Když se řekne kniha Daniel, někomu se vybaví příběh Daniela ve lví jámě – příběh, který často slýchávají děti, i když je to příběh určený především dospělým, kteří žijí ve světě jako cizinci. Někomu se možná vybaví tři mládenci v ohnivé peci, někomu jinému možná zvláštní zvířata – okřídlený lev, medvěd s žebry v tlamě, nebo chlupatý kozel, či čtyřhlavý levhart se čtyřmi křídly. Jinému se možná vybaví týdny a roky a počítání konce světa. Ano, skutečně to všechno můžeme mít spojené s knihou Daniel. Ale o čem doopravdy tato kniha je?

• Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade! (Ž 18,3)

Může mě skalní štít ochránit před poryvy vichřice, které přicházejí ze všech stran? „Má skála“ mě ochrání naprosto jistě!

Přichází tyto poryvy z pekla? On má klíče od hrobu i smrti!

Je to poryv hříchu? On je má spravedlnost!

Jsou od satana? On porazil vlády a mocnosti!

Je to utrpení? On je můj soucitný a milující velekněz!

• Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději. (2Te 2,16)

Sám náš Pán Ježíš Kristus. Ó, jaké to Božské tajemství nádherné lásky a slitování je ukryto v těchto slovech! Nepochybně se v nich nalézá „výtečná rosa nebes“, „nejlepší plody pravěkých hor“, a „výtečnosti pahorků dávnověkých“. Má duše chce to vše hledat a najít, touží po tom s hlubokou a nevyslovitelnou dychtivostí.

V úvodním článku této série (Vynášejte na světlo skutky temnoty), která se zabývá současnou krizí spojenou s koronavirem, jsme si ukázali, že jednou z věcí, které křesťané mají dělat, je vynášet na světlo skutky temnoty (Ef 5,11). Týká se to na prvním místě nás samotných, na druhém místě místní církve, a následně to pokračuje do světa, v němž žijeme. To je jeden ze způsobů, jak mají křesťané být světlem a solí světa.

• … oblíbil si Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. (Ž 1,2)

Jaroslav Kernal

Ježíš Kristus vstal z mrtvých a žije! To je radostná zpráva, která osvěžuje naše srdce. Je to zpráva, kterou si stále opakujeme a kterou chceme stále slyšet. Je to ta nejlepší zpráva, protože náš Vykupitel je živ a svým vzkříšením potvrdil, že Bůh přijal jeho oběť smíření a za hříchy všech, kdo v něj věří, bylo jednou provždy zaplaceno.

Jaroslav Kernal

Druhá polovina 35. kapitoly je svědectvím o bolesti v životě Božího muže. Je to další zkouška Jákobova charakteru. Není první a rozhodně není ani poslední. Klade před nás otázku po opravdovosti našeho života s Bohem. Proč následujete Boha? Proč věříte Bohu? Proč ho uctíváte? Proč chcete mít vztah s Bohem?

Steven Cole

Autor Listu Židům se obával, že někteří z jeho čtenářů ze závodu vypadnou, protože těžce nesou Boží přísnou výchovu. Spojka „proto“ (12,12) souvisí s tím, co právě řekl, totiž že potřebují snášet Boží výchovu, protože vyvěrá z jeho lásky a slouží „k našemu užitku, abychom získali podíl na jeho svatosti“ (12,10 NBK). Vztahuje se také zpět k tomu, že se potřebujeme upírat zrak na náš největší vzor, na Ježíše, „který pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž“ (12,2 KMS).

Verš, který dnes máme před sebou, je na jednu stranu velmi jednoduchý. Ale zároveň můžeme říci, že to je verš, který je velmi hluboký a plný významu, plný slávy. A celý tento verš mluví o našem spasiteli, Pánu Ježíši Kristu. Mluví o očekávání Krista, o naději v Kristu, o slávě Ježíše Krista a o Božství Ježíše Krista.

Jan Karafiát

Tak my i všichni lidé světští kolem nás připouštějí, že je dnes první den velikonoční, ale o to nám nejde. Jde o to, zda máte Velikonoce vy, zda mám Velikonoce já. Co to je? To není jen ta pěkná upomínka, že Pán Bůh vyvedl tenkrát a tenkrát ten svůj lid izraelský z otroctví egyptského. Je to sice pravda také a bylo to něco slavného, ale co z toho mám já? Já pojímám věci zcela jinak: Mít Velikonoce znamená mít velikou radost z těch velkých Božích fakt, která se stala v můj prospěch.

George Müller

Jistě všichni víte, moji milí přátelé, na koho myslel prorok Izajáš v tomto místě. Není to nikdo jiný než náš velký, drahý Pán Ježíš Kristus. Toto nebylo napsáno po jeho smrti na kříži ani krátce předtím, když se již mohlo předpokládat, co se s ním stane. Ne, to bylo napsáno přibližně 750 let před jeho příchodem na svět. To mějme obzvláště před očima.