Hoden je Beránek (Zj 5,12)

Hoden je Beránek (Zj 5,12)

Zvítězil lev z Judy

Pokoj vám a milost, milí svatí. Dneska si připomínáme Pánovo ukřižování na kříži Golgoty. Je to nejstrašnější, a současně také nejslavnější událost celých lidských dějin. Je Velký pátek a v posledních čtyřech letech jsme mohli mít z Boží milosti každý Velký pátek shromáždění. Letos to tak není, ale to nám nemůže zabránit, abychom nepřemýšleli o velikých věcech, které se v ten den staly. Pán Ježíš byl ponížen, mučen a ukřižován. Chtěl bych, abychom se podívali na jediný verš, který mluví o Pánu Ježíši Kristu. Je z knihy Zjevení a dívá se na Pána z „druhé strany“ – je to pohled ze slávy. Přečteme celou čtvrtou a pátou kapitolu Zjevení a potom se zaměříme na jediný verš, který říká:

  • Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení. (Zj 5,12)

Ve čtvrté a páté kapitole Zjevení jsme v trůnním sále. Vidíme velikou slávu – Bůh sedí na svém trůnu, je obklopený svatými anděly, kteří ho oslavují  a vzdávají mu chválu.

  • Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest. (Zj 4,11)

Bůh je hoden veškeré slávy. On je Pán a Bůh. To je veliká sláva čtvrté kapitoly. Ale ten text tam nekončí, jde dál, do páté kapitoly. A tady vidíme Pána Ježíše Krista, Beránka, který jediný je hoden přijmout zapečetěnou knihu a rozlomit její pečetě. Je to Beránek, který svou krví Bohu vykoupil lidi, ze všech kmenů, jazyků, národů a ras … (Zj 5,9). Jan ve čtvrté kapitole popisuje Boží trůn a Boha, který kraluje a přijímá všechnu čest a chválu a vzápětí popisuje Božího syna, Beránka, který kraluje a přijímá všechnu čest a slávu. Jan ukazuje na to, kdo je ten Beránek, který byl obětovaný. Náš verš je chválou a oslavou tohoto Beránka a my se podíváme na tři jednoduché věci z tohoto verše. Podíváme se na slávu Beránku, na oběť Beránka a na vyvýšení Beránka.

I. Beránek je hoden

Ten text začíná slovy: „Hoden je Beránek.“ Beránek je hoden. Beránek si to zaslouží. To znamená, že je hoden. Má právo, má zásluhy. Je tady něco, co mu po právu náleží. Nelze mu to upřít, protože je toho hoden. Je to stejné, jako když je dělník hoden své mzdy. Upřít mu ji, znamená dopustit se bezpráví, znevážit toho, kdo je hoden. Nedat někomu to, čeho je hoden, znamená okrást ho, protože jestliže je někdo něčeho hoden, znamená to, že mu něco patří, je to jeho vlastní, nemusí si o to říkat, nemusí o to usilovat, prostě je toho hoden. A náš Beránek, Pán Ježíš Kristus, je hoden. Co to znamená? Proč můžeme spolu s nebeskými zástupy říci, že Beránek je hoden?

To první vyplývá ze souvislosti čtvrté a páté kapitoly. Beránek je hoden pro to, kým je. Všimněte si, že není nikdo na nebi, na zemi ani pod zemí, kdo by mu byl roven. Jan mluví o otevření knihy a rozlomení jejích pečetí, ale já se v tuto chvíli nechci zabývat tou knihou ani jejím významem – chci, abychom se zaměřili na toho, kdo ji otevírá. Nikdo není jako on. V celém stvoření se nenajde nikdo, kdo by se mohl rovnat. Důvod je prostý – on je Pán, vládcem a stvořitelem. Boží slovo ho popisuje jako Božské slovo, Logos, výrok z Božích úst, a říká:

  • Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. (J 1,3)

  • V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. (Ko 1,16)

A na dalším místě je popsán jako ten, skrze něhož byly stvořeny i věky (Žd 1,2). Klidně bychom tady mohli skončit, protože to, co jsme řekli je naprosto dostatečné k tomu, abychom viděli, že on je hoden – je hoden vší chvály, je hoden veškerého uctívání, je hoden moci, bohatství, moudrosti, síly, je hoden všech poct i veškerého dobrořečení. Nikdo jiný není hoden. Jenom Boží syn, který je stejné podstaty s Otcem, který jediný o sobě může říci, že on a Otec jsou jedno, jenom on je hoden. Je tím, za koho se prohlašoval. A z podstaty jeho osobnosti, kvůli tomu, kým je, mu patří všechna sláva.

Ale můžeme jít ještě o kousek dál. Ve Zj 5,5 je nazván lvem z Judy a potomkem Davidovým. Tady se odhaluje ještě o něco více slávy Beránka. Žádné stvoření se mu nevyrovná, protože je nestvořený, ale současně vidíme, že je potomkem Davida, že je člověkem. Jak je to možné? Boží slovo nám dává jednoduchou a dobrou odpověď:

  • A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. (J 1,14)

  • Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny. (Ga 4,4-5)

Pán Ježíš Kristus, Boží syn, se stal člověkem. Je Synem člověka. Vzal na sebe lidské tělo. Aniž by změnil svou podstatu, aniž umenšil, omezil nebo jakkoliv jinak narušil své Božství, připojil k němu také lidství. Je tady cele Bůh, Bůh ve své plnosti a dokonalosti a je tady cele člověk, tedy člověk se vším všudy kromě hříchu. To je co vyznáváme, a co nám také ještě více ukazuje, proč je Beránek hoden. Je to Bůh i člověk v jedné osobě.

Ale můžeme jít ještě dál a podívat se na další věc, kvůli které můžeme říci, že Beránek je hoden. Byl počat Duchem svatým a narodil se z ženy. Měl lidské tělo, jako má každý z nás. Když málo spal, byl ospalý, když hodně pracoval, byl unavený, když se postil, byl vyhladovělý, a když byl před křížem, byl zkroušený. Žil ve stejně hříšném světě jako my, žil ve vztazích s hříšnými lidmi stejně jako my, byl stejně tak pokoušen ďáblem, lidmi i světem, jako jsme my, ale nikdy se nedopustil hříchu. Byl dokonale a cele svatý. Od svého početí až do své smrti byl svatý. A proto je hoden. Proto je tak výjimečný a tak jiný. Proto je také vzorem dokonalého lidství. Proto dorůstáme do jeho plnosti. Chcete žít svatě? Pohleďte na Krista, učte se od něj, následujte ho, přemýšlejte o něm, o jeho životě, o jeho oběti, o jeho smrti na kříži, o jeho vzkříšení, o jeho vyvýšení a slávě. S pohledem upřeným na něj dorůstáme do jeho plnosti a jsme proměňováni od slávy k slávě. Proto je hoden veškeré naší chvály.

Ale můžeme jít ještě dál. Pán Ježíš nepřišel na prvním místě kvůli tomu, aby pro nás byl morálním vzorem, aby nám ukázal, co to znamená být dokonalým člověkem. Přišel proto, aby vykoupil svůj lid z jeho hříchů (Mt 1,21).

  • Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo. (Lk 19,10)

  • Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. (1J 4,9)

Přišel kvůli nám, abychom skrze něj mohli žít – ne své hříšné životy, ale svaté životy k Boží slávě, skutečné životy ve vztahu s Bohem, abychom už nežili sami pro sebe a pro svou slávu, ale abychom žili pro Boha a k jeho slávě. Jak to Beránek udělal? Vzal na sebe hříchy svého lidu. Stal se zástupcem svého lidu. V zastoupení za svůj lid zaplatil cenu za všechny naše hříchy. A to už nás vede k našemu dnešnímu druhému bodu:

II. Beránek je obětovaný

Hoden je Beránek, ten obětovaný! Jiné překlady tady používají slovo zabitý. Aby mohl být obětovaný, musel být zabitý. Ale ne každý zabitý beránek je obětovaný. Tento beránek byl obětovaný, protože to byl ten zaslíbený beránek, který snímá hříchy světa.

Jsou velikonoce a to byl jeden ze tří velkých židovských svátků, kdy se podle zákona Mojžíšova měl každý muž z Izraele ukázat před Hospodinem. Bůh přikázal Izraelcům, že mají přijít na místo, kde bude přebývat jeho sláva a poklonit se Bohu. Neměli přijít s prázdnou, ale měli vzdát Bohu chválu a přinést mu oběť. A Bůh zaslíbil svou nadpřirozenou ochranu pro Izrael, když budou jednat podle jeho slova:

  • Třikrát v roce se každý z vás, kdo je mužského pohlaví, ukáže před Pánem Hospodinem, Bohem Izraele. Vyženu před tebou pronárody a rozšířím tvé pomezí. Nikdo nebude žádostiv tvé země, když se půjdeš třikrát v roce ukázat před Hospodinem, svým Bohem. (Ex 34,23-24)

Velikonoce byly jedním z těchto tří svátků a Izraelci si měli připomínat vysvobození z Egypta. Bůh je vyvedl svou mocí. Ale předtím, než byli vyvedeni, než prošli Rudým mořem a než vešli do zaslíbené, musel být obětován beránek. Židovské velikonoce byly připomínkou krvavé události. Rodina si měla vzít na čtyři dny domů ročního beránka bez vady a bez poskvrny. Čtvrtého dne měli beránka zabít, jeho krví měli pomazat veřeje svých domů a beránka měli sníst. Ty krví pomazané veřeje byly znamením pro anděla zhoubce, který tu noc prošel Egyptem a zabil všechno prvorozené všude tam, kde nebylo znamení krve.

Tuto událost si měli Izraelci připomínat během tohoto svátku. Měli slavit hod beránka, který měl ukazovat na Toho Beránka, na toho obětovaného, na Beránka Božího, který snímá hříchy světa. Když Pán Ježíš jedl se svými učedníky beránka tu noc předtím, než byl ukřižován, byl to ten úplně poslední hod beránka v dějinách světa před jeho naplněním. Druhý den byl Pán Ježíš obětován. Zaslíbení došlo svého naplnění. Ježíš Kristus se ztotožnil s hříchy svého lidu a obětoval svůj život jako beránek, jako zástupná oběť za naše hříchy. Proto ho Písmo nazývá jediným prostředníkem.

Jenom on byl schopen nést a unést Boží hněv, který se obrací proti hříchu. Jenom on mohl zakusit plnost tohoto hněvu – tou plností je smrt. A Pán Ježíš zemřel. Byl ukřižován a zemřel. Jeho krev je znamením, aby se anděl zhoubce vyhnul duši, která je očištěná touto krví. Jeho krví jsme očištěni od všech svých hříchů. Pro Boží lid není hřích, za který by Pán Ježíš na kříži Golgoty nezaplatil. Proto o něm Písmo mluví jako o „tom obětovaném“. Je obětí, která nás smířila s Bohem. To je ten hlavní důvod, proč přišel. Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky (1Tm 1,15). Kdo v něj věří, nezahyne, ale má život věčný. Jeho oběť utišila Boží hněv, který se pozvedal proti našim hříchům. Jeho oběť nás očistila a posvětila. Díky jeho oběti jsme svatí – jsme prohlášeni za svaté, je to náš status, naše postavení před Bohem, jsme také proměňováni do svatosti – znovu jenom díky jeho oběti a budeme oslaveni, tedy budeme dokonale svatí – jenom díky oběti Pána Ježíše Krista. Hoden je Beránek, ten obětovaný … 

Byl obětován kvůli nám. Neobětoval se kvůli sobě, ale udělal to z lásky k nám, z lásky ke svému lidu. Nechtěl, abychom zahynuli kvůli svým hříchům, proto se stal člověkem a obětoval se za nás. Tou obětí jsme zachráněni. Každý, kdo přijde ke Kristu, každý, kdo vzývá jeho jméno, každý, kdo věří, že Ježíš zaplatil za jeho hříchy, je spasen. Nejde o to, že Ježíš zaplatil za nějaké hříchy nějakých lidí, ale že zaplatil za mé hříchy. To je víra, která zachraňuje. To je spolehnutí se na jeho oběť. Věřím tomu, že ho Bůh poslal jako oběť smíření za moje hříchy. Moje vlastní hříchy. Pokud bych jeho oběť nevztáhl na sebe, není to víra, která zachraňuje. Ježíš zaplatil za své ovečky. On je zná jménem a ony znají jeho. Každá z nich zná svého pastýře. Každá z nich se spoléhá na svého pastýře, věří v něj. Věří, že je tím prostředkem, který Bůh ustanovil pro záchranu mé duše. Moji milí, spoléháte na Pána Ježíše Krista? Věříš, že zaplatil konkrétně za tebe, za tvé hříchy? Věříš, že jeho oběť tě zachraňuje?

Křesťanství je postavené na osobní víře v Kristovu oběť a osobním vztahu s Pánem Ježíšem Kristem. Je to velmi konkrétní a je to také velmi krvavé. Křesťanství není nějaké humanistické náboženství, ale je to víra v krev – v Kristovu převzácnou krev, která nás vykupuje z otroctví hříchu a ze smrti. Bez Beránka, který byl obětovaný, nezbude z křesťanství vůbec nic. On je Alfou i Omegou. A není to jeho život, který by byl Alfou i Omegou, ale je to jeho smrt, jeho oběť, jeho prolitá krev. Kvůli té jediné hodině přišel – kvůli kříži.

Nepřišel na prvním místě kvůli tomu, aby byl morálním vzorem. Nepřišel ani kvůli tomu, aby uzdravoval nemocné nebo vyháněl démony z posedlých. Nepřišel kvůli tomu, aby nám ukázal, jak má vypadat dokonalý člověk. Nepřišel ani kvůli kázání nebo kvůli zázrakům, ale přišel kvůli tomu jedinému skutku, jímž jsme ospravedlněni – a tím je jeho oběť na kříži.

Přišel kvůli kříži. Přišel, aby se stal obětí. Přišel, aby nás smířil s Bohem. Přišel, abychom skrze jeho smrt měli život. Přišel, aby oslavil svého Otce svou smrtí a vzkříšením. Přišel, aby vysvobodil zajaté. Přišel, aby z nás, kteří v něj věříme, udělal Boží děti. Přišel, aby byl obětován. A proto je hoden – je hoden vší chvály, slávy i dobrořečení.

Připomínáme si jeho kříž, který je na jedné straně strašlivým činem lidské zvrácenosti, ale na druhé straně je tou největší slávou v dějinách světa. Kříž je vítězstvím. Na kříži:

  • … odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství. (Ko 2,15)

Na kříži byl Boží syn vyvýšen – nejenom fyzicky svou obětí, ale také duchovně, skrze kříž se stal naším Vykupitelem a je hoden přijmout všechnu chválu. A to nás vede ke třetímu bodu:

III. Beránek přijímá všechnu chválu

  • Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení. (Zj 5,12)

Viděli jsme slávu Beránku, který je hoden. Viděli jsme, proč je hoden. Viděli jsme také oběť Beránka – je obětí smíření za naše hříchy. A nyní, v závěru tohoto verše, vidíme velikost Beránka, vidíme jeho vyvýšení, jeho triumf, jeho oslavu a chválu.

Beránek, ten obětovaný, je hoden přijmout všechno. Tím jedním slovem můžeme shrnout těch sedm slov, která Jan použil. Moc, bohatství, moudrost, síla, pocta, sláva i dobrořečení. To zahrnuje úplně všechno. A patří to jednomu jedinému, jemuž není nikdo roven – Beránkovi obětovanému, Pánu Ježíši Kristu.

Pán Ježíš je vítěz. Zvítězil lev z Judy, potomek Davidův. Jemu patří, náleží všechno. On je hoden toho všeho. Pro to, kým je, i pro to, co udělal. Kříž je místem jeho vítězství. Kvůli kříži ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno (Fp 2,9). Kvůli kříži se před ním skloní každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí. Kvůli kříži ho budou uctívat a milovat lidé ze všech národů, jazyků, kmenů i ras. Kvůli kříži mu budou patřit jako dědictví. Kvůli kříži mu byla dána vláda nad světem viditelným i neviditelným. Byl vládcem i předtím, ale skrze kříž prokázal všemu stvoření, že je hoden této vlády. Proto je hlavou všech mocností a sil (Ko 2,10). Proto je hlavou církve (Ef 1,22). Proto je hoden.

Jemu to všechno náleží. Náleží mu to jako stvořiteli a majiteli. A náleží mu to všechno také jako vykupiteli. I když byl majitel a Pán, stal se Beránkem, tím obětovaným, a vykoupil to, co mu už právoplatně náleželo, aby to mělo ještě pevnější a jistější status. Díky jeho oběti jsme Božími dětmi a jsme také královským kněžstvem. Každý, kdo se narodil z Ducha svatého, má přímý přístup k Bohu, je oddělen pro Boha, je svatý Hospodinu, což byl nápis, který měl velekněz na čelence. Ale velekněz byl jenom obrazem, stínem skutečnosti, která se naplnila v Kristu – nyní je každý křesťan svatý Hospodinu. A nejenom formálně, vnějšně, ale skutečně, protože byl obmyt Kristovou krví a jeho hříchy byly odpuštěny. Každý křesťan nyní přináší oběti Bohu. Co obětuje? Především sebe sama (Ř 12,1), ale také oběti chvály, oběti štědrosti a dobročinnosti (Ž 13,15-16). To je život v uctívání Boha. Beránek je tím, kdo je v centru. On je hoden.

V Kristově církvi není někdo výš a někdo níž, nejsou zde duchovní a laici, i když tak někdy přemýšlíme – ale takové smýšlení je na hony vzdálené Božímu slovu. V církvi jsou jenom služebníci. Jenom ti, kdo slouží. Někteří více a jiní méně. Ale všichni slouží. Každý křesťan má doširoka otevřený přístup k Bohu skrze Ježíše Krista a je služebníkem.

  • Víte, že vládcové panují na národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. (Mt 20,25-27)

Proč to tak má být? Ježíš dal učedníkům odpověď:

  • Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. (Mt 20,28)

Jsme kněžími krále, ale máme jediného velekněze – a tím je Kristus. Velekněz našeho vyznání, který dal sám sebe za nás. Obětoval svůj život, aby nás očistil od hříchu, miluje nás láskou, která pokládá svůj život. Svým příkladem nás učí, co to znamená milovat, co to znamená obětovat se, co to znamená sloužit. Je prvorozený mezi bratry, proto ho máme následovat. Proto milujeme druhé, proto jim sloužíme – muži svým ženám a svým dětem, ženy svým mužům a své rodině, jedni druhým v církvi. Proto se jako královské kněžstvo přimlouváme za druhé a zprostředkováváme také druhým přístup k Bohu skrze Ježíše Krista, když jim zvěstujeme slavné evangelium o spasení z milosti skrze víru v Krista, když jim přestavujeme svými slovy i svými životy, svou ochotnou a pokornou službou našeho velekněze, Ježíše Krista.

On je Beránek, ten obětovaný, jemuž patří všechna chvála. Byl věrný až na smrt. Svou smrtí zaplatil za naše hříchy, ale Bůh ho vzkřísil. Ježíš Kristus vstal slavně z mrtvých a je hoden naší chvály. A potom, co vstal, byl vyvýšen, byl vzat do slávy, byla mu dána veškerá moc na nebi i na zemi a bylo mu dáno jméno nad každé jméno. On je vládce králů země (Zj 1,5). Kristus kraluje! A kraluje nyní! Kraluje tak, že všechny vládce ustanovuje i sesazuje (Dn 2,21). Jan v celé knize Zjevení ukazuje a zdůrazňuje, jak velkého Pána máme.

On je náš Beránek, ten obětovaný. Jemu patří naše srdce, jemu patří naše životy, jemu patří náš čas, naše schopnosti, naše možnosti, jemu patří všechno, čím jsme a co máme. Jemu patří všechna sláva, chvála i dobrořečení. Kéž je oslaven i ve vašich životech, milovaní.

Přidat komentář