Viděl jsem zemi z vesmíru a myslel na to, že „můj Spasitel tam byl“

Narodil jsem se v roce 1962 ve městě Murfreesboro ve státě Tennessee. Oba moji rodiče byli křesťané; milovali Pána a setkávání s Božím lidem v církvi každou neděli. Všechny mé nejranější vzpomínky se točí kolem toho, že jsem tam byl.

Když byl můj táta ještě batole, nešťastnou náhodou si spálil ruku o sporák a udělal si jizvu na dlani. Dodnes si pamatuji, jak jsem si při sezení v církvi znovu a znovu obkresloval obrys té jizvy.

Byl to způsob, jak si rozpustilý malý kluk krátil čas, zatímco pastor vepředu mluvil. Nejde samozřejmě o tu jizvu, ale o to, že moje vzpomínky na ni, stejně jako na řadu dalších, jsou spojeny s pobýváním v Kristově církvi.

Mzda hříchu

V osmi letech jsem už slyšel většinu biblických příběhů a mnohé jsem dovedl převyprávět zpaměti. Pak na jedné nedělní večerní bohoslužbě mluvil hostující pastor o existenci pekla. Ach jo!

Ačkoli jsem to slyšel už dříve, poprvé jsem si skutečně uvědomil, že můj hřích má následky a ty vedou k hroznému konci.

Bible říká, že všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy a že mzdou hříchu je smrt. Obklopila mě hrůza a strach, protože jsem s jistotou věděl, že Bůh si je vědom mého hříchu a že kvůli němu zoufale potřebuji očistit. To břemeno bylo skutečné. Věděl jsem, že jsem hříšník, který nejenže je odsouzen k věčnému trestu, ale že si ho i zaslouží. 

Problém byl v tom, že jsem si nebyl plně vědom toho, jak můžu být zachráněn. Věřil jsem v Ježíše a v to, že na sebe vzal Boží hněv a nakonec zemřel za můj hřích. Byl jsem si také vědom toho, že vstal z mrtvých, porazil smrt a poté vystoupil na pravici Boha Otce, kde se za mě mohl přimlouvat. Ale jak ho mám přimět, aby to všechno udělal pro mě?

Nedokázal jsem přijít na to, jak bych se mohl dostatečně dobře modlit nebo změnit své myšlenky, činy a chování tak, aby Bůh viděl mou upřímnost a odpustil mi. Co jsem měl udělat?

Nakonec mi Boží Duch svatý, působící skrze Bibli, objasnil, že nemohu udělat nic, čím bych si odpuštění zasloužil. Musí to být Boží čin – jen on sám může proměnit mé chladné, mrtvé srdce v srdce, které je obnovené a žije pro něj.

Bůh mi dal poznat, že mou jedinou nadějí na odpuštění a věčnou naději je zástupce, kterým je Ježíš Kristus. Bible křesťanům říká: „Vás, kteří jste byli mrtví ve vinách a hříších, oživil.“ Mohl to být pouze Bůh, kdo mě zachránil skrze život, smrt, pohřeb a vzkříšení mého Pána Ježíše.

Jak jsem dospíval, nadále jsem pravidelně navštěvoval místní církev a byl jsem stále více přesvědčován, abych četl Bibli a snažil se stále více učit o Boží milosti a růst v ní.

Čas otázek 

Když mi bylo kolem pětadvaceti let, jeden přítel mi položil otázku. I jeho přitahovalo čtení Božího slova a při čtení měl potíže s pochopením podobenství o rozsévači.

Zeptal se mě, který ze čtyř druhů rozsévaného zrna představuje pravé věřící, kteří mají spasitelnou víru? Netrvalo dlouho a uvědomil jsem si, že to prostě nevím. Byl jsem věřícím už více než deset let a na tuto zdánlivě jednoduchou otázku jsem nedokázal odpovědět.

O několik týdnů později se mě tentýž přítel zeptal, jestli jsem někdy slyšel o pastorovi jménem John MacArthur. Nevěděl jsem o něm, a tak mi dal kazetu s vyučováním ze 7. kapitoly Matoušova evangelia o „prostorné a těsné bráně“.

Když jsem kazetu poslouchal, domníval jsem se, že vyučuje skupinu studentů na semináři. Okamžitě mě napadlo, že jsem nikdy neslyšel takovéto biblické vyučování. Později jsem se dozvěděl, že pastor MacArthur nevyučoval na semináři, ale jednalo se o poselství, které vyučoval v neděli ráno z kazatelny ve své církvi.

Právě při těchto a několika dalších událostech mi Pán ukázal, jak málo toho o Písmu skutečně vím. Hlavním problémem bylo, že jsem nevěděl, že neznám pravdy Písma.

Celý život jsem slýchal kázání, ale nikdy jsem neslyšel, že by mě někdo učil Bibli. Toto nově nabyté poznání skutečně otřáslo mým světem. Stal jsem se náruživým čtenářem a snažil se naučit tyto biblické pravdy, které jsem si nikdy neuvědomoval, i když tam celou dobu byly.

Pokud jde o spasení, nyní si uvědomuji, že když mě Pán zachránil, nebyl jsem si plně vědom všech věcí týkajících se pokání, Kristovy vlády a mé podřízenosti jemu, ani toho, jak do mého života zapadá poslušnost.

Lety

Měl jsem to požehnání zažít mnoho zázraků ve stvoření našeho Pána z míst, která měl možnost vidět jen málokdo.

Stal jsem se zkušebním pilotem u amerického námořnictva a také astronautem NASA. Měl jsem tu čest být u řízení raketoplánu Atlantis během mise na Mezinárodní vesmírnou stanici v roce 2009.

Létal jsem na bojových misích nad nepřátelským územím z palub několika letadlových lodí a zažil jsem nespočet nádherných východů a západů slunce při přeletech ve výšce deseti kilometrů nad zeměmi po celém světě.

Pán mi dal příležitost zakusit řev raketových motorů, které hnaly kosmické lodi, v nichž jsem byl připoután, rychlostí přesahující dvacet pět tisíc kilometrů za hodinu, hluboko do vesmírného vakua.

Ach, ta vzpomínka na cestování takovou rychlostí během výstupů do vesmíru! Vzpomínám si, jak jsme se dívali dolů, když jsme letěli nad státem Izrael za úplňku, a viděli světla pod sebou ve stejné oblasti zeměkoule, kde žil, zemřel a vstal z mrtvých můj Spasitel.

Mohl jsem se dívat hluboko do vesmírného vakua a vidět rozmanité barvy hvězd, kterých bylo tolik, že by je žádný člověk nedokázal spočítat.

Zná hvězdy

Hubbleovo ultrahluboké pole je pozoruhodný snímek pořízený vesmírným dalekohledem v roce 2004. Jedná se o snímek jednoho malého koutu noční oblohy; ukázalo se, že obsahuje přibližně 10 000 galaxií různých velikostí, tvarů a barev.

V galaxiích zobrazených na tomto malém výseku vesmíru jsou biliony a biliony hvězd. Člověku by trvalo více než 30 000 let, než by se jednoduše dopočítal k jednomu bilionu!

A přesto nám Bible říká, jak Bůh „počítá počet hvězd, všechny je nazývá jménem“. Jaká to skutečně úžasná věc k zamyšlení!

Na závěr musím znovu zopakovat, že jsem ho poznal jen díky Bohu, působením Ducha svatého a na základě evangelia Ježíše Krista.

Dal mi zbožnou manželku, která mě povzbuzuje k tomu, abych byl vším, čím by mě můj Pán chtěl mít, a dal mi skutečně věčné požehnání, že zachránil celou mou rodinu.

Dal mi požehnání, že chápu smysl a význam jeho církve tím, že mě postavil pod zbožné pastýře, kteří jsou odhodláni týden co týden a rok co rok vykládat biblickou pravdu.

Z těchto a nesčetných dalších důvodů říkám: Všechna chvála a sláva patří Bohu, mému požehnanému Vykupiteli!

Evangelical Times