Kristus a jeho děti

• Když položí svou duši jako oběť za vinu, uvidí potomstvo … (Iz 53,10 ČSP)

Náš Pán Ježíš nezemřel nadarmo. Jeho smrt byla obětní: zemřel jako náš zástupce, protože smrt byla trestem za naše hříchy. Protože jeho náhrada byla Bohem přijata, zachránil ty, za které přinesl svou duši jako oběť. Svou smrtí se stal podobný pšeničnému zrnu, které přináší hojný užitek. Po Ježíši musí přijít řada dětí; on je „Otec věčnosti“. Říká: „Hle, já a děti, které jsi mi dal.“ 

Člověk je poctěn ve svých synech a Ježíš má svůj toulec plný těchto mocných šípů. Člověka reprezentují jeho děti, a tak je Kristus reprezentován křesťany. V potomcích jako by se prodlužoval a rozšiřoval život člověka, a stejně tak je s Ježíšovým životem ve věřících.

Ježíš žije, neboť vidí své potomstvo. Upírá na nás svůj zrak, těší se z nás, poznává nás jako plod svých duševních bolestí. Buďme rádi, že se náš Pán nepřestává těšit z výsledku své strašné oběti a že nikdy nepřestane těšit své oči ze sklizně své smrti. Ty oči, které pro nás kdysi plakaly, si nás nyní s potěšením prohlížejí. Ano, dívá se na ty, kdo k němu vzhlížejí. Naše oči se setkávají! Jaká je to radost!