Křesťanský život je trvalým požehnáním

• To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná. (J 15,11)

Náš Pán v této promluvě, v níž mluvil o tom, že zůstává v nás a my v něm, použil slovo, které má velmi rozmanité významy, takže mimo jiné také řekl: „To jsem vám pověděl, aby moje radost byla [zůstala] ve vás.“ A na jiných místech čteme o tom, že „zůstáváme ve světle“ nebo že v nás zůstává věčný život. A ve všech těchto různých místech použití tohoto výrazu se skrývá jediná myšlenka, že je možné, abychom zde a nyní učinili ze svého života jednu dlouhou řadu vědomého užívání nejvyšších požehnání. Budou vzestupy a pády, budou okolnosti, které nás rozruší a znepokojí. Někdy pro nás bude těžké udržet se svého Pána, když nás od něj budou odhánět bouře a běsnící moře bude vysoko vzedmuté. Ale: „Má radost může zůstat v tobě.“ A i když je kolem vás smutek, radost a pokoj mohou být jeho středem a nebudou skutečně narušeny nájezdy pohrom. Jsou to prameny sladké vody, které tryskají z hlubin slaného moře a rozlévají se po jeho vlnách. V nejvnitřnější skrytosti je možné být v klidu, zatímco venku zuří bouře. Ach, pokud se držíme Krista a přebýváme v této bezpečné pevnosti, pak bez ohledu na to, jací nepřátelé nás napadají, budeme zachováni v dokonalém pokoji. Je naší vlastní vinou, mají-li nad námi někdy vnější věci takovou moc, aby otřásly naší nejvnitřnější a nejdůležitější blažeností. „Máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme.“ 

Uprostřed všech tragických změn, jimž je vystaveno všechno kolem nás i my sami, se chopme a držme se trvalého Krista, který je „tentýž včera i dnes i na věky“, a v něm i my, jakkoli jsme pomíjiví, vytrváme navěky. 

Dovolte, abych dodal jedno slovo. Jan mluví o jiném druhu zůstávání: „Kdo nemiluje, zůstává ve smrti.“ A jinde: „Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává.“ Je tu trvalost obtížená všemi ztrátami a plná tragického zoufalství. „Zůstaňte ve mně“, neboť odloučeni ode mne nejste nic.

Kristus je pro svůj lid vším ve všem. On je veškerá jeho síla, moudrost a spravedlnost. Jeho lid jsou jen mraky ozářené sluncem a zalité jeho jasem. On je světlo, které plane v jejich šedé mlze a proměňuje ji ve slávu. Oni jsou jen řemeny, kliky a kola, on je tou skutečnou silou. Oni jsou jen kanál, kalný a suchý; on je zářící život, který jej naplňuje a proměňuje ho v radost. Oni jsou tělem; on je duší, která přebývá v každé jeho části, aby ho zachránila před zkázou a dala mu pohyb a teplo. 

„Jsi jako varhany, jejichž plný dech burácí jak hrom, 
já jsem jen klávesou, kterou tvé prsty něžně tisknou.“