Bůh se stará o vdovy: Radost před Pánem

• A budeš se radovat před Hospodinem, svým Bohem, na místě, které vyvolí Hospodin, tvůj Bůh, aby tam přebývalo jeho jméno, ty i tvůj syn a tvá dcera, tvůj otrok a tvá otrokyně, lévijec, který žije v tvých branách, i bezdomovec, sirotek a vdova, kteří jsou mezi vámi. (Dt 16,11)

Radost je asi to poslední, co byste si spojovali s vdovstvím. Ano, pláč a smutek, ale ne radost! Možná se dá uvést sto a jeden důvod, proč není možné mít radost.

Osamělost může být skutečným problémem. Obzvlášť deprimující mohou být zimní měsíce s dlouhými hodinami tmy. V závislosti na okolnostech se může stát, že se s nikým neuvidíte i několik dní. Pokud byl váš manžel silně zapojen do života místního sboru, můžete se náhle ocitnout odříznuti od mnoha věcí, které jste kdysi dělali společně. To platí zejména v případě, že váš manžel byl pastorem nebo jáhnem v církvi. Poskytovala jste mu potřebnou podporu, aby mohl vykonávat své povinnosti. Někdy byl váš domov úlem plným aktivit. Kromě toho lidé ovdoví mnohdy až poté, co jejich děti dospějí, opustí rodný dům a třeba se odstěhují někam daleko. V západním světě již dávno pominula doba, kdy rodiče a jejich děti, s jejich rodinami, bydleli na dosah od sebe. Bohužel až příliš častý rozpad rodinných vztahů situaci ještě více komplikuje. Za těchto okolností se domov může stát velmi osamělým místem.

Bůh si byl dobře vědom nebezpečí izolace a odříznutí. V Deuteronomiu 16,11–14 dal konkrétní příkazy týkající se starozákonních svátků týdnů a stánků. Ohledně prvního z nich Hospodin řekl: „A budeš se radovat před Hospodinem, svým Bohem, na místě, které vyvolí Hospodin, tvůj Bůh, aby tam přebývalo jeho jméno, ty i tvůj syn a tvá dcera, tvůj otrok a tvá otrokyně, lévijec, který žije v tvých branách, i bezdomovec, sirotek a vdova, kteří jsou mezi vámi. Budeš si připomínat, že jsi byl v Egyptě otrokem. Proto budeš bedlivě dodržovat tato nařízení“ (Dt 16,11–12). Podobná slova následují ohledně druhého svátku: „Slavnost stánků budeš slavit po sedm dní, až shromáždíš úrodu ze svého humna a lisu. Při své slavnosti se budeš radovat ty i tvůj syn a tvá dcera, tvůj otrok a tvá otrokyně, lévijec i bezdomovec, sirotek a vdova, kteří žijí v tvých branách“ (Dt 16,13–14).

Uprostřed slz a pocitu osamělosti si možná myslíte, že to poslední, co byste chtěli udělat, je vstát a jít se scházet s Božím lidem a radovat se s ním. Váš nebeský Otec je však moudřejší a stanovil důležitou zásadu, kterou se řídí život novozákonního Božího lidu, církve. Zde v Deuteronomiu Bůh v podstatě říká Izraeli: „Dbejte na to, aby všichni, včetně vašich vdov, byli přítomni, až se budete shromažďovat přede mnou, abyste slavili tyto svátky. Všichni ze starozákonního společenství tam měli být, aby si připomněli Boží dobrotu v podobě poskytnutí jídla a další úrody. Jako vdova křesťanka jste stále důležitou součástí Božího lidu. Pokud jste vdovou, ale nejste křesťankou, zde, mezi křesťany, je místo, kde se můžete o Bohu dozvědět více.

Stejný princip platí i v církvi. Vdovy v jeruzalémské církvi, které byly příjemkyněmi každodenní stravy, se také podílely na životě a bohoslužbě církve (Sk 6,1–7). Podobně v 1Tm 5,3–16 ty, které byly „skutečně vdovy“ a byly na seznamu vdov (v. 9), byly a pravděpodobně stále jsou aktivní v konání dobrých skutků (v. 10). Bylo by velmi zvláštní, kdyby se shromáždění k uctívání Boha neúčastnily. Nevíme, kolik bylo Dorce let, když zemřela, ani zda byla sama vdovou. O manželovi a dětech se Sk 9,36–43 nezmiňují, ale víme, že „konala mnoho dobrých skutků a štědře rozdávala almužny“ (v. 36). Z její služby měly prospěch vdovy v církvi (v. 39).

Z těchto a podobných pasáží se dozvídáme, že se o vdovy nejen starali, ale že se rovněž aktivně podílely na bohoslužbě a životě církve. Neměly být opomíjené nebo izolované. Ztráta manžela nebyla jen zničující, ale také rušivá a zničila dlouho zažité vzorce vašeho života. Pokud váš manžel trpěl dlouhou nemocí, možná jste se kvůli nutným návštěvám v nemocnici nebo péči o něj doma nemohla účastnit shromáždění církve tak často jako dříve. Nyní, když jste sama, můžete být v pokušení nadále se církvi vyhýbat, a to i proto, že předpokládáte, že to jen zvýší váš zármutek a budete se cítit velmi trapně, když se náhle rozpláčete. Z dlouhodobého hlediska můžete dojít k závěru, že vzhledem k tomu, že nemůžete dělat to, co jste dělala dříve, nemá smysl pokračovat v chození do sboru. To je v rozporu s Boží vůlí. Právě teď potřebujete být součástí uctívajícího Božího lidu více než kdy jindy. V takové činnosti lze nalézt radost, protože Bůh svolává svůj lid, aby ho uctíval. Je přítomný uprostřed nich. Do této radosti máte vstoupit. Pokud budete zůstávat stranou, jen si tím budete přidělávat další starosti.

Hospodin se rozhodl, že vdovy nezůstanou bez pomoci, a vydal Izraelcům příkaz, aby se o ně postarali. Je důležité co nejdříve obnovit běžný vzorec účasti na bohoslužbách. To znamená být pravidelně ve shromáždění, aby byla nasycena vaše duše, abyste se mohla potěšit ze společenství s Bohem a setkat se s bratry a sestrami v Kristu. Radovat se z Boha, vzdávat mu díky, zpívat mu chvály a připomínat si jeho smrt při Večeři Páně je možné i uprostřed velkého zármutku. Velká část vaší stability – mnohem více, než si možná budete zpočátku uvědomovat – bude záviset na tom, zda zaujmete své místo v Božím lidu, když se shromažďuje k uctívání.

Někdo by však mohl říci: „Ale moje situace je jiná! Mám děti, o které se musím starat. Nemohu přece odejít uprostřed týdne a ani v neděli to nebude snadné, a pokud onemocní jen jedno z dětí, zabrání mi to přijít. V takových případech by se s vámi váš sbor měl domluvit na poskytnutí praktické pomoci, abyste se mohla co nejplněji podílet na životě sboru.

Bůh nikdy nechtěl, aby byl kdokoli z jeho lidu oddělen a izolován od bohoslužeb, života a služby církve Pána Ježíše Krista. Církev je životně důležitá pro vaše posvěcení, duševní zdraví a blaho křesťanky. Právě v tomto kontextu se budete v nových podmínkách učit sloužit Kristu a nechat si sloužit. A co je ještě důležitější, právě prostřednictvím života a služby církve naleznete velkou míru úlevy a uzdravení uprostřed svých trápení.