22. února

Do prachu je přitisknuta moje duše, zachovej mi život podle svého slova. (Ž 119,25)

Má duše ulpěla v prachu a nemůže se zvednout. Je zavalená prachem, zabořená do bahna tohoto světa, patří smrti stejně jako tělo, které z prachu povstalo a do prachu se vrátí. Proto volá k Bohu pro obživení. Zachovej mi život! Má duše přilnula k prachu a nemůže se od něj odtrhnout – Bože, zachraň! Bože, oživ! Bože, smiluj se! To je úpěnlivé volání zoufale zdrcené duše. Jediné východisko je v Ježíši Kristu, který sám je životem (J 14,6), původcem života (Sk 3,15). Jenom jeho život může pozvednout duši přitištěnou do prachu, jen skrze víru může dojít k novému narození, pouze touto milostí může být člověk obnoven, obživen a zachován pro věčnost. Jedinému Bohu takto vzejde sláva.