Netvoři ať chválí Hospodina

• Ze země ať chválí Hospodina netvoři a všechny propastné tůně, oheň, krupobití, sníh i mlha, bouřný vichr, který plní jeho slovo, horstva a všechny pahorky, ovocné stromy a všechny cedry, zvěř a všechna dobytčata, plazi, okřídlené ptactvo … (Ž 148,7–10)

Zde je mnoho věcí snadno pochopitelných, jsou jasné každému oku. Když David nabádá „krále“ a „knížata“, „starce“ a „nemluvňata“, aby chválili Boha, je to snadno pochopitelné a známe smysl, jakmile to vidíme. Ale jsou zde také některé věci, které jsou těžko pochopitelné, temné a nejasné, a ty jsou dvě:

Za prvé to, že David nabádá němé, nerozumné a nechápavé tvory, aby chválili Boha, takové, kteří nemohou slyšet, přinejmenším nemohou rozumět. Copak nás Duch svatý v evangeliu nevede k tomu, abychom se vyhýbali nestoudným řečem a marnému opakování? A nyní bychom si snad měli myslet, že on sám bude něco takového používat? Ne, ne. 

Za druhé, nejenže vyzývá tyto tvory, ale také vyzývá hlubiny a moře, aby chválily Boha. Tyto dvě věci jsou těžko představitelné. Ale abychom to vysvětlili.

První důvod, proč David vyzývá nerozumné tvory ke splnění této povinnosti, může být tento: Plní svou povinnost jako věrný kazatel, ať už ti, kterým káže, slyší, nebo ne, přesto splní svou povinnost. Pravý kazatel mluví pravdu a vyzývá posluchače, aby ji slyšeli, i když jeho posluchači spí, jsou nedbalí a neberou na to ohled. Stejně tak David v tomto smyslu jedná s těmito tvory; plní svou povinnost a vyzývá je, aby ji plnili, ačkoli jí nerozumějí, ačkoli ji nechápou. A činí tak také proto, aby ukázal svou vroucí touhu po tom, aby všichni tvorové chválili Boha.

Druhý důvod může být následující: dělá to záměrně, aby podnítil ostatní k plnění této povinnosti, aby, když to mají dělat takoví tvorové, jako jsou tito, měli ti, kteří jsou na vyšší úrovni, větší důvod a mohli se stydět tuto povinnost zanedbávat. Je to podobné tomu, jako když špatně se chovající pán, pošle své služebnictvo do kostela, ale sám zůstane doma. David si je vědom své vlastní nepečlivosti, přesto však vyzývá ostatní, aby nepolevovali a nebyli nedbalí. Ačkoli se sám dostal nekonečně daleko od toho, co by měl dělat, přesto dává najevo, že si přeje, aby všichni tvorové tuto povinnost plnili.

Pokud vás však tyto důvody neuspokojí, ačkoli uspokojily mnoho jiných, může být třetí důvod tento: ukázat líbeznou harmonii, která je mezi všemi Božími tvory, ukázat, jak všichni tvorové, kteří jsou Boží rodinou, svorně mluví a hlasitě chválí Boha. A proto vyzývá některé nad sebou, jiné pod sebou, na obou stranách, všude, aby vzdávali Bohu chválu. Neboť každý na svém místě, na své úrovni a ve svém povolání projevuje, třebas i němým způsobem, chválu svému Stvořiteli.

Nebo za čtvrté a nakonec to, co považuji za dobrý důvod: horlivost nutí člověka mluvit a vyslovovat věci nemožné, oheň horlivosti ho tak pohltí, že ho donutí mluvit věci nerozumné, nemožné. Jako když Mojžíš ve své horlivosti chtěl, aby Bůh pro záchranu Izraele „vymazal jeho jméno ze své knihy“, nebo když si Pavel přál „anathemu“, tedy být proklet nebo odloučen od Krista, pro spasení svých bratří, což byla zhola nemožná věc, nemohlo se to stát.

John Everard (1584–1641), „Some Gospel Treasures“ (Některé poklady evangelia), 1653