Kristus, hlava těla

Kristus, hlava těla

Doba čtení: 4 minuty

Život nezávislé církve vyžaduje vysoký stupeň duchovnosti. Bez ní selže každý systém církevního uspořádání, což platí zejména pro nezávislou církev. Mimo místní církev nemáme žádnou strukturu, která by zabránila jejímu rozpadu nebo úpadku do zmatku. Život a přežití každé církve závisí na přítomnosti Pána (Mt 18,20; Zj 3,20). Poté, co Ježíš Kristus vstal z mrtvých, dostal „veškerou moc na nebi i na zemi“ (Mt 28,18; J 17,2) a Otec ho ustanovil „hlavou církve“ (Ef 1,22; 4,15; Ko 1,18). Žádná církev ani církevní výbor nemohou ustanovit hlavu církve. To bylo Boží výsadou a Bůh neurčil žádnou lidskou osobu, která by měla autoritu nad jeho církvemi. Do čela církve postavil svého drahého Syna a tuto pravomoc nedelegoval na nikoho jiného. Ve svém království a v každé místní církvi musí vládnout pouze Kristus (Zj 1,12–20). Vládne prostřednictvím Písma a Ducha svatého, který nás uvádí do pravdy a umožňuje nám aplikovat pravdu v každé situaci.

V Písmu je Kristus jako hlava spojen s církví, která je jeho tělem (Ef 1,22–23; 4,15–16; Ko 1,18). Musíme si uvědomit, že církev není pouhý klub vedený podle dávno stanovených pravidel. Církev má právo na toto jméno pouze tehdy, pokud existuje živé duchovní spojení s živým Pánem, jako mají naše těla živé spojení s našimi hlavami. Totéž nás učí i Pánův obraz spojení mezi vinným kmenem a jeho ratolestmi (J 15,1–8).

Zahrnuje to jak vládu, tak i život. Církev může zastávat učení o tom, že Ježíš Kristus je hlavou, ale pokud se nepodřizuje jeho vládě skrze Písmo, nemá toto učení smysl. Církev musí také žít duchovním životem, bez toho není podle Nového zákona pravou církví. V praxi bude existovat nejméně šest znaků toho, že Kristus je hlavou církve jako její vládce a dárce života.

Za prvé, církev jako celek i jako jednotlivci se bude hodně modlit za všechny své aktivity a při každé možné příležitosti. „V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte …“ (Ef 6,18).

Za druhé, bude se pravidelně vykládat Slovo a při každé diskusi a při každém důležitém rozhodnutí se bude neustále odkazovat na Písmo. Můžeme hodně mluvit o autoritě Písma, ale pokud nebudeme v Písmu hledat pokyny pro směřování našeho církevního života a vodítko pro řešení problémů, kterým čelíme, pak jsou všechny naše řeči marné.

Za třetí, bude usilovat o svatost. V souladu s Petrovým pokynem: „Jako poslušné děti nedejte se opanovat žádostmi, které vás ovládaly předtím, v době vaší nevědomosti; ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. Vždyť je psáno: ‚Svatí buďte, neboť já jsem svatý‘“ (1Pt 1,14–16). Taková svatost není tvrdá nebo omezující, ale je to čistota snoubící se s láskou mezi údy. Církev se jako tělo „buduje v lásce podle toho, jak je každé části dáno“ (Ef 4,16).

Za čtvrté, členové sboru si uvědomují, že jsou na sobě navzájem závislí, a pracují na tom, aby se společně posilovali ve víře (1K 12,14–27; Ef 4,15–16; Žd 10,24–25).

Za páté, bude zde určité směřování. Pán bude církev neustále posouvat vpřed v jejím chápání pravdy a poslušnosti vůči ní, v jejím vlivu na místní komunitu a v evangelizačních aktivitách na osobní, místní, národní i mezinárodní úrovni.

Za šesté, bude zde řád i svoboda, stejně jako je zdravé tělo dobře strukturované, což umožňuje volný a ladný pohyb. V místních církvích jsou možné dva extrémy. Na jedné straně může být organizace příliš rigidní a struktura natolik komplikovaná, že potlačuje evangelizační činnost stejně jako spontánní proud lásky a starostlivého zájmu. Tělo je svázané. Na druhé straně může být struktura tak uvolněná, že se církev potácí jako nebohé tělo postižené mozkovou obrnou. Příliš malá organizovanost vede ke zmatkům a k zanedbávání důležité práce nebo určitých skupin lidí. To může také vést ke vzniku určitého vakua, které se pak zaplní lidmi, kteří jsou sice zapálení, ale nejsou dostatečně způsobilí, zatímco ti, kteří jsou mnohem vhodnější, jsou ponecháni stranou. Organizace by měla být dostatečná, aby byla zajištěna koordinace všech částí a nedocházelo ke zmatkům; struktura však nesmí být natolik pevná, aby omezovala volný pohyb.

Vedoucí se proto musí snažit zajistit, aby bylo tělo v dobrém stavu, a tím stimulovat růst a připravovat k práci. Neefektivita vede ke zmatku a frustraci a zneuctívá Pána. Církev by však neměla být jako výkonný stroj, který nic nevyrábí nebo nikam nejede.

Přidat komentář