Tři pohřby a tři vdovy

• Ale Noemin muž Elímelek zemřel a ona zůstala s oběma syny sama. Ti se oženili s Moábkami. Jedna se jmenovala Orpa, druhá Rút. Sídlili tam asi deset let. Oba, Machlón i Kiljón, rovněž zemřeli, a tak ta žena zůstala sama, bez dětí i bez muže. (Rút 1,3–5)

Příklady nám vždy pomáhají pochopit způsoby, jakými Bůh pracuje v našich životech, zejména v těžkých chvílích. Když Elímelek a jeho žena Noemi se svými dvěma syny, Machlónem a Kiljónem, odešli z Betléma do Moábu, zdálo se, že je vše v pořádku. Mysleli si, že se vyhnou hladomoru, který zuřil v jejich vlasti. Noemi neměla tušení o potížích, které měly během příštích zhruba deseti let ovládnout její život. Zdálo se, že vše jde hladce, dokud rodinu nezasáhla tragédie. Její manžel zemřel. Byla ponořena do velkého smutku. Písmo s velkým pochopením říká, že „zůstala sama“ (Rút 1,3). Alespoň měla své dva syny. Nepochybně našla útěchu ve svém zármutku, když se její synové oženili a ona našla útočiště v jednom z jejich domů. Dovedete si tedy představit, jak se její zármutek znásobil, když nejprve zemřel Machlón a pak Kiljón? Bolest ze tří pohřbů byla pro ni velmi silná. Nyní byla Noemi jediná, kdo přežil. Jaké měla jako vdova mezi Moábci vyhlídky? Přirozeně očekávala, že se její dvě snachy vrátí do svých rodných domů. Pak by byla skutečně bez prostředků, a co hůř, byla Izraelkou, která nyní žije v cizí a bezbožné zemi. Oč horší by to ještě mohlo být?

Noemin případ byl sice opravdu extrémní, ale není těžké si představit, v čem spočívaly její potíže. Slovo „soužení“ (jak je používá Jakub v Jk 1,27) v podstatě označuje „trápení“ a utrpení způsobené tlakem a změnou okolností. Četnost, s jakou Písmo hovoří o „soužení“ vdovy, naznačuje, že když se změní okolnosti a žena se stane vdovou, čelí mnohem většímu tlaku než vdovec.

Smrt manžela zanechá ve vdově zdrcující pocit opuštěnosti, izolace a prázdnoty. Ve slovech popisujících Noemi je zvláštní nádech určitého dojetí - „ zůstala sama“. Její život byl zdánlivě roztrhán na kusy. Když jí smrt vzala manžela, ztratila Naomi svého pozemského ochránce a živitele, nejlepšího přítele a pozemského společníka. Byla otřesena v samotném nitru své bytosti. Proto byl její zármutek tak silný.

Pokud byl váš manžel křesťan, byl vaším společníkem, utěšitelem, milencem a duchovním důvěrníkem. Nyní však ten, na němž jste tolik závisela, už není po vašem boku. Při svatbě jste se zavázali, že zůstanete manželi, „dokud vás smrt nerozdělí“, a nyní se tento strašný okamžik, na který jste se možná nikdy neodvážila pomyslet, stal trvalou skutečností. Možná to přišlo náhle a mnohem dříve, než jste čekala. Možná máte malé nebo problémové děti, které teď musíte vychovávat sama. Neměla jste ani tušení, co by mohla znamenat věta „dokud nás smrt nerozdělí“. O jejím významu jste v onen šťastný den sotva uvažovala.

Jiní se mohli těšit z mnohem delšího společného života. Máte šťastné vzpomínky: jak jste se sžili v manželství, jak jste se stala matkou, jak děti vyrostly a možná vstoupily do manželství, a jak jste se pak společně radovali z dětí svých dětí. Společně jste zestárli. Společně jste prošli několika život ohrožujícími situacemi v důsledku nějaké těžké nemoci. Někdy to bylo „na hraně“, ale díky Boží dobrotě, kterou k vám Bůh projevil, jste těmito krizemi prošli společně. Možná váš manžel zemřel po dlouhé nemoci a vy jste udělala vše, co bylo ve vašich silách, abyste se o něj postarala, dokud byl naživu. Byla to náročná a těžká zkušenost.

Žádná z těchto dřívějších krizí se nedá srovnat s těmito novými problémy. Čelíte nejtěžší změně ze všech a přepadá vás pocit bezmoci. Jste nyní sama, zranitelná a cítíte se naprosto bezradná. Jak si teď poradíte, když žijete sama? Kdo bude dělat všechny ty opravy v domácnosti? Kdo vyřeší domácí rozpočet a účty? Někdy se může stát, že se v noci probudíte a natáhnete ruku, jen abyste si uvědomila, že druhá strana postele je nyní studená a prázdná. Někdy se vám může zdát, že svého manžela vidíte nebo slyšíte jeho hlas. Cítíte se hloupě, vyčítáte si to a znovu se rozpláčete. Vzpomínám si na podobný zážitek po smrti svého otce. Když jsem poprvé od jeho pohřbu vešel do matčina obývacího pokoje, ze zvyku jsem pozdravil svého otce, který po mrtvici obvykle seděl v křesle. Zaplavil mě smutek. Uvědomil jsem si svou „chybu“ a s pláčem jsem se zhroutil do nejbližšího křesla.

Smrt přišla jako vetřelec a připravila vás o nejbližšího přítele. Život už nikdy nebude takový jako dřív. Hrozí, že vás pohltí sebelítost. Možná začnete pochybovat o moudrosti a laskavosti Boha vůči vám. Víte, že byste to neměla dělat, ale zjišťujete, že si jen stěží můžete pomoci. Noemi velmi těžce nesla změnu okolností a dokonce si změnila jméno: „Nenazývejte mě Noemi (to je Rozkošná). Nazývejte mě Mara (to je Trpká), neboť Všemohoucí mi připravil velmi trpký úděl“ (Rút 1,20).

Jestliže Noemi netušila, jaké potíže ji čekají, když se svou rodinou odchází do Moábu, rozhodně neměla ani tušení o požehnání, které jí Bůh přinese v jejím vdovství. Znovu se nevdala, ale poznala rozměry Boží lásky a Božího zaopatření pro ni a pro její snachu Rút, které předčily všechna její očekávání. Trápení vdovy jsou zvláštní trápení, ale žádné z nich ji neodděluje od Boží dobroty.

Naučit se podřizovat jeho vůli a nadále věřit, že se žádný aspekt Boha nezměnil navzdory změnám ve vašich okolnostech, je nyní jednou z vašich hlavních povinností. K tomu se vrátíme v některé z dalších kapitol. Takové podřízení se není nikdy dílem jednoho dne. Noemi se potýkala s obtížemi. Satan se vám bude snažit vsugerovat, že se Bůh změnil a že k vám byl nelaskavý, když vám vzal manžela. Odolejte mu a jeho zlým intrikám. Raději důvěřujte Božímu slovu. Pamatujte, že Bůh říká, že je ochráncem vdov. Také vám slíbil, že vás zbaví starostí. Možná vám hodlá dokázat, že je takový, jakého jste si ho, stejně jako Noemi, nikdy nedokázala představit. Boží prozřetelnost vás nyní postavila do říše zármutku a slz. Není však Bůh ve své prozřetelnosti dobrý a moudrý? Nemá snad právo naložit s námi, jak uzná za vhodné? Není snad dobrý a milující? Nikdy není krutým Otcem, který by si liboval v trápení některého ze svých dětí.

Vaše potíže přinášejí pocit bezmoci, ale ne beznaděje. Možná budete chtít dát průchod svým pocitům a oddávat se sebelítosti, ale vaše pocity se mají řídit pravdou o Bohu, která se ve vašem srdci projevuje mocí jeho Ducha. Ve své bezmoci se svěřte Bohu. Sebelítost vás od Boha odvede. Spíše dovolte, aby vás vaše problémy hnaly do jeho náruče, ne pryč od něj.

Jako moudrý lékař dokáže nalít olej do vaší rozbouřené duše, obvázat vaše zlomené srdce a uzdravit vaše bolesti. „On mě ve zlý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu, na skálu mě zvedne“ (Ž 27,5). Toto uzdravení se však neuskuteční během jednoho dne. Přesto je vaším nebeským ochráncem a živitelem a vy vstupujete do nové zkušenosti Boží dostatečnosti a něžného soucitu. Každý den se postará o všechny vaše potřeby. Důvěřujte mu, protože vás nikdy nezklame. Hledejte útěchu v jeho Duchu svatém a v zaslíbeních jeho Slova. Modlete se za jeho milost, která vám umožní spočinout v něm a podřídit se jeho moudrým cestám. Tam naleznete onen pokoj „převyšující každé pomyšlení“ (Fp 4,7), který vám dává sám Bůh v Kristu Ježíši.