4. září

Hned nato jsem pohleděl na pohřbené svévolníky; přicházívali a odcházeli ze svatého místa a ve městě se zapomínalo, jak jednali. Také to je pomíjivost. (Kaz 8,10)

Jak se moudrý Šalomoun učí moudrosti? Jak ji prohlubuje? Dívá se na pohřbené svévolníky. Stačí mít oči otevřené a používat rozum. Šalomoun ví, že není člověka, který by měl svého ducha ve své moci (Kaz 8,8), který by měl ve své moci svůj život a mohl se vyhnout dnu smrti. Nikdo takový není. Všichni jednoho dne zemřeme. A se smrtí svévolníka končí každá naděje – naděje na obrácení, naděje na pokání, naděje na milost. Jiný moudrý muž napsal, že člověk jenom jednou umírá a potom bude soud (Žd 9,27). Jenom obrácení k tomu, který dobrovolně dal svůj život a potom si ho vzal zpět, k Pánu Ježíši Kristu a víra v něj může člověka uchránit před blížícím se soudem.