za prvé, je to spojení věřících pevné a těsné. Jsou spojeni božskou přirozeností, mocí božské milosti a v souladu s božskými radami. Za druhé, je to svaté spojení v Duchu svatém pro svaté cíle. Není to politický orgán k nějakému světskému účelu. Za třetí, je to, a nakonec i bude, dokonalé sjednocení. Otec a Syn mají stejné atributy, vlastnosti a dokonalosti; to samé mají nyní věřící, nakolik jsou posvěceni; a až se milost završí ve slávě, budou spolu dokonale sladěni, všichni proměněni v týž obraz. 

[2] Jako srdce této jednoty: aby byli „jedno v nás“, aby zde byli všichni spojeni. Je jen jeden Bůh a jeden prostředník; a v tom jsou věřící jedno, že všichni souhlasí s tím, že budou záviset na přízni tohoto jediného Boha jako na své blaženosti a na zásluhách tohoto jediného prostředníka jako na své spravedlnosti. Pokud není Bůh cílem a Kristus cestou, nejde o jednotu, ale o konspiraci. Všichni, kdo jsou skutečně sjednoceni s Bohem a Kristem, kteří jsou jedno, budou brzy sjednoceni navzájem. 

[3] Jako prosbu o tuto jednotu: Ale k čemu to je, když všichni věřící nejsou jedno tělo s Kristem a nepřijímají od něj společně milost za milostí, jako ji přijal on pro ně? Kristovým záměrem bylo přivést vzbouřené lidstvo k Bohu. „Otče,“ říká, „ať jsou všichni věřící jedno, aby byli smířeni v jednom těle“ (Ef 2,15–16), což mluví o sjednocení Židů a pohanů v církvi; o tom velikém tajemství, že „pohané jsou spoludědici v jednom těle“ (Ef 3,6), k němuž se podle mého názoru tato Kristova modlitba hlavně vztahuje, neboť to byla ta jediná veliká věc, o kterou usiloval svou smrtí ... „Otče, ať se pohané, kteří uvěřili, připojí k věřícím Židům a vytvoří se z těch dvou jeden nový člověk“ (viz Ef 2,15). Tato slova „já v nich a ty ve mně“ ukazují, co je to za spojení, které je tak nezbytné nejen pro krásu, ale i pro samotnou podstatu jeho církve. Za prvé, sjednocení s Kristem: „Já v nich.“ Kristus přebývající v srdcích věřících je životem a duší nového člověka. Za druhé, spojení s Bohem skrze Krista: „Ty ve mně“, abys skrze mě byl v nich. Za třetí, spojení se sebou navzájem, které z toho vyplývá: „… aby byli uvedeni v dokonalost jednoty“. V něm jsme doplněni do dokonalosti.

Z komentáře Matthewa Henryho (1662–1714) k celé Bibli.