Církev budoucnosti

• Jestliže některá z čeledí země nebude putovat do Jeruzaléma a klanět se Králi, Hospodinu zástupů, nedostaví se jim déšť. Jestliže nebude putovat a nepřijde egyptská čeleď, ani jí se nedostaví déšť. Utrpí porážku, kterou připraví Hospodin pronárodům, jež nebudou putovat, aby slavily slavnost stánků. (Za 14,17–18).

Rozumí se druhý Jeruzalém a druhý chrám po r. 536 a ne ten první chrám, který byl o mnoho slavnější, který vystavěl Šalomoun. Co měli, bylo něco velice vzácného. Otevřete si, prosím, 1. Královskou 8,41–45: „Také přijde-li cizinec, který není z Izraele, tvého lidu, ze vzdálené země kvůli tvému jménu, neboť budou slyšet o tvém velkém jménu a o tvé mocné ruce a o tvé vztažené paži, přijde-li a bude se modlit obrácen k tomuto domu, vyslyš v nebesích, v sídle, kde přebýváš, a učiň vše, oč k tobě ten cizinec bude volat, aby poznaly tvé jméno všechny národy země a bály se tě jako Izrael, tvůj lid, aby poznaly, že se tento dům, který jsem vybudoval, nazývá tvým jménem. Vytáhne-li tvůj lid do boje proti nepříteli po cestě, kterou jej pošleš, a budou-li se modlit k Hospodinu směrem k městu, které jsi vyvolil, a k domu, který jsem vybudoval tvému jménu, vyslyš v nebesích jejich modlitbu a prosbu a zjednej jim právo.“ To jsou ty staré ideály a teď máte druhý chrám a nové ideály, lid Boží neskonale slavnější. Neboť co připravuje Pán Bůh pro svůj lid? Církev neskonale duchovnější, takže tvoří na světě zároveň království Boží. Možná, že vaše církev nebo naše není království Boží, ale když ta církev bude v takovém rozkvětu, jaký Bůh pro svět připravuje, tak ta církev je zároveň na světě království Boží.

Nejde nám o historickou přednášku; máme na mysli čtvero věcí:

I. Všichni jsme údy vzácné církve

My všichni kvůli něčemu na světě jsme, a nejen jen tak kvůli něčemu, ale kvůli něčemu vzácnému. Jsme tu proto, abychom byli údy takové církve, která tvoří království Boží; proto jsme na světě a k ničemu jinému. Co je to království Boží? Když je Pán Bůh tvůj Král, když to jde podle jeho vůle. „Jako v nebi, tak i na zemi.“ Jaká je jeho vůle, to víte. A přece tu není království Boží, protože ten zákon není v mém srdci. Nikdy se to nerozumělo tak, aby zákon byl v hrsti nebo pěsti, ale v srdci. Pohlédněte do Žalmu 37,31 a obraťte list do Žalmu 40,9: „Má v svém srdci Boží zákon, jeho kroky nezakolísají.“ „Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru.“ Ano, v srdci a v mém nitru. Pak rozumím tomu prvnímu žalmu, že „přemýšlí o jeho zákoně ve dne i v noci“. Nu, pak tu máte království Boží. Když to tak chodí na nebi, tak je tam království Boží, a když to chodí na zemi tak, kdekoliv, třeba v Praze, tak je tu ten nebeský Jeruzalém.

A tu začínáte teprve zakoušet, jaké vzácné věci vám Pán Bůh připravuje na světě: To nejvzácnější, co na světě je, je vůle Boží. To je to jediné, o čem nakonec řekl: „To je znamenité.“ To je váš podíl. Jen to a nic víc. Představte si, že máte čisté svědomí, srdce, oči, ruce, a vy víte, ať se děje, co se děje, všechno je ve váš prospěch a nic není proti vám! To by bylo nebe na zemi. To je to, co pro tebe Pán Bůh připravuje. Ale kde by?

„Já takový nejsem!“ Arciže ne! Rád doznávám, že ta kapitola třetí evangelia Janova se čítává na Trojici. Nikodém nerozumí takovým důležitým věcem. „Ty jsi tělo z těla narozené a nic víc, ale to není tvůj konec! S vámi se to nemá jako se skřivanem v povětří, ten zůstane skřivanem. Ale vy nejste pěkní a dobří, ale z vás něco ještě může být! Vy se musíte znovu narodit. To nedokážete vy ani já, ale který to vymyslel, ten to dokáže!“

On se do toho vloží svým svatým Duchem. Každý začne lkát nad sebou. Mohou tu být velké rozdíly, ale stejně úpíte nad sebou, že to není pěkné. Nemá se to s vámi tak, jak to má být. Tu vám zjeví to své nejpěknější, shladí vaše hříchy. To se stalo, on sám nesl můj hřích, ten svatý umřel za můj hřích, způsobil hříchů shlazení a vám to dá, ne katechismus, ne dogmatika, že jste s ním ve víře spojeni. Skrze víru přebývá ve vašich srdcích, jeho zákon pak přebývá v našich srdcích a chodí to tak, jak si přeje.

A teď si představte, že to takové je.

II. Jak můžeme růst?

Jak to chcete udělat, aby to takové zůstalo, aby ten duchovní vzrůst raději prospíval a nezkracoval se? Musíte být stále u Hospodina, musí na vás stále pršet nebeský déšť, jinak to všechno uvadne. Podívejte se do první části našeho textu: „Jestliže některá z čeledí země nebude putovat do Jeruzaléma a klanět se Králi, Hospodinu zástupů, nedostaví se jim déšť.“ Když tam nepřijdete, nebude pršet. Nu, podíváte se na zahradu vašeho srdce, jak dopadne, když na ni nebude pršet ten nebeský déšť! Vy jste tam přivedeni, kam jste přivedeni Duchem svatým. Vy se můžete udržet jen tehdy, jestli tam, kam vás postavil Duch svatý, zůstanete. Rozumíte tomu, že váš přirozený život má jisté podmínky. Nemůžete být živi, když nemáte vzduch. A teď se podívejte na ten rozdíl, který Pán Bůh zamýšlel. Těm podmínkám života nemusíte dobře rozumět, můžete být jako dítě, ale duchovně ne tak.

Budete si rozumět. On si přeje, abyste byli vědomě jeho. Najděte si, prosím, Efezským 1,17–18: „Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu.“ Všichni musíte mít osvícený zrak. Nesmíte být jako malé děti! Je tu dvojí člověk: Ten starý a ten nový. Ten starý není zrušen, ale nevládne, nýbrž ten nový člověk, sám Kristus. „Aby Kristus přebýval ve vašich srdcích.“

Pak v tom spojení musíte stále zůstat. Tomu dnes již dítě rozumí: Když se telefonuje, je tu spojení, drát. Tak také duchovně. Všechen ten duchovní rozkvět je z Ducha svatého. Jak tu je, vždy bude sestupovat déšť. Jak? Když vyhovíte v tom, co si přeje. Budete přicházet vždy do Jeruzaléma, kde je jeho království a tam bude pršet. Otevřete si, prosím, Skutky 5,32: „My jsme svědkové toho všeho a s námi Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“

Jestli nám dá Ducha svatého, spolehněme se, že ho krásně poslechneme. Jestli bude dávat déšť, jak to udělá? Tak, jak si to přeje. Volejte a bude vám dáno. Budete přicházet k němu, k jeho Písmu. „Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství.“ A když moderní lidé řeknou, že nemají tolik času, pak mám jen jednu odpověď: „Pak na vás nebude pršet z nebe déšť.“ On to tak udělal, abyste pro něj měli dost času. Nejste tu kvůli tomu, abyste měli dosti času na ledacos, ale na něj ano.

On si přeje, abyste měli den Páně, a zasedali k Slovu Božímu, jak zde sedáme. „Ne, to u nás nejde.“ Konec řečí, když nemůžete mít takové neděle, nebude na vás pršet déšť!

A my musíme slavit jeho památku. „My tam nemůžeme chodit, my se bojíme.“ Nu, já uznávám, takové to je, ale to je vaše škoda. On má své vzácné věci, které dává, jen když posloucháte. Tak vám kvete vaše zahrada, jak kvete; když ten déšť stále neprší, nekvete vám nic.

On si přeje, abyste byli všichni rození misionáři v jeho království. Nenecháte si to pěkné pro sebe, ale hned to nesete celému světu. Proto tu jste, abyste to pěkně roznášeli. Ale zatím si nedáváte žádnou práci s druhými. Vy si myslíte, že na vás bude pršet déšť? Žádný déšť, ale všechno uvadne.

III. Pokušení hledat jiné prostředky

„Utrpí porážku, kterou připraví Hospodin pronárodům, jež nebudou putovat, aby slavily slavnost stánků.“ Pokud jsem v těle a v moderním světě, jsem ve stálém pokušení chytat se umělých prostředků a nahradit to Boží zřízení jinými prostředky. Ti Egyptští by se usmáli a řekli: „U nás nikdy neprší a nebude s námi zle.“ My jsme si to chytře zařídili. „My máme Nil!“ To stačí na léto a oni mají umělé zavlažování po celé zemi. Otevřete si, prosím, Deuteronomium 11,10: „ Země, kterou přicházíš obsadit, není totiž jako země egyptská, z níž jste vyšli, kterou jsi oséval semenem a zavlažoval šlapáním čerpadla jako zelinářskou zahradu.“ Tam se všechna pole zavlažují velikými čerpadly, která jsou poháněná nohama. „My se neprosíme o žádný déšť, když my jsme si z Nilu pole zavlažili.“ Vy jste se dostali tam, kam jste se dostali.

Moderní tělo povídá: Není třeba se vázat na Boží podmínky! Vaše vzdělanost, vaše kultura je všechny nahradí. Ale jste na omylu, jestli si myslíte, že krůpějička nebeské rosy vám spadne skrze vaši učenost. Tolik řečí o Slovu Božím, ale žádná krůpěj. Pomyslete si, že se celá církev začne chytat přirozených prostředků a myslíte, že to také bude tak pěkné? Církev světská řekne: Co pak to není všechno naše? Arciže, ale když to chcete tak zařídit se službami Božími, nebe se nad vámi zavírá. A nemyslíme na církev katolickou, ale na reformovanou. Zpívají sóla jako v koncertu! Vy si myslíte, že se nebe otvírá? Ani krůpěj nespadne. Když zábavu spojíte se službami Božími, tak se nebe zavírá. Udělejte si zábavu doma, ale nesmíte spojovat přirozené věci s duchovními, jinak všechno uvadne.

Jiný by se ošidil, ale Pán Bůh ne.

IV. Jaká tedy bude církev budoucnosti?

Taková, že tu bude království Boží, když bude vedena Duchem Božím. Co tu musí býti a co odpadnouti? Nedejte se mást tím, co máte před očima, ale duchovní církev tady bude mít, protože ji musí mít. Abys ty začal a já, abych si přál být jeho království, tak se dal proměnit, jako on proměňuje a aby ti záleželo na těch tvých nejbližších! Nedejte se mást tím, že nebývají proroci vzácní ve své vlasti. To byly výjimky, to není pravidlo. Vy si myslíte, když vás Pán Ježíš posílá, že z toho nic nebude?

Nebude to ta a ta osoba, o které vy si to myslíte, ale některá to bude. Kdo to bude? Kdo to bude, to já nevím, ale něco z toho bude! Nezůstanete obráceni sami, když se skutečně obrátíte.

Nu, jaké to bude v církvi budoucnosti? Vzácné chrámy tu nemusí být, a žádný farář tu nemusí být a žádné farní úřady, ale Duch svatý tam musí být, více Ducha svatého a více slova Božího. Kdo bude kázat? „A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení.“ Tu to máte. Ti kázali! Vždyť my tu máme úřad v církvi reformované, který je vzácnější než farní! To je úřad presbyterní a náš farář není nic jiného než presbyter. To je slabost faráře, že má plat, ale presbyteři žádný plat nemají. To budete ještě obdivovat: Tady je církev, která se velmi krásně obejde bez všech platů a jde z Ducha svatého.

Já jsem hotov. Jak dalece jsme tělo, žádáme si těchto umělých prostředků a myslíme, že to také pěkně půjde, ale to jsme na omylu. Ty máš být údem té živé církve, kvetoucí, která tvoří království Boží na zemi. On to sám svým svatým Duchem vykoná a připraví tě k tomu, že stále budeš chodit pro toho Ducha, kde jej dává: „Jestliže některá z čeledí země nebude putovat do Jeruzaléma a klanět se Králi, Hospodinu zástupů, nedostaví se jim déšť. Jestliže nebude putovat a nepřijde egyptská čeleď, ani jí se nedostaví déšť. Utrpí porážku, kterou připraví Hospodin pronárodům, jež nebudou putovat, aby slavily slavnost stánků.“ Amen.

Kázáno 22. května 1910.