Cože?

Země je domovem utrpení.

Obkličují nás oddíly zármutku.

Proudí slzy.

Těžce vzdycháme.

Čelo je rozryté vráskami péče a starostí.

Smrt od nás odtrhla milovaného přítele.

Do naší blízkosti pronikla nemoc.

Domov je opuštěný.

U stolu jsou prázdná místa.

Pohlédneme na pravici a je tu problém, na levici – a stále nové potíže se mračí nad obzorem.

Ale nebe je široké moře blaženosti bez nejmenší vlnky.

Všechny slzy jsou setřeny.

Všechny tváře se rozzářily okouzlujícím úsměvem.

Všechny rty vyznávají: „Pohár štěstí přetéká!“

Koupeme se v oceánech rozkoše.

V nebi …

• je hřích vyloučen;

• pokušení jsou vykázána;

• obavy jsou pohřbené v bezedném hrobě;

• smutek a nevěra odletěly pryč;

• poznání je dokonalé;

• naše duše jsou čisté;

• naše těla září nepomíjitelnou krásou;

• plně sdílíme slávu našeho přeslavného Pána.

Ježíš je korunou nebe! Toto je vrchol blaženosti! Zjevení Pána bez jediného zastiňujícího mráčku je ohromnou slávou nekonečného království. Nebe je v plnosti nebem, protože tam září Kristus, a je přesně takový, jaký je. Každé oko ho vidí a obdivuje.

V nebi stojí Ježíš navždy viditelně v nepomíjející záři!

Křesťane, co to jen bude dívat se na zjevenou krásu toho, který je tak půvabný?

Cože? S pochopením přečíst všechna hluboká tajemství jeho zachraňující vůle?

Cože? Ponořit se do obrovských hlubin jeho bezedného srdce?

Cože? Letět vzhůru na samotný vrchol jeho bezmezné lásky?

Cože? Zřetelně vysledovat všechny cesty jeho prozřetelnosti a milosti?

Cože? Plně pochopit, kým Ježíš je?

Cože? Nikdy ho neztratit z dohledu ani na okamžik?

Cože? Navždy se opájet občerstvující blažeností jeho přítomného úsměvu?

Cože? Cítit, že tato radost je navždy moje?

Toto, přesně toto je nebe!