Pánův příchod do světa

• A Duch i nevěsta praví: „Přijď!“ A kdokoli to slyší, ať řekne: „Přijď!“ (Zj 22,17)

Dvě části tohoto verše neodkazují na stejné osoby ani na stejný „příchod“. První část je zvoláním nebo modlitbou, druhá část je pozváním nebo nabídkou. První je adresována Kristu, druhá lidem. Komentářem k první části jsou poslední slova knihy, kde nacházíme proroka, který odpovídá na zaslíbení svého Mistra: „Hle! Přijdu brzy!“ s povzdechem touhy: „Amen! Přijď! Pane Ježíši.“ A přesně podobným způsobem zde nevěsta, toužící po přítomnosti ženicha, odpovídá na jeho zaslíbení: „Hle, přijdu brzy!“, které se vyskytuje o pár veršů dříve, prosbou, která se má u všech, kdo ji slyší, vzedmout do obrovské vlny volání, které se bude valit k jeho nohám. 

S tímto příchodem je pak spojen další „příchod“. Jedním je příchod Krista na svět na konci časů, druhým je příchod lidí ke Kristu nyní. Je zde představen dvojí úřad církve, hlas, který v prosbě povstal k nebi, má na zemi znít jako zvěstování. A je zde naznačen dvojí vztah Krista k jeho církvi. Je nepřítomen, proto se církev modlí, aby přišel; je však přítomen takovým způsobem, že k němu může přijít každý, kdo chce. On přijde znovu; ale dříve než přijde a kvůli tomu, že přijde, jsou lidé vyzýváni, aby se k němu přiblížili nyní, a pokud tak učiníme, také on přijde do našich srdcí. Jeho příchod bude radostí, a ne hrůzou. A lahodnost jeho přítomnosti s námi uprostřed časných událostí bude dovršena slávou naší přítomnosti s ním, až konečně přijde. 

Kristus přišel, Kristus přijde. To jsou dvě velké skutečnosti, od nichž se jako od dvou zlatých háků mohutně odvíjí celý řetěz lidských dějin. Jedna naplňuje celou minulost, druhá má rozjasnit celou budoucnost. Paměť by se měla živit jednou, naděje by měla vyskočit, aby uchopila druhou. A tyto dvě věci jsou tak úzce propojeny, že první z nich je bez druhé neúplná a neúčinná. On přišel, proto přijde. 

A tento příchod se uskuteční v tělesné podobě, jak řekli andělé: „Tento Ježíš přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“  Jaká byla ta podoba? Rozdíly jsou obrovské: Přišel ve slabosti, přijde v moci. Přišel v ponížení, přijde ve slávě. Přišel vykoupit; přijde soudit. Podobnost je však v tom, že jako tehdy opravdu vstoupil v pravé tělesné podobě do lidských poměrů a chodil mezi lidmi na zemi, měl mezi námi svůj zdejší příbytek a jméno, tak přijde znovu bez jakékoliv metafory, bez jakékoliv idealizace, ale v prosté tělesné skutečnosti, opět zjevný a viditelný mezi dětmi země. 

Přišel vskrytu, vkradl se na svět a za svědky mu sloužilo jen několik chudých pastýřů. Přijde znovu a „každé oko ho uzří“. Přijde v těle neméně skutečně lidském, neméně skutečně tělesném, ale v těle plném slávy, které bude náležitým způsobem zjevovat a vyzařovat přítomnost Boží. Přijde k soudu a přijde, aby završil spojení mezi sebou a všemi pokornými srdci, která ho milují a důvěřují mu.