21. ledna (Paprsky)

• … vzejde slunce spravedlnosti … (Mal 3,20)

Opálen sluncem, oděn v kůži zvířecí, poznamenán divočinou vystoupil Boží prorok Amos na vinici Páně.

Země oplývala blahobytem. Bydlili v rozměrných palácích s ozdobami ze slonoviny, jedli lahůdky, mazali se drahými mastmi. Pod krásným povrchem však bylo zpuštění. Velká kultura zábav, ale nedostatek spravedlnosti. Náboženství mělo ráz řemeslné strojenosti, vlastní čest šla nad právo Boží.

Hlas Amosův se rozléhal jako hlas lva. Silou svého povolání přišel k lidem. Znepokojil. Jako bouře pročistí ovzduší, tak zapůsobil mezi lidem a slunce spravedlnosti vzešlo.

Vzešlo i tobě?

• Šli tedy napřed s darem, zatímco on přenocoval oné noci v táboře. A té noci vstal, vzal obě své ženy i obě své služky a jedenáct svých synů a přebrodil se přes Jabok. Vzal je a převedl je přes potok se vším, co měl. Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka. Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil. Neznámý řekl: „Pusť mě, vzešla jitřenka.“ Jákob však odvětil: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ Otázal se: „Jak se jmenuješ?“ Odpověděl: „Jákob.“ Tu řekl: „Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.“ A Jákob ho žádal: „Pověz mi přece své jméno!“ Ale on odvětil: „Proč se ptáš na mé jméno?“ A požehnal mu tam. I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží), neboť řekl: „Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život.“ Slunce mu vzešlo, když minul Penúel, ale v kyčli byl chromý. (Gn 32,22–32)