Ženě učit nedovoluji 3: Řešení

• Spasena bude jako matka, jestliže setrvá ve víře, lásce, svatosti a střízlivosti. (1Tm 2,15)

Tady máme verš, jehož první polovina je velmi komplikovaná. Doslovný překlad zní: Zachrání se skrze plození dětí, jestliže setrvají ve víře a lásce a svatosti se střízlivostí. Vzhledem ke svědectví zbytku Písma můžeme odmítnout myšlenku, která se vkrádá, že žena bude spasena jenom jako matka nebo skrze mateřství. Podobně musíme odmítnout myšlenku, že setrvání ve víře, lásce a svatosti se týká dětí – z originálního textu to gramaticky není možné. Ale vzhledem k odkazům na první kapitoly knihy Genesis bychom zde skutečně mohli vidět poukaz na poslání, které Bůh svěřil člověku poté, co ho stvořil. První kapitola knihy Genesis mluví o stvoření člověka jako muže a ženy a teprve druhá kapitola popisuje detaily stvoření muže a ženy. A v první kapitole čteme, že potom, co Bůh stvořil člověka (ještě před pádem), mu dal také úkol, dal mu poslání, smysl existence:

• A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“ (Gn 1,28)

Člověk, který byl stvořen k obrazu Božímu, měl naplnit zemi Božím obrazem – celá země se měla stát Božím královstvím. A tak to také jednoho dne bude. Ale nedojde k tomu skrze fyzické plození potomstva, ale skrze duchovní potomstvo, nikoliv skrze přirozené, tělesné narození, ale skrze nové narození, znovuzrození z Ducha svatého. A to je možné jenom skrze kázání evangelia všem národům až na sám konec země. To nás vede do hloubky patnáctého verše, který celý směřuje ke spasení. 

Písmo opakovaně říká, že žena bude spasena stejně jako muž. Právě o tom je druhá polovina patnáctého verše, kde je sloveso v množném čísle – jestliže setrvají ve víře… Kdo? Nejde o děti, ale buď jde ženy obecně, odhlédnuto nyní od Evy, nebo jde o Adama s Evou, o nichž je řeč v předchozích dvou verších, potažmo o muže a ženy obecně, protože muži, stejně jako ženy jsou od stvoření, od Adama a Evy, spaseni jenom z milosti skrze víru (Ef 2,8). Nikdy to nebylo jinak. Dětmi Abrahamovými, tedy spasenými lidmi, dětmi Božími, jsou lidé víry – od Ábela, přes Henocha, Noeho, Abrahama, Mojžíše, Davida, Pavla, Timotea až po současnost. 

Spasení z milosti skrze víru bylo připraveno před stvořením světa, kdy byl vybrán Beránek, který kvůli nám přišel na konci časů (1Pt 1,20). A zaslíbení tohoto spasení bylo dáno už prvním lidem, Adamovi a Evě. Nebylo to v takové plnosti a v takové míře, v jaké to máme my, ale i oni dostali slib záchrany v kletbě, kterou Bůh uvalil na hada:

• Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu. (Gn 3,15)

Z Písma se zdá, že Eva nějak porozuměla tomuto slibu, protože když se jí narodil syn, dala mu jméno Kain a řekla:

• Získala jsem muže, a tím Hospodina. (Gn 4,1)

Je to jen náznak, ale může nás vést k domněnce, že spolehla na Boží slib, na Boží slovo, jímž předtím pohrdla. Což nás vede k vysvětlení našeho textu z první poloviny patnáctého verše. Pavel mluvil o stvoření muže a ženy, mluvil o pádu muže a ženy a nyní mluví o spasení muže a ženy. 

• Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny. (Ga 4,4–5)

Právě sem směřuje celý tento oddíl, k evangeliu, ke spasení skrze Krista narozeného z ženy, k Ježíši Kristu, který přišel, aby zachránil hříšníky, který se stal obětí smíření za naše hříchy. Jsme spaseni – jak muži, tak ženy – skrze plození dětí. Od Adama, který byl od Boha, až po Marii, matku Pána Ježíše Krista je tu nepřetržitá linie žen, které plodily děti a která vede k samotnému Spasiteli, který je – jako druhý Adam – od Boha. 

Jakkoliv je toto vysvětlení nejednoduché, shledávám ho jako nejpřijatelnější ze všech možných vysvětlení první poloviny patnáctého verše. Nemohu na něm dogmaticky trvat a jsem přesvědčený, že v plnosti význam tohoto textu v tomto životě neodhalíme. Je to jedno z oněch tajemství, která si Bůh ponechává pro sebe. 

Nicméně i vzhledem k druhé polovině verše mi dává smysl, že nás to vede k evangeliu. Protože závěr celé kapitoly mluví o setrvání ve víře, lásce, svatosti a střízlivosti. 

• Kdo vytrvá až do konce, bude spasen. (Mt 24,13)

To je o zbožnosti, která vychází z evangelia – spasení skrze víru, v činné lásce, ve svatosti a střízlivosti, spasení které je jenom v Kristu. On je prostředníkem mezi člověkem a Bohem, člověk, muž narozený z ženy, Ježíš Kristus. To je celé tajemství zbožnosti, k němuž směřuje celý tento oddíl Pavlova listu (kap. 2–3):

• Byl zjeven v těle, ospravedlněn Duchem, viděn od andělů, hlásán národům, došel víry ve světě, byl přijat do slávy. (1Tm 3,16)

Zbožná žena, která následuje Krista, je pokorná a poddaná, je to žena, která je tichá a vyučuje se ve vší podřízenosti – v tichosti přijímá zaseté slovo a podle slova také jedná, žije v podřízenosti Kristu a jedná k jeho slávě, jak se sluší na ženy, které se rozhodly pro zbožný život. Je to žena, která je spasená z milosti skrze víru v Ježíše Krista, zdobí se dobrými skutky a setrvává ve svatosti a střízlivosti.