Jeho otec Izák tedy odpověděl: „Tvé sídliště bude bez žírnosti země, bez rosy shůry, rosy nebeské. Bude tě živit meč, avšak svému bratru budeš sloužit. Jen když se budeš toulat bez domova, setřeseš jeho jho ze své šíje.“ (Gn 27,39–40)
Ezau je pro nás varováním před nevěrou a bezbožností. Jeho srdce bylo zatvrzelé a neschopné činit opravdové pokání. Jeho slzy byly slzami lítosti nad sebou samým a jeho křik nebyl křikem nad vlastním hříchem, ale křikem nad ztrátou, kterou utrpěl, když přišel o požehnání prvorozeného. Hle, jak toužil po požehnání prvorozeného. Ale pohrdl svým prvorozenectvím a prodal ho za misku čočky, když měl hlad. Právě tak jedná svět, právě takové jsou jeho způsoby a přesně taková je Ezauova odplata. Toužil po tom, co dává svět, chtěl nasytit své tělo, své oči, své způsoby života a skončil s pláčem a s hrozným křikem, protože pro něj už požehnání nebylo.
Může křesťan věřit v evoluci? Evoluce může znamenat prostě změnu v průběhu času. Když se toto slovo používá v tomto smyslu, nikoho to nepřekvapí. Kontroverznější definice zahrnuje myšlenku, že všechny živé organismy pocházejí s určitými změnami ze společných předků, jejichž původ sahá až k univerzálnímu společnému zdroji, první živé buňce.
Ve své brožuře Christians Grieve Too (I křesťané truchlí) psal Donald Howard ze stejné pozice: jako manžel, který se svou ženou prošel temným údolím rakoviny a na jeho druhém konci se ocitl jako vdovec. Píše: „Povzbuzeni rodinou a přáteli a posíleni vírou v Krista jsme byli připraveni na smrt. Na smutek jsem však připraven nebyl, protože ‚Nikdo mi nikdy neřekl…‘“
Trojúhelník je považován za nejpevnější geometrický tvar. Je tomu tak proto, že rovnoměrně rozkládá váhu na všechny tři strany, čímž zajišťuje stabilitu a schopnost odolat velkému zatížení, aniž by se zřítil. Díky této jedinečné vlastnosti jsou trojúhelníky nepostradatelné při navrhování a stavbě různých konstrukcí, jako jsou mosty a budovy – a také manželství.
Odjakživa lidé hledali pokoj. Jak získám něco, co nebude záviset na citech, pochybnostech, co bude pevnou oporou a pevností ve všech zkušenostech života, a bude mne to držet nad všelijakým zoufáním? Pracovali a bádali, a přes to všemožné úsilí nenalezli pokoj pro lidskou duši. Je jen jediný, který dává pokoj, a o kterém směl napsat apoštol: On je náš pokoj.
Ten, kdo se chlubí svou dokonalostí, je dokonalý jen ve své pošetilosti. Hodně jsem toho po světě procestoval a nikdy jsem neviděl ani dokonalého koně, ani dokonalého člověka, a neuvidím je, dokud kohout nesnese vejce. Z pytle na uhlí nelze získat bílou mouku, stejně jako z lidské přirozenosti nelze získat dokonalost; kdo ji hledá, měl by raději hledat cukr v moři. Staré přísloví říká: „Co je bez života, je bez viny.“
Než se dostaneme k oběma hlavním charakteristikám druhého verše třetí kapitoly 1. Timoteovi, musíme si znovu všimnout a zopakovat to, co zdůrazňuje a opakuje tento text – a to je naléhavost a vážnost povolání ke službě starších. První verš třetí kapitoly tuto závažnost vypíchl oním souslovím „věrohodné je to slovo“. Je to zdvižený prst, který říká, že teď musíte dávat dobrý pozor, teď přicházíme k životně důležitým věcem.
