Bůh řekl Noemu a jeho synům … (Gn 9,8)
Již potřetí po potopě promlouvá Bůh k Noemovi (a zde také k jeho synům). Poprvé mu řekl, aby vyšel z archy (Gn 8,15), podruhé mu a jeho synům požehnal a zopakoval jim upravené přikázání z Edenu (Gn 9,1). Nyní promlouvá potřetí a plní to, co zaslíbil před potopou – uzavírá smlouvu. Bůh je živý a promlouvá. K našim předchůdcům ve víře promlouval mnohokrát a mnohými způsoby a nakonec promluvil skrze svého Syna, Pána Ježíše Krista. On je tím posledním a definitivním Slovem, které Bůh řekl lidem, protože v něm se nám zjevuje Bůh sám. Kdo vidí Syna, vidí Otce, kdo má Syna, má i Otce. Syn je také tou definitivní smlouvu s Božím lidem, která byla zpečetěna jeho krví.
Kazatel říká: „Dej si pozor na své kroky!“ Prorok říká totéž: „Nechoďte bosí“ (Jr 2,25.) Je to dobrá rada. Chodit bos je rozhodně způsob, jak si způsobit mnoho bolesti. Nedbalost vám nikdy nepřinese výhodu – a to platí zejména při návštěvě domu modlitby. Nenechávejte své boty evangelia doma a neztrácejte je po cestě. Pokud tak učiníte, nenajdete je, až přijdete na bohoslužbu.
Letecké údery Izraele a Spojených států proti Íránu šokovaly svět a vyvolaly brutální odvetné reakce po celém Středním východě. Snaha oslabit nebo svrhnout tvrdý islámský režim v Teheránu znovu otevřela naléhavou otázku pro církve po celém světě: může tento moment, jakkoli tragický, nabídnout nečekanou příležitost pro náboženskou svobodu v Íránu – nebo jen prohloubí pronásledování?
V míře, v jaké pýcha převládá v srdci, nás nutí, abychom nechtěli vidět nad sebou žádného Boha, neuznávali žádný zákon kromě naší vlastní vůle a neřídili se žádnými pravidly kromě našich vlastních sklonů. Tak pýcha vedla satana k vzpouře proti jeho Stvořiteli a naše první rodiče k touze být jako bohové.
Weissman představil pět případových studií osob, které během klinických studií vakcíny proti covidu utrpěly závažné nežádoucí účinky, a porovnal je s optimistickými titulky médií, které vakcíny ohlašovaly jako „svítání naděje“ a „injekci do paže pro Británii“. Titulky jako „Konečně naděje“ a „Velký den pro lidstvo“ vykreslovaly vakcíny jako mesiášské nebo monumentální úspěchy. Weissman však argumentoval, že realita byla mnohem ponuřejší, a citoval následující případy.
Je smutné, když vidíme, jak se dva křesťané rozcházejí. Víme, že by se to nemělo stávat, protože jsme jedno v Pánu Ježíši. A přirozeně se ptáme, čí je to vina a na čí straně bychom měli stát? Je však možné, že vina není na žádné straně. Podívejme se do Skutků 15,36–41, kde čteme o takové události, která nás při prvním čtení možná šokuje.
