Zemřel Bůh na kříži? Další pokus.

Výročí Kristovy smrti znovu otevírá otázku, zda je správné říci, že Bůh zemřel na kříži. Dobří křesťané přinášejí argumenty pro i proti. Jedni tvrdí, že Bůh, který je nesmrtelný (1Tm 1,17; 6,16 atd.), což znamená, že nemůže zemřít. Druzí se odvolávají na pasáže, jako jsou Skutky 20,28 a Galatským 2,20, které – jak se zdá – říkají, že Bůh zemřel.

Nicméně obě strany nemohou mít pravdu, a problém nikdy není na straně Bible. Jak tedy najdeme řešení? Chtěl bych navrhnout, abychom výchozí bod hledali v teologické definici. Co přesně znamená, že Bůh zemřel? Zde jsou některé teze ke zvážení:

• Všichni souhlasí s tím, že když Kristus zemřel, druhá osoba Boží nepřestala existovat. Ovšem pravdou je, že smrt nikdy stejně neznamená konec existence, takže tohle nic neřeší.

• Musíme také souhlasit s tím, že Kristus nepřestal být Bohem, když zemřel, jinak by jeho smrt neměla pro jeho lid žádnou hodnotu. Pouze nekonečně svatý Bůh mohl dát nekonečnou hodnotu Kristově oběti. „V Kristu Bůh usmířil svět se sebou“ (2K 5,19).

• Ze stejného důvodu musíme souhlasit s tím, že Kristovo lidství a božství se od sebe na kříži neoddělily. Kristus je nerozdělitelně Bohem i člověkem, bez rozdělení osoby, bez smíšení přirozeností.

• Musíme dále dávat pozor na to, abychom netvrdili, že byla nějak narušena samotná Trojice nebo snad po tu dobu, kdy byl Kristus na kříži, nebyla Trojicí. Bůh je věčně, nezměnitelně a nedělitelně trojjediný a nemůže být jiný.

• Když Bůh „opustil“ Krista a vylil na něj svůj hněv, Kristus osobně zažil tento hněv ve své nedělitelné osobě a účinně zakusil smrt experimentálním způsobem, kromě kterého to Bůh zakusit nemohl.

• Toto opuštění však nedosahuje až k „odcizení“ uvnitř Trojice. Ze strany Boha zde nebyla žádná niterná nenávist vůči Kristu – takový hněv v Bohu není a nemůže být. Také mezi sebou „neztratili společenství“ (ať už to znamená cokoli). Byl to nezaujatý a soudní hněv, který v žádném případě nepřerušil proud věčné a nezbytné trojiční lásky a potěšení, které má jedna každá osoba Boží trojice vůči sobě navzájem. Bez toho by Bůh opět nebyl Bohem (J 10,17).

Můžeme tedy říci, že člověk Ježíš zemřel? Ano. Jeho tělesná schránka byla oddělena od té netělesné, přičemž ta první byla pohřbena  a ta druhá kamsi zmizela.

Můžeme říci, že Bohočlověk Kristus zemřel? Ano. Povaha hypostatické jednoty je taková, že zkušenost jedné přirozenosti nelze nikdy oddělit od obou podstat.

Můžeme tedy říci, že druhá osoba Boží trojice zemřela? Rozhodně ne. Bůh je nesmrtelný. I když by se dalo říci, že Bůh poznal smrt na základě zkušenosti prostřednictvím hypostatického spojení způsobem, kterým ji nemohl prožít mimo toto spojení, nemůžeme říci, že zemřel – přinejmenším ne bez toho, že bychom vyprázdnili obsah termínu smrt ve všech jeho rozměrech.

Detroid Baptist Theological Seminary