Vinný kmen a ratolesti

Vinný kmen a ratolesti

  • Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. (J 15,5)

Já znám, milí v Kristu přátelé, tento text od malička a stejně tak vy všichni. Tu bychom my mohli tomu textu dobře rozumět a já doznám, když přijdu znovu k tomuto textu, jako bych stále viděl něco nového. To nejsem jen já, to každý člověk Boží, a příčina není ve mně, nýbrž v jeho věcech. Tak se to má s jeho věcmi, že když vidíš, tak málo vidíš.

Rád bych vytkl ke společnému vzdělání tré:

I. Pohleďte, tak úzké osobní spojení si přeje Pán Ježíš mít se mnou a s tebou, tak úzké, že když to vidím, tak se divím.

Vy snad řeknete, že ani takový Pán Ježíš není, že on nevstal z mrtvých a že tu není. Nu, pak nemohu s ním mít tak úzké osobní spojení, o kterém mluví náš text. Ale jestliže se vám ukáže, že takové spojení tu je a že přináší takové ovoce, pak nepovídejte, že tu Kristus není. Kde by se tohle vzalo? To je ten jediný argument, kterým ráčí Pán Ježíš svět usvědčovat, že on zde je, když si lidi uvádí v tak úzké osobní spojení a takové ovoce v nich působí. To je jeho věčná rada. Tak vám to dokazuje, že zde je a že je takový, za jakého se vydává.

Přirozeně vy tomu rozumíte jinak. Kdybys přišel a držel přednášku a vykládal to tak, jak my si přejeme, pak tomu budeme věřit. Ale Pán Ježíš na to nikdy nepřistoupí, on věcem lépe rozumí. Kdyby on konal jakékoli divy a přednášky, když vy zůstanete takoví, jací jste, tak to není nic platné. To je jeho argument.

Ale jak by to bylo možné, aby měl tak úzké osobní spojení s námi? Proč by ne, když je takový, jaký je? Jestliže v pravdě vstal z mrtvých, jestliže zde je, tak on je ten neobsáhlý, neomezený, neskonalá moudrost, svatý, svatý, svatý Hospodin! A jací jsme my? Lidé tělesní a z našich srdcí prýští jen tělesnost. Co čteme u Mt 15,19? „Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky.“ Takové tedy věci! Z toho následuje, že nechápu ty věci duchovní. To jsou ty naše mrákoty. Jak bychom viděli v mrákotě? Ano, každému se zdá, že vidí, ale nevidí nic. A on to věděl od věků, on má tu mrákotu na to, aby bylo vidět to, co on si přeje. S evangeliem to není tak, jakoby to bylo z nouze, když se to pokazilo, co Pán Bůh stvořil! Jakoby on musel přijít na svět a napravovat, co se pokazilo! Ne, tak to není. Otevřete si, prosím, Zjevení Jana 14,6: „Tu jsem viděl jiného anděla, jak letí středem nebeské klenby, aby zvěstoval věčné evangelium obyvatelům země, každé rase, kmeni, jazyku i národu.“ Jestli je to evangelium věčné, to znamená, že zde bylo již od věků. A obraťte list ve Zj. Jana 13,8, a co čteme? „Budou před ní klekat všichni obyvatelé země, jejichž jména nejsou od stvoření světa zapsána v knize života, v knize toho zabitého Beránka.“ Zabitého od počátku světa! Když nejste písmaři, tak zvoláte: „Kde by byl zabitý od počátku světa!?“ Ale v té věčné Boží radě byl zabitý od počátku světa. Když rozumíte, máte toho plné Písmo. Otevřete si 1. Petrovu 1,19–20: „Vykoupeni jste ... převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů.“ Předem vyhlédnut! Tak tomu rozuměl od počátku světa. A nač tedy dopustil tu mrákotu? Aby se vám otevřely oči, až se k vám bude z milosti blížit jako Slitovník. On pošle svého svatého Ducha. Vy šťastní lidé! Vy vidíte své mrákoty. Na to vás obchází hrůza, aby vás naplnila radost nevýmluvná a oslavená.

Vy lidé nebudete vidět světlo, pokud nevidíte mrákotu! Ale on se vám chce zjevit jako Spasitel. On byl od věků Spasitelem, ale já jsem ho neznal. Pohleďte na ten rozdíl: Anděl nemůže poznat Pána Ježíše jako Spasitele. Nikdy nevystihne tu Boží lásku tak jako vykoupený člověk! On není v mrákotě, on je ve světle. Jak by tomu anděl rozuměl? On jen slýchal o tom, jaká on je láska!

Když se nad vámi smiluje, vy se ho chytíte. Jste ospravedlněni skrze víru, všecko je uvedeno do pořádku, a tak si vás se sebou spojí, že jste ratolesti na révě nebeské a teď povede důkaz, že on je takový. To je všecko čistě duchovní. Celé toto podobenství o vinném kmeni a ratolesti je čistě duchovní. Réva a ratolesti nejsou nic duchovního, ale rozumějte, to je podobenství. Kristus je veskrze duchovní, a že tu ty jeho věci jsou, to je argument, že on tu je. Kdyby duchovní věci byly v nás, tělesných lidech, pak by ho tu ovšem nebylo! Vy šťastní lidé, když vy už vidíte rozdíl mezi tělesným a duchovním! Myslete si nyní, že už jste ratolesti na nebeském kmeni.

II. Jestliže my jsme ratolesti na tomto nebeském kmeni, pak jsme jedině na to, abychom nesli ovoce mnohé a na nic jiného.

Tak to je a jiné to nemůže být, protože to nese podstata věcí s sebou. Otevřete si, prosím, 2Tm 2,3–4: „Snášej se mnou všechno zlé jako řádný voják Krista Ježíše. Kdo se dá na vojnu, nezaplétá se do záležitostí obyčejného života; chce obstát před tím, kdo mu velí.“ Než on byl vojákem Kristovým, tak chodil do úřadu, když jiní šli do úřadu; šel do krámu, když jiní šli do krámu, ale nyní se chce svému veliteli líbit! A do svého úřadu a do svého krámu chodí docela jinak. Nač je bohatý? Na to, aby hrnul a hrnul peníze. Nač je takový Zacheus? Na to, aby vytloukal z lidí peněz, co může vytlouct. Ale až se obrátí, je to zcela jiné. Já nejsem na to, abych dělal peníze, ale na to, abych byl ratolestí Pána Ježíše. Vy budete žít přirozeným životem, ale jedině na to, aby se ukázalo ovoce hojné. Když jsi ve státní službě, tak budou ve státě vědět, jaký to je úředník, který se obrátil. A když jsi ve své domácnosti, tak budou sousedé cítit, jak to chodí v domácnosti, když si tě Pán Ježíš obrátil.

Vy dobře víte, nač je les. Ten je na to, aby tam narostlo hodně dříví. Ale vinice na to není, aby nesla dříví, nýbrž ovoce. Vinice je jen prostředek, aby se ukázalo ovoce dobré. U révy je to hrozen, a když je ta réva Kristus, tak to ovoce je všecko to, co Pán Ježíš ze sebe vyvodí. „Pojďte ke mně a učte se ode mne!“ Vždycky jsme to slýchali a nikdy nám to neušlo. Tak on tomu nerozuměl, abyste vy vydali ovoce, ale abyste byli s ním sloučeni jako ratolesti s vinným kmenem a z něho aby se to podalo všecko: láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Ne, abych se namáhal a sobě stýskal. To je tělo a krev. Ale on to způsobí všecko. My jsme stvořeni k obrazu Božímu. Přečtěte si doma 1K 13. To je portrét Pána Ježíše. A to bude portrét váš.

A vy byste se mohli ptát: „Nač je to ovoce?“ Nu, to se mne vlastně netýká. Jen aby tu to ovoce bylo! Jenže on zřetelně praví, že si přeje, aby byl oslaven Otec. To je tedy jeho sláva, ta nejvzácnější sláva, když se to ovoce zde ukazuje. To je jeho argument a jeho radost. Dokažte něco takového, vy světští lidé! „Hospodin se bude radovat ze svého díla“, tak čteme v žalmu 104,31.

Ale když se ukazují hrozny, pak je to také pro vás. Ovoce Ducha svatého, láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost, sebeovládání, to je přece také pro vás! On si nepřeje, abyste vedli život neutěšený, jakého je dost v celém světě. A teď arci dojde i na ty druhé. Ti z toho něco budou mít, když vy ponesete ovoce hojné. „Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ To je naše evangelium a oni z toho něco mají, i když mi všichni odpírají a nechtějí o tom ani slyšet. Představte si jabloň krásně rozkvetlou. Tu se neradují jen včely! Z toho mají něco všichni. Vy cítíte vůni té jabloně. V Písmu se mluví o vinici rozkvetlé. Co pak, vy, světští lidé, z toho nic nemáte, když vinice krásně kvete? I když nevíte nic, vy z toho něco máte. Tak si to on přál a tak ukazuje světu, jaký je.

III. Představte si, že zatím jeho ratolesti nejste.

Pak zatím Pán Ježíš není pro vás Kristus. On pro vás není a všecko to ostatní je podle toho. Když vy nejste s ním takto, spojeni, tak všecky ty vaše řeči o Pánu Ježíši jsou pouhé řeči. Vám není jasné, že se to tak má, a když to přece povídáte, já vám nevěřím. On si nepřeje, aby se vám to podalo za takových okolností!

Když vám předkládám historická fakta, vy přisvědčujete a řeknete nakonec: Do toho nám nic není. Ale když mluvím o Kristu, tak nepřisvědčujete, protože to neokoušíte. Když na vás nevidím obrácení, já si myslím své. Vy se klamete. Není to tak, jak vy povídáte, že je vám to jasné, třeba že kážete v církvi. On usoudil, aby to šlo touto cestou, a bez Pána Ježíše nemůže docházet na žádné vzácné ovoce.

To jsme se mýlili, když jsme dělali námitky, že člověk mnoho může dokázat! Ano, může toho tělesného dokázat tolik jako Napoleon, ale nedovede jedním jediným svědomím zatřást, aby se obrátil a byl šťastný. Ne, vy nevyvodíte ani ze svého nejmilejšího člověka žádné ovoce Ducha svatého. Tak velice se podobalo, že budou šťastni, ale nebyli šťastni. Proč? Protože to tělesně nejde. Teď ať se do toho vloží církev. Taková církev nic víc nepořídí než tělesný člověk. Když církev napodobí tu světskou církev, pořizuje zábavy, mnoho-li pořídí? Kolik z vás se obrátí při zábavě? Ani jeden. Jakoby světský člověk si nedovedl sám pořídit dost zábavy! Tu nemůže dojít na nic jiného než na tělesné věci a Pán Ježíš pro vás vůbec není. Tak argumentuje Pán Ježíš, ale světští lidé si to přejí jinak. Otevřete si Jana 10,24. „Židé ho obklopili a řekli mu: ‚Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!‘“ Vy světští lidé si myslíte, že tomu budete rozumět, když vám Kristus něco řekne? Kde by?

Ale s tebou se to má jinak. Ty jsi k tomu povolaný, abys byl obrácený, v něho vštípený jako ratolest, a aby se ukázalo jeho působením všecko jeho ovoce a on byl oslaven a ty ten nejšťastnější člověk na světě. „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.“ Amen.

Kázáno 9. května 1909.

Přidat komentář