16. února

Sejmi ze mne potupu a pohrdání, neboť tvá svědectví zachovávám. (Ž 119,22)

Žalmista se dovolává Boží spravedlnosti. Zachovává Hospodinova svědectví, chodí po jeho stezkách, raduje se z Božích soudů i z jeho přikázání. Jeho svědomí je před Bohem čisté. Přesto je lidmi štván a tupen jako člověk vzpurný a rouhač. Nebojuje však s lidmi, ale utíká se k Bohu, který jediný ospravedlňuje, který snižuje pyšné a pokorným dává milost. Bůh je spravedlivý soudce. Kdo se k němu utíká, dojde – dříve nebo později – spravedlnosti a práva. Bůh se zastává všech, kdo jsou utlačování, kdo se nemohou domoci vlastní spravedlnosti a práva. Ujímá se vdovy i sirotka a staví se proti aroganci a útlaku mocných, ať již jsou to lidé ze světa nebo lidé z církve. „Bohu se nikdo nebude posmívat“ (Ga 6,7).