Štít víry

Dále říká apoštol: „Vezměte štít víry, abyste jím mohli uhasit všechny ohnivé šípy toho zlého. Vezměte také přilbu spasení a meč Ducha, jímž je Boží slovo“ (Ef 6,16–17). Těmito slovy apoštol učí všechny věrné Kristovy rytíře, aby se do tohoto těžkého boje plně vyzbrojili Boží zbrojí. Přikazuje vzít štít víry, aby nepřátelé střílející z dálky nemohli člověka zranit. A tím štítem má být víra.

Člověk může být oklamán dvojím způsobem: jednak skrze zálibu v žádostech, jednak skrze nevědomost v rozumu. Ale protože apoštol už naučil, jak mají být „obuty nohy“ (připravenost kázat evangelium pokoje – viz Ef 6,15), nyní učí, aby si vzali víru jako štít. Víra se týká věcí neviditelných, duchovních a budoucích. Je jako světlo, které osvěcuje rozum, a je jako štít, který zadrží každou silnou duchovní ránu, neviditelnou tělesnému oku. Proto je k tomuto boji potřeba, aby víra člověku jako světlo ukázala všechny duchovní a neviditelné nepřátele – jak k člověku přistupují a z čeho pocházejí. Z těchto důvodů má mít člověk víru v sobě, neboť prorok říká: „Avšak můj spravedlivý – říká Bůh – bude žít, protože uvěřil. Kdo by však odpadl, v tom nenajdu zalíbení.“ (Ab 2,4; srov. Žd 10,38).

Ďábel překrucuje víru

Protože ďábel ví, že bez víry se člověk Bohu nelíbí, usilovně se snaží lidi oslepit, aby víře vůbec nerozuměli, a když jí nerozumějí, aby se Pánu Bohu nelíbili. Nebo takoví lidé ani nevědí, v čem se mu mají líbit, a ani neznají víru samotnou – co to víra vlastně je. Jindy ďábel klame lidi tak, že i když víru (formálně) znají, nerozumějí jí správně a nemají k ní upřímné srdce.

Kvůli nepochopení víry lidé upadají do bludů prostřednictvím velké ďáblovy vychytralosti. Neboť když ďábel vidí, že někteří lidé jsou neklidní a nemají pravé a duchovní pochopení víry, pak je uvede buď do kacířství, nebo k lstivému vykládání Písma. Jak je nám obojí nyní známo z mnoha příkladů. Mnoho lidí dlouho bloudilo – od doby, kdy kněží získali světský majetek – ohledně Kristovy krve i jiných pravd. A to vše kvůli lstivému výkladu Písma od zlých „duchovních“ a tělesných lidí. Stejně tak se i nyní dějí taková znevažování a rouhání, jaká nebyla slyšena od počátku Písma svatého, od různých lidí. A to vše se děje skrze lidi duchovně slepé, kteří mají tělesné, světské chápání víry. A protože jsou svévolní a pyšní, proto apoštol z nejnaléhavější potřeby přikazuje vzít štít pravé Kristovy víry, neboť víra je základ všeho dobrého.

Když ďábel vidí, že může tuto víru narušit bludy, pak už bitvu proti člověku vyhrál. Nejen v tom, v čem člověka od víry odtrhl, ale narušil i všechno, co ten člověk dělá. Zatímco kdyby měl plnou víru, jeho skutky by byly velmi chvályhodné, ale kvůli zkažené víře bude všechno na něm odsouzeno. Proto bude šťastný ten člověk, který se uprostřed těchto mnoha svůdců najde v pravé víře.

Čistá víra je křesťanovým štítem

Když ďábel nasel tolik rozmanitých duchů, kdo si vezme štít víry v Krista, aby o něm vyznával pravdu, když zde bude považován za bludaře těmi, kdo sami tvrdí, že následují Krista a správně stojí na jeho víře? Proto jedině ten, komu nyní bude dána čistá víra shůry z nebes, ji zachová – neříkám tím, že o ní bude mnoho mluvit, ale tím, že pro ni bude trpět. Ve víře jsou položeny mnohé a nesnadné věci, proto kdo a koho se na ně nyní bude ptát? Jedině ten, koho on sám naučí a komu zjeví tu pravou víru, si ji může vzít jako štít, postavit se proti ďáblu v duchovním boji a nebýt oklamán žádným bludem.

Neboť proto apoštol přikazuje vzít čistou Kristovu víru jako štít, aby uhasil nebo jako na štítu zadržel šípy toho zlého ďábla. Tyto šípy jsou jako střely z dálky – zlé a lstivé chápání padne do srdce skrze zlé učitele, kteří balí Boží slova do své lži. A prostý člověk slyší, že se citují Boží slova, neodvažuje se jim odporovat, věří jim a váží si jich, jenže neví, kam jimi bude veden, když je v nich zabalena lež. To, o čem slyší, že je Boží slovo, bez obav přijme do srdce, ale lží, která je zabalena do zvuku Božího slova, bude zraněn na duši jako ohnivým šípem. Neboť šíp nelze vystřelit, pokud není nasazen na luk. Stejně tak i ďábel skrze pokrytecké lidi „nasadí“ Boží slovo na svou lež a střílí lidem do srdce. A proto v lidech nezůstane Boží slovo, ale smrtelná lež. Proto zde apoštol také říká, aby si vzali štít víry, když ty ohnivé šípy létají pod rouškou Božích slov.

O nichž Pán Bůh říká: „Což není mé slovo jako oheň...?“ (Jr 23,29). A jinde znovu říká: „Co jsi řekl, je důkladně protříbené, tvůj služebník si to zamiloval“ (Ž 119,140). Když jim lidé věří, že jsou Boží, pak podle toho, jak byla „vystřelena“, tak zapálí. Pokud byla slova předána skrze pravdu, pak ihned ukáží skutek pravdy; jestliže však byla „vystřelena“ skrze lež, pak ve skutečnosti přinesou zlo, které odporuje Božímu slovu.

Proto víra, která není popsána písmeny, ale vlita do člověka skrze Ducha svatého, má jako světlo všechno rozlišovat, i Boží slova samotná. A má být jako štít, protože jelikož tato víra rozumí Božímu slovu, zachytí vychytralé střely ďábla a pokryteckých lidí, kteří balí svou lež do Božích slov. Ale když v někom taková jasná víra není, nemá štít proti ohnivým střelám krutého ďábla, který používá pokrytce jako samostříl k vykonání své kruté zloby.

Ohnivé šípy bludů a pokušení

Také ďábel střílí jako ohnivými šípy do srdce lidí různé bludy skrze vnuknutí. A když člověk víru nezná, nebo ji má zatemněnou a zmatenou nějakými bludy, jak tyto střely zadrží, když nemá štít pravé víry? Když ďábel střelí šípem zoufalství, zatíží člověka hříchy a představí mu jeho skutky i život jako ohavné; našeptá mu, že všechno, co dělá, dělá špatně a neužitečně. A tím ho v srdci zatíží zoufalstvím. A pokud nebude mít pravou víru jako štít, nebude se mít čím bránit před touto střelou.

Také víra má být živá a silná v pokušení, když přijde násilí a bezpráví a ďábel střílí do srdce zlé pochybnosti, strach, vzdor/pýchu a netrpělivost. A není-li zde živé a láskyplné víry k Bohu, čím se zadrží ty šípy, které takto padají do srdce a podněcují hněv jako plamen? A když není víry, zraní i usmrtí duši, neboť tím náhlým hněvem v nich spálí duchovní pokoj, lásku k bližním a dobré svědomí a někdy jednou střelou zapálí mezi lidmi velký oheň svárů.

Dalšími šípy jsou zlá ďábelská podněcování v srdci lidí k nečistým myšlenkám a žádostem. A těmito šípy ďábel střílí do srdce muže skrze vzhled ženy tak rychle, jakmile jen uslyší její hlas nebo uvidí její tělo, tvář, ruce, nohy. A jakmile se ona pohne nebo jak se upraví, tak náhle zasáhne muže zlou žádostí. Ale ne každá žena je taková a ne každému muži může skrze tyto příčiny způsobit tak těžkou ránu; ani tím neříkám, že by to byl její hřích, pokud by od ní tak rychlá rána někoho zasáhla. Neboť sama přirozenost to přináší bez její vůle, jelikož přirozenost ženy je pro muže jako přirozenost ohně – snadno ho zapálí. Proto je psáno, že „žena je mužova nepravost“.

Ale jí přísluší, chce-li být nevinná, chovat se opatrně a stydlivě a nenosit na sobě to, co může být příčinou pádu: necudnou a okázalou úpravu, jak mívají ve zvyku lehké ženy, ani ukazovat jiné vyzývavé pózy těla, z nichž by mohlo někomu přijít pokušení. A když si ve všem počíná opatrně, není vinna ničím, i kdyby byl někdo skrze ni zraněn.

Neboť toto má každý slyšet: ďábel střílí ohnivými šípy a proti těmto šípům má každý mít víru, aby je jako štítem zadržel. A pokud ti nějaká žena škodí (je ti pokušením), nedívej se na ni, ani s ní mnoho nemluv; totéž platí pro ženu ohledně muže! Neboť i v ženě spočívá žádost a náklonnost k mužům, a ďábel také střílí skrze muže, a to i velmi zdaleka. Stačí, aby žena uslyšela jméno muže, ke kterému cítí náklonnost; i když uslyší jen zmínku o něm a on bude třeba dvacet mil daleko, přesto to těžce zraní její srdce neklidem, myšlenkami a někdy i nesprávnými žádostmi. A to je ohnivý šíp, který se zabalí do slyšené zmínky o muži, přijde zdaleka do srdce ženy a někdy zapálí srdce k vášnivé touze a tělo ke smilstvu. Proto mohou být obě pohlaví zraněna, jedno skrze druhé, neboť ďábel se vždy snaží zasáhnout ohnivými šípy, aby zapálil srdce i tělo ke zlu.

Štít víry chrání před lákadly světa

Proto všichni potřebují víru jako štít, aby nezahynuli jeho střelami. Neboť jsme postaveni jako v ráji, kde je strom poznání dobrého a zlého, a vidíme na něm zdánlivý život a přitažlivost. Ne ten strom z ráje je zde s námi, ale na světě je mnoho věcí, které jsou dobré a žádoucí, pěkné na pohled a lákavé k ochutnání. Proto Bůh vydal své příkazy, aby člověk nesahal na to, co je tak pěkné a lákavé k ochutnání. A toho je mnoho, neboť ve všem stvoření jsou takové věci. Tak je i v ženách krása a půvab. A takové věci jsou žádoucí a zdánlivě správné i v duchovní oblasti, ač mnohé jsou klamné.

Proto když se člověk přiklání k životu tělesnému nebo duchovnímu, touží po tom, co je dobré pro ten život, který miluje, ať už duchovní, nebo tělesný. Pokud miluje duchovní život, pak touží po dobru, které k tomuto životu patří; a pokud miluje tělesný život, pak miluje také majetek a jiné radosti, které patří k tělesnému životu. Proto to ďábel sleduje, vidí náš postoj k těmto věcem a na základě toho nebo skrze to k nám přistupuje.

A protože ty věci, které milujeme pro život, jsou oděny dobrými jmény – některé se nazývají svatý stav, jiné počestný úřad a dobrá pověst, další potřebné, užitečné, příjemné, pěkné, spořádané – takto má svá jména to, co patří k životu. Proto „Evina žádost“ hledí na to, co je tak pěkné na pohled a příjemné slyšet, a vidí, že ti, kdo si těchto věcí užívají, žijí ve cti, v rozkoši a ve štěstí. Proto ďábel tyto věci nabízí a střílí jimi lidem do srdce; nevyhrožuje jim smrtí, ale jako by je vedl k životu, dává jim v tom příjemnou naději. A zaměří je na to, co se nazývá dobré, co je potřebné a užitečné, počestné, co se sluší, co je možné, co je svatý stav a počestný úřad. A tím ďábel lidi „opíjí“, aby se nebáli škody v tom, co se nazývá svaté, počestné, slušné, řádné, příjemné a pěkné.

A protože Bůh zcela nezakázal užívat takové věci pod těmito jmény – neboť všechno, co Bůh stvořil a učinil, je dobré – ale když jsou pěkné na pohled a lákavé, tehdy žádostivost táhne k tomu, aby spatřila a plně zakusila moc všeho, co ji sytí nebo jí působí potěšení. Ačkoli Bůh nezakazuje užívat některé věci k zachování života, žádostivost se k nim natahuje, chtějíc zakusit jejich moc, a tím ihned pohrdne Bohem. Ale ďábel střílí do srdce tím, co má navenek dobrou podobu a počestné jméno.