Je hříchem (ne)naočkovat se proti Covidu-19?

Je hříchem (ne)naočkovat se proti Covidu-19?

minulém článku o očkování jsem se zamýšlel nad tím, jaký by měl být přístup křesťana k očkování proti Covid-19. Od napsání toho článku uplynul měsíc a z reakcí některých křesťanů i z toho, co můžeme vidět v médiích, je stále zjevnější, že přinejmenším někteří lidé by z očkování chtěli udělat morální téma. Situace se v tomto směru příliš neliší od loňského léta, kdy se někteří lidé snažili udělat morální téma z nošení, resp. nenošení roušky.

Šéf České lékařské komory nazývá nenaočkované občany černými pasažéry, čímž říká, že to jsou nemorální lidé, kteří se snaží přiživovat na ostatních tím, že ti „zodpovědní“ (= naočkovaní) pomáhají vytvářet celkovou imunitu, zatímco ti neočkovaní se jen vezou.

Mezi křesťany můžete slyšet hlasy o tom, že je vlastně projevem lásky k bližnímu, když se někdo nechá naočkovat – mimochodem je to jiná verze toho, zde bylo vloni, kdy projevem lásky k bližnímu bylo nosit např. kus starého trika přes obličej, případně je to přinejmenším projev zodpovědnosti vůči vlastnímu zdraví. Jiní křesťané naopak poukazují na to, označování lidí a možnost užívat některé donedávna normální věci jenom pod podmínkou očkování, se nápadně podobá znamení šelmy z knihy Zjevení, kde jenom lidé označení tímto znamením mohli nakupovat a prodávat, zatímco ti neoznačení byli zabíjeni. Tito lidé by rádi řekli, že nechat se naočkovat je totéž, jako nechat se označit znamením šelmy.

Na jedné straně jsou tedy lidé, kteří mají za to, že kdo se nenaočkuje, kompromituje evangelium ve vztahu k lásce k bližním, zatímco na druhé straně jsou ti, kteří mají za to, že naočkovat se znamená kompromitovat evangelium ve vztahu k lásce k Bohu.

Co s tím? Zdá se, že zde jsou dva pohledy, které jsou nesmiřitelné. A pokud se na ně podíváme z hlediska jejich zastánců, skutečně nesmiřitelné jsou. Současně jsou oba tyto pohledy chybné. Oba se sice odvolávají na Boží slovo, ale na Božím slově ve skutečnosti ani jeden z nich nestaví. Písmo nikde neukazuje, že by jakýkoliv zdravotní zákrok byl projevem lásky k bližnímu nebo dokonce lásky k Bohu. Hříchem musíme nazývat to, co Bible nazývá hříchem – a to buď přímo, nebo na základě principů. Zde se obě skupiny odvolávají na biblický princip, ale neexistuje žádný příklad, jak bychom ho mohli na základě Bible ospravedlnit.

Mohli bychom mluvit o zodpovědnosti, ale i zde se budeme rozcházet. Někdo třeba řekne, že chce být zodpovědný, a proto se nechá naočkovat, aby … Co vlastně? Aby se nenakazil? Ale žádná z aplikovaných látek proti Covidu-19 nebrání nakažení. Takže nebrání ani šíření infekce. Mluví se pouze o tom, že brání těžkému průběhu nemoci. Takže zodpovědnost by v tomto případě byla jenom vůči sobě samému. A to znamená, že jenom těžko můžeme z očkování udělat morální záležitost.

A nakonec i z druhé strany mohu mluvit o zodpovědnosti. Když se někdo zodpovědně seznámil s nabízenými očkovacími látkami a jejich účinky, zhodnotil svou situaci a dospěl k závěru, že s ohledem na své zdraví se nechce naočkovat, nelze to označit jinak než jako zodpovědný přístup. Zodpovědnost za své vlastní zdraví může tedy být dobrým důvodem jak pro očkování, tak také proti němu. A ani jednu z těchto dvou stran nelze označovat za nezodpovědnou nebo dokonce hříšnou. Před takovým jednáním Bible velmi ostře varuje:

  • Prohlásit svévolníka za spravedlivého a spravedlivého za svévolníka, to obojí je Hospodinu ohavností. (Př 17,15)

Přesto vše můžeme nakonec říci, že otázka očkování proti Covidu-19 není bez morálního rozměru. Některé problémy jsem zmínil v minulém článku, ale můžeme najít řadu dalších morálních rozměrů, které jsou s tímto očkováním spojené. Jedním z nich je rozdělování lidí na dvě skupiny s různými právy – naočkované a nenaočkované. Tady by měl každý křesťan zbystřit, protože to je zjevná nespravedlnost.

Nebo třeba zjišťování zdravotního stavu (naočkovanosti či nenaočkovanosti) nějakého člověka třetí osobou (zaměstnavatelem, prodavačkou, kadeřnicí …), což je opět protizákonné. Neměli by to být křesťané (sůl země a světlo světa), kteří budou poukazovat takové věci?

Jako následovníci Pána Ježíše Krista jsme byli povoláni k tomu, abychom přinášeli světlo do temnoty. Někdy to znamená ukazovat na zjevnou nespravedlnost a být připravený nést důsledky – jako když Jan Křtitel poukazoval na nemorální vztah Heroda s ženou jeho bratra. V jiných oblastech to znamená přinášet pokoj a smíření. Pro to je místo i v otázce očkování. Stačí, když necháme na svědomí každého, zda se nechá či nenechá naočkovat a nebudeme to řešit. Už to samo o sobě přinese hodně pokoje. Místo chlubení se očkováním (nepamatuji si, že bych někdy v minulosti slyšel, že se lidé chlubí tím, že se nechali naočkovat) nebo vyptáváním se, zda jsou či nejsou druzí očkováni (ani si nepamatuju, že by se mě někdy někdo ptal, zda jsem očkovaná proti žloutence nebo tetanu nebo tuberkulóze) můžeme přinést pokoj tím, že jasně řekneme, že to je věc každého člověka a nikomu jinému do toho nic není.

Tak budou umlčena každá ústa na všech stranách a budeme se moci věnovat mnohem důležitějším věcem, evangeliu našeho Pána Ježíše Krista. O to totiž skutečně jde – zda je člověk narozený z Ducha svatého a má vztah s Bohem, nebo ne. Zda následuje Pána Ježíše Krista a soustředí se na to, co je nad námi, kde Kristus sedí po pravici Boží, nebo má svůj poklad zde na zemi a chce zachránit svůj život pro tuto chvíli.

Kéž nám Bůh dá svou moudrost, odvahu a sílu, abychom byli dobrými svědky Pána Ježíše Krista v této temné a převrácené době.

Přidat komentář