Abram se usadil v zemi kenaanské a Lot se usadil v městech toho okrsku a stanoval až u Sodomy. Sodomští muži však byli před Hospodinem velice zlí a hříšní. (Gn 13,12–13)
Bůh viděl situaci v Sodomě. Lot viděl jenom to, co chtěl vidět. Když se Abraham rozhodoval o tom, že sestoupí do Egypta, tak měl nějaké představy o tom, jak to tam bude zlé. Ale vidina jídla v době hladu převážila a vedla ho k dalším kompromisům, podvodům a lžím. Lot se díval jenom na to, co chtěl vidět. Vidíme, jak moc Lota přitahoval hřích a Sodoma je jeho obrazem. A Lot chtěl jít co nejblíž. Stanoval až u Sodomy. Celá ta zem byla jako zahrada Hospodinova, ale Lot chtěl být blízko města. Jan píše o dychtění srdce, dychtění očí, o pýše života (1J 2,15–16). To je přátelství se světem, před nímž nás Boží slovo neustále varuje.
Moc evangelia je naprosto úžasná, protože osvobozuje člověka z pout hříchu, smrti, ale také z pout pověr a tradic, a současně nám dává svobodu uctívat Boha uprostřed vlastní kultury, uprostřed vlastních tradic, pokud tedy nejsou přímo hříšné. Pán Ježíš Kristus svou smrtí zasadil smrtelnou ránu smrti a svou obětí na kříži přemohl smrt. Jasným důkazem je jeho zmrtvýchvstání.
Mnoho lidí nemá zájem o věčné věci. Více se starají o své kočky a psy než o své duše. Je velkým milosrdenstvím, když jsme přivedeni k zamyšlení nad sebou samými a nad tím, jak to máme s Bohem a s věčným světem. Často je to znamením, že se k nám blíží spása. Ze své přirozenosti nemáme rádi úzkost, kterou v nás vyvolávají duchovní starosti, a snažíme se, jako lenoši, znovu usnout. To je velká pošetilost, neboť je to nebezpečné pohrávat si s tím, když je smrt tak blízko a soud tak jistý.
Slovo kříže je ve skutečnosti zvěst o kříži, kázání o ukřižovaném Synu Božím. Je to zvěst o onom ponížení Syna Božího až k smrti, a to k smrti na kříži; o tom, co touto smrtí bylo vykonáno: o smíření s Bohem, odpuštění hříchů, vykoupení, ospravedlnění, spasení a Božím synovství. Význam Kristova kříže se nám zde předkládá jako něco, za čím stojí sám Bůh, v čem se projevuje jeho moc a síla a v čem se soustřeďuje veškerá láska k padlému lidskému pokolení i k hříchem porušenému a rozvrácenému vesmíru. Slovo kříže je jádrem a vrcholem evangelia.
To je strohý popis událostí z Golgoty. Lidé v Janově době dobře znali ukřižování. Věděli, co to obnáší. Nikdo nepotřeboval dlouhé výklady. A konec konců nejde o samotný akt ukřižování. Ježíšova smrt má mnohem více duchovní než fyzický význam. Ježíš se stal hříchem místo nás. V našem textu Jan prostě konstatuje, že ho ukřižovali. Stačí mu jenom tři slova: „Tam ho ukřižovali.“
Podivná volba Mojžíše; ale o kolik podivnější je volba toho, který je prorokem podobným Mojžíšovi a větším než on. Náš Pán, který je krásný jako lilie, uzavřel manželský svazek s těmi, kteří se přiznávají, že jsou zkažení a poskvrnění hříchem. Je to zázrak pro anděly, že Ježíšova láska směřuje k ubohým, ztraceným a vinným lidem!
Vidíte, v čem spočívala vada tohoto mladého muže? Neměl víru, která přemáhá svět. Chtěl spojit dvě naprosto neslučitelné věci: lásku k Bohu a lásku k penězům. Chtěl sloužit dvěma pánům: Bohu a mamonu. Ze všech falešných bohů je nejčastěji navštěvována svatyně mamonu. Právě z tohoto modlářského chrámu vede nejširší a nejvíce vyšlapaná cesta do bezedné propasti.
