18. ledna (Paprsky)

• … odejít a být s Kristem … (Fp 1,23)

Abrahamovi bylo rozkázáno, aby vyšel ze své země a od svých příbuzných a z domu svého otce. A on šel, nevěda, kam jde. V Cháranu byl tento rozkaz obnoven.

Bůh je Bohem vyjití. On nikdy neodpočíval a ti, kdo ho poslouchali, vždy byli na cestě, i když nevěděli, kam jdou. Je třeba jít ve víře. To je i dnes zásadou duchovního života. Bůh vybízí k vyjití, i když jde o to, opustit svou vlast, příbuzné, ba často i to nejdražší, co máme.

Avšak na Boží cestě vždy svítí hvězdy zaslíbení a pod nimi vždy žije naděje, která nezahanbuje.

• I řekl Hospodin Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu. Vzal svou ženu Sáraj a Lota, syna svého bratra, se vším jměním, jehož nabyli, i duše, které získali v Cháranu. Vyšli a ubírali se do země kenaanské a přišli tam. Abram prošel zemí až k místu Šekemu, až k božišti Móre; tehdy v té zemi byli Kenaanci. I ukázal se Abramovi Hospodin a řekl: "Tuto zemi dám tvému potomstvu." Proto tam Abram vybudoval oltář Hospodinu, který se mu ukázal. Odtud táhl dál na horu, která je východně od Bét-elu, a postavil svůj stan mezi Bét-elem na západě a Ajem na východě. Také tam vybudoval Hospodinu oltář a vzýval Hospodinovo jméno. Pak se vydal na další cestu směrem k Negebu. I nastal v zemi hlad. Tu Abram sestoupil do Egypta, aby tam pobyl jako host, neboť na zemi těžce doléhal hlad. (Gn 12,1–10)