28. února

Moje duše se rozplývá žalem, pozvedni mě podle svého slova. (Ž 119,28)

Také žalmista byl jenom člověkem. I on procházel nejrůznějšími těžkostmi a došlo i na chvíle, kdy se jeho rozplývala žalem. Také takové chvíle nechává Bůh dopadnout do životů svých dětí. Není to proto, že by je nemiloval, ale často je to proto, aby jim mohl svou lásku ještě více ukázat, aby jejich duše ještě více přilnula k Bohu samotnému a hledala svou útěchu u něj, v jeho osobě, v Božích činech a v jeho Slově. Můžeme si být jisti, že Bůh s námi nejedná metodou „pokus – omyl“, ale vždycky dobře ví, co dělá, takže „všechno napomáhá dobrému těm, kdo milují Boha“ (Ř 8,28). Vždyť neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás! Jak by nám tedy spolu s ním nedaroval všechno?