Kristovo zmrtvýchvstání (Mk 16,1–7)

Kristovo zmrtvýchvstání (Mk 16,1–7)

Svatý Marek píše v 16. kapitole:

  • Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?“ Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký. Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se. Řekl jim: „Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položily. Ale jděte, řekněte učedníkům, zvláště Petrovi: ‚Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.‘“ (Mk 16,1–7)

Tento text evangelia ukazuje, co se stalo v den Kristova zmrtvýchvstání, které dnes oslavujeme, abychom s vděčností za jeho zmrtvýchvstání čekali na své vlastní a abychom se s ním, až budeme oslaveni, navěky radovali. Neboť jak říká sv. Řehoř k dnešnímu textu: „Jeden život je smrtelný, druhý nesmrtelný, jeden známe, druhý jsme neznali, jeden je život smrti, druhý je život ve zmrtvýchvstání.“ Proto přišel od Boha Ježíš Kristus, který přinesl lidem smíření, a přijal ten první život, aby ukázal ten druhý. Když přijal první, zemřel, a tak ukázal ten druhý tím, že vstal z mrtvých. Proto, kdyby nám, kteří víme, že je život smrtelný, sliboval zmrtvýchvstání, ale zjevně by nám ho neukázal, kdo by věřil jeho slibům? Takže se stal člověkem, zjevil se v těle, a dobrovolně dal svůj život, aby pak vstal z mrtvých ve slávě. A tak nám vlastním příkladu ukázal, co nám zaslíbil jako odměnu. Ale aby snad někdo neřekl: „Bylo to spravedlivé, že vstal z mrtvých, protože je to Bůh, takže nemohl být zadržen smrtí.“ Proto k poučení naší hlouposti a k posílení naší křehkosti, učinil ještě víc, než co dokázal svým zmrtvýchvstáním. Ačkoliv sám zemřel, nevstal hned. Místo toho je psáno: „Mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena.“ To odstraňuje všechny důvody nevěry, aby nikdo nemohl říci, že člověk by neměl na svém těle očekávat to, co Bůh udělal na svém těle. Pohleďte, s Bohem vstali lidé a nepochybujeme, že to byli pouzí lidé. Proto jsme-li údy našeho Vykupitele, očekávejme, že to, co se stalo naší Hlavě, stane se i nám.“ Tím vším sv. Řehoř dokazuje, že vstaneme z mrtvých, protože Kristus, naše hlava, nejenom sám vstal z mrtvých, ale spolu se sebou vzkřísil i další, aby nás ujistil o tom, i my vstaneme.

Na památku tohoto zmrtvýchvstání dnes slavíme tento svatý a veliký den, a připomínáme si z evangelia, co se stalo, že tři svaté ženy, Marie Magdaléna, Marie, matka Jakubova a Marie Salome, dcera toho, který byl mužem svaté Anny a jmenoval se Salomas. Podle židovského zvyku šly a „nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat.“ A tak Marie Magdaléna a dvě Marie, sestry panny Marie, jsou zmíněné v evangeliu. A tyto ženy chtěly podle židovského zvyku uctít tělo Pána Ježíše, aby tak prokázaly svou lásku k zesnulému, kterého za jeho života milovaly. A milovaný Spasitel učinil, aby v této službě pomazání byla jako první vyzdvižena Marie Magdaléna, aby ukázal, že duchovní láska je mu milejší, než příbuzenství podle těla. Neboť ty další dvě Marie byly Kristovy tety, zatímco Marie Magdaléna nebyla jeho příbuzná. Ale vyvýšil ji nejenom v tom, neboť se jí po svém vzkříšení ukázal dříve než všem ostatním, jak o tom mluví sv. Marek v kap. 16: „Když Ježíš ráno prvního dne po sobotě vstal, zjevil se nejprve Marii z Magdaly, z níž kdysi vyhnal sedm démonů.“ Tím poskytuje všem, kteří činí pokání, velkou útěchu, protože jim ukazuje, že když budou horlivě činit pokání a velmi ho milovat, budou moci předcházet jiné v milosti Spasitele Ježíše Krista.

Dále čteme v evangeliu: „Brzy ráno prvního dne po sobotě …“, to znamená dnes, v neděli, „sotva vyšlo slunce, šly k hrobu.“ Pochop, že tyto svaté ženy, připravily masti a potom v neděli, které se říkalo první den po sobotě, přišly ke hrobu, u něhož byly již večer předtím, jak říká i sv. Jeroným. Sv. Matouš říká, že když začínal první den po sobotě, tedy v sobotu večer (Židé počítají dny od západu slunce), přišla Marie Magdaléna a jiná Marie, aby se podívaly ke hrobu. A sv. Marek říká, přišly ke hrobu časně ráno, sotva vyšlo slunce, když už svými paprsky ukazovalo den. Ale cestou byly plné pochybností ohledně toho, kdo jim odvalí kámen od hrobu. Proto si říkaly: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?“ A Bůh, který neodmítne dobré žádosti svých věrných, přikázal andělu, aby ho odvalil – ne proto, aby mohl Kristus vyjít, protože vyšel z lůna panny Marie bez porušení a vešel k učedníkům skrze zavřené dveře, ale proto, aby zastrašil strážné, kteří hrob hlídali a aby ukázal ženám, že hrob je prázdný a pověděl jim, že Ježíš vstal z mrtvých a jde před nimi do Galileje. A tak když tyto ženy přišly k této jeskyni, v níž byl hrob, „vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen“. A aby sv. Marek ukázal, že nerozmlouvaly nadarmo, když řešily, kdo jim odvalí kámen, který samy nemohly odvalit, říká, že ten kámen „byl“, neboť nepochybně byl, „velmi veliký“. Velekněží a farizeové totiž pečlivě zavřeli hrob, aby ho učedníci z hrobu neukradli!

„Vstoupily do hrobu“, tedy do té jeskyně, v níž byl hrob, „a uviděly mládence, který seděl po pravé straně“, tedy anděla v podobě mládence, „a měl na sobě bílé roucho“. „I zděsily se,“ protože tam Kristovo tělo nebylo a hrob byl prázdný. Ale ten dobrý anděl jako dobrý posel Boží – zcela opačně než to dělá ďábel – utěšoval ty ženy: „Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde.“ Jeho tělo není v hrobě, ačkoliv jeho Božství je všudypřítomné. Řekl jim: „Hle“, tedy podívejte se, „místo, kam ho položili“, totiž to místo v hrobě, kde ležel a které je nyní prázdné. Zanechte tedy hledání a přestaňte myslet na pomazání a místo toho „jděte, řekněte učedníkům, zvláště Petrovi“, ať po zapření svého Mistra nezoufá, ale obrátí se, aby mohl jiné povzbuzovat ve víře.

Sv. Řehoř si na tomto místě klade otázku, proč je Petr, když anděl zmiňuje apoštoly, jmenován výslovně? A říká, že to je proto, že kdyby ho anděl výslovně nezmínil, nesměl by kvůli svému zapření být mezi apoštoly. Proto je takto zmiňován, aby nezoufal kvůli svému zapření. Dále anděl řekl: „Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.“ Galilea se podle sv. Řehoře vykládá jako „přechod“, neboť náš Vykupitel už přešel z utrpení do vzkříšení, ze smrti do života, od trápení k oslavě a po zmrtvýchvstání se v Galileji zjevoval svým učedníkům. I my ho po zmrtvýchvstání uvidíme oslaveného, jestliže nyní přejdeme od hříchů k ctnosti. Tolik krátce ohledně slov evangelia.

Ale kdyby se to snad věrné duši zdálo málo, může najít ještě mnohem více útěchy v Božím slovu. Milý Spasitel způsobil, že jeho zmrtvýchvstání bylo jiným ohlášeno skrze ženy. Máme také za to, i když to evangelium neříká, že se už dříve ukázal své matce jako těm jiným ženám, aby skrze ně bylo jeho zmrtvýchvstání oznámeno dalším, protože tyto ženy pochybily méně než apoštolové, takže věděly o Pánově vzkříšení dříve a řekly o něm apoštolům. Takže kněží, když chybujete v následování Krista a nějaké ženy vás napomenou, přijímejte to laskavě. I já to chci rád přijmout, kdykoliv mě nějaká babka naučí něčemu dobrému, zvláště pak tomu, jak žít dobře. Ale jiní považují za bláznovství, když je dobré ženy kárají nebo chtějí něčemu dobrému naučit. Jsou jako učedníci Kristovi, kterým ženy zvěstovaly, co jim Pán přikázal a oni to považovali za blouznění, jak říká sv. Lukáš ve 24. kapitole.

Potom, podle výkladu sv. Řehoře, hledáme Krista společně s těmito ženami, když v něj silně věříme, jsme naplněni vůní ctnosti a příkladem dobrých skutků, a pospícháme k němu, který místo nás ležel v hrobě. A jako tyto ženy viděly anděly, tak věrné duše, které jsou také naplněné ctnostmi, mívají – stejně jako ony sestry Kristovy – andělské myšlenky a zvláštní zjevení od Boha. A anděl seděl na pravé straně, aby ukázal, že Kristus už přešel z tohoto smrtelného a bídného života do věčné radosti a je posazen mezi anděly. Bělost jeho roucha symbolizuje Kristovo dokonalé vítězství a skvostný a velebný vítězný vavřín – a nejenom jeho, ale i náš. Neboť jeho slavné vzkříšení z mrtvých je útěchou pro nás i pro anděly. Pro nás v tom, že pokud vytrváme do konce, vstaneme z mrtvých jako on a vejdeme do věčné radosti. A pro anděly v tom, že doplníme jejich počet. A že věrní, kteří hledají Ježíše, se nemusí bát smrti ani navštívení od andělů, víme z toho, že anděl řekl ženám, které hledaly Ježíše: „Nebojte se!“ Sv. Řehoř říká: „Jako by anděl jasně řekl: ‚Ať se bojí ti, kteří nemilují navštívení od obyvatel nebes. Ať se strachují ti, kteří jsou naplněni tělesnými žádostmi a nedoufají ve společenství s anděly. Ale proč se bojíte vy, když vidíte své spolubydlící?‘“

Když sv. Matouš popisuje anděla, který se jim ukázal, říká: „Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh.“ V blesku je hrůza bázně, ale bělosti sněhu je ochota. Proto je všemohoucí Bůh strašlivý pro hříšníky, ale ochotně jedná se spravedlivými. Tak se i ten anděl jako svědek Kristova zmrtvýchvstání, zjevuje s bleskem tváře i bělosti šatu, aby svým zjevem zastrašil zlé a potěšil věrné. A tyto svaté ženy potěšil slovy: „Nebojte se! Hledáte Ježíše Nazaretského.“ Ti, kdo se svatým úmyslem hledají Ježíše, který je Spasitel, se nemají bát jeho svatých andělů. A skvěle to říká sv. Matouš v 28. kapitole, že anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován.“ A tak se nebojte, vy milé paní. Ať se bojí farizeové a velekněží, zákoníci, kteří ho mučili, ať se bojí strážní, kteří stále ještě u prázdného hrobu hlídají Ježíše. Proto také ženy běžely od hrobu s velikou radostí k učedníkům, zatímco strážní leželi u hrobu jako mrtví, jak říká sv. Matouš. A co se stane zlým v soudný den, až se ukáže sám oslavený Kristus? Nebudou veselí ti všichni, kteří si dobře žijí a nehledají Ježíše, nevěří pravdě, s radostí nevyznávají a odvážně nenásledují milostivého Ježíše? Těm dnes může být po pravdě řečeno: „Hledáte Ježíše Nazaretského, toho ukřižovaného – ale on vstal z mrtvých!“ Tedy není mrtev ve vašich srdcích, ale žije skrze svou milost.

Co je řečeno tím, že Kristus vstal z mrtvých? Ožil. Co to znamená, že ožil? Byl tělesně mrtvý, a nyní je živý a už nezemře. Co nám tím ukázal? Že všichni zemřeme a také ožijeme. On zemřel hříchu, ač nehřešil. My zemřeme též, abychom žili ve spravedlnosti. On ožil a již nezemře. My jsme z milosti ožili na duši, proto už neumírejme. On vstal z mrtvých a řekl Otci: Ožil jsem a jdu k tobě. Ačkoliv byl tak mocný, byl položen mezi mrtvé, ale byl mezi mrtvými svobodný. A třetího dne už tam mrtvý neležel, aby jeho prorok byl nalezen v pravdě, když řekl, že ožije po dvou dnech a třetího den nás vzkřísí. V pátek na kříži vykoupil člověka, v sobotu odpočíval v hrobě a dokonal dílo, které přijal, a třetí den je dnem jeho zmrtvýchvstání, kdy přemohl smrt a ukázal se v novotě života. Též i my, kdo jdeme za naší hlavou Ježíšem, jsme nyní živi, a proto neustávejme, ale nesme svůj kříž, jako i on nesl ten svůj, dokud nám neřekne, abychom odpočinuli od své práce. Neposlouchejme nikoho, kdo nám říká, abychom sestoupili z kříže. Hle, na něj volají: „Je-li král izraelský – ať nyní sestoupí z kříže a uvěříme v něho!“ Ale on ukázal větší věc a větší moc než kdyby sestoupil z kříže, protože byl mrtev, ožil a mocně vstal. Neposlouchejme v tom ani tělo, ani své přátele, ani ďábla ani žádného ducha. Zůstaňme na kříži, umírejme na kříži, ať nás jiní sejmou z kříže. Krista, naši hlavu, sňali z kříže muži spravedliví. A nás ať milostivě sejmou svatí andělé, neboť když takto skonáme v pátek, prvý den, po smrti, druhý den, bude naše tělo odpočívat, bude blaženě a šťastně ležet a spát v hrobě a bude čekat na blahoslavenou naději, odměnu, příchod velikého Boha, který jako třetí den vzkřísí naše těla do podoby své slávy. Pohleďte, nejmilejší, tři dny jsem vám předložil – v práci, v odpočinku a ve zmrtvýchvstání. Po nich nám Kristus dá, že budeme přebývat v jeho radosti.

Přidat komentář