Osvícené oči mysli

Osvícené oči mysli

  • Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu. (Ef 1,17–18)

A já mám na mysli, milí v Kristu přátelé, slova verše osmnáctého: „a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu“. Apoštol tu má na mysli všechnu tu plnost, která je v evangeliu. To je to nejlepší, co má Pán Bůh na světě pro lidi. To abych i já okoušel! Ale tu slyším, že musím mít k tomu vnitřní zrak (KRAL oči mysli) a že tyto oči mysli musejí být osvícené, jestliže to mám vystihnout a okoušet. A tím jsem naznačil, co bych rád ke společnému vzdělání předkládal a dělím na čtvero částí.

To první mi zní tak:

I. Bez osvícených očí mysli to nejde

Když se mi zde praví, že musím mít k vystižení toho vzácného osvícené oči mysli, tak si nesmím myslet, že to bez těch osvícených očí mysli také vystihnu a že bude dobře, i když to nevystihnu. Jinak byste chtěli zrušit Boží radu. Vy ji ale nezrušíte. Jak to usoudil, takové to bude a vy se přizpůsobíte a dojde na to pěkné, anebo se nepřizpůsobíte a na to pěkné nedojde. Tak on usoudil, abych svýma přirozenýma očima vystihl to, co se dá přirozenýma, neosvícenýma očima vystihnout. Co se může vystihnout? To přirozené, co tu je pro každého. To je to Boží dílo a ve svém způsobu velice vzácné dílo. Jestliže si dáte líbit, aby vám oči vycvičili a vybrousili, tak můžete všecko to vystihnout, co druzí vystihli, ano, když si dáte práci a vybrousíte své oči lépe, vy můžete v těch přirozených věcech vidět víc, než vidí druzí.

Ale jak se to má s těmi vzácnými Božími věcmi? To jsou jeho duchovní věci a ty jsou tu tak jisté, tak reálné, tak prověřené jako ty přirozené věci, třeba byste vy neviděli nic, ale tak se to s nimi má, jak to usoudil, že pro každého ty duchovní věci nejsou. Pro žádné zvíře není duchovní věc. Když ta laň je sebevydařenější, o duchovních věcech ona nemá ani tušení. A tu jsou lidé a nemají zatím ještě tušení o duchovních věcech a nic si nenaříkají. Ani v nejmenším by ten poctivý, upřímný světský člověk nenaříkal, že je zkrácen. Když mu budete mluvit o duchovních věcech, ten poctivý člověk se nebude rouhat, ale on se tomu jen usměje. Hromada lidí nemá pro hudbu smysl, a když ho budete litovat, jen se vám usměje. Tak ten přirozený člověk nemá smysl pro věci duchovní. Ani o nich neví a nic si nenaříká. Co pořídíte svým přirozeným smyslem ve věcech duchovních? Když máte jeden smysl a druhý vám schází, tak tím jedním nevystihnete to, co se dá vystihnout druhým. A když máte duchovní věci vystihnout, tak zde musí být duchovní smysl, a když jej nemáte, tak se marně namáháte. Otevřete si, prosím, Skutky 8,18–20: „Když Šimon viděl, že ten, na koho apoštolové vloží ruce, dostává Ducha svatého, nabídl jim peníze a řekl: ‚Dejte i mně tu moc, aby Ducha svatého dostal každý, na koho vložím ruce.‘“ Zde se zdá, že ten jeden se o ty duchovní věci zajímá. Má ten člověk pro ty duchovní věci smysl nebo nemá? Kteří rozumíte, každý řeknete, když on nese peníze, je to tak, jakoby chtěl uchem vystihnout to, co se dá vystihnout jen okem. To dáváš najevo, žes ještě neuvěřil. Když nemáte ten smysl, nevidíte to, co se dá vystihnout jen duchovně.

To zvíře, které nemá Ducha svatého, může být šťastné i bez Ducha svatého. I světský, neprobuzeny člověk si pochvaluje to své. Ale vy zde, nemyslete si, že budete šťastni bez Ducha svatého a bez osvícených očí mysli, aniž byste vystihovali to, co pro vás má Pán Bůh nejlepšího. Vy ne, vy již nebudete šťastni! Vy budete lkát jako ti, kterým něco schází. A začnete rozumět celému světu a celé církvi. Ono to dobře nejde! Nejde to dobře ani ve světě, ani v církvi, ani v rodině. Zde někde něco schází a nejen něco, ale zde schází to nejvzácnější. To je to první. A teď to druhé.

II. Vy byste si již přáli mít osvícené oči mysli

Jak to bude Pán Bůh dělat? Podle svého způsobu. A neuhne od toho svého způsobu ani na krok. On tě nenechá tím přirozeným, světským člověkem. To jste na omylu, to neudělá, aby vám dal způsobilost, abyste vystihli to, co pro druhé není, a nechal vás být přirozenými světskými lidmi. On se vám zjeví sám jako světlo. A až je budete mít, pak dojde na to, co vy potřebujete. Co pak ten Pavel si dává práci se světskými lidmi? Ne, tak se to nemá. Apoštol Pavel jistě si nedával práci se světskými lidmi, aby jim osvítil oči a aby světský člověk zůstal světským člověkem. To se děje jen v naší době, aby prý se vzdělané vrstvy neodloučily a neodcizily. Jak to chcete dělat? Osvítím jim oči? Ne, ale vynechám z plnosti Kristovy to, co se jim nezamlouvá. Ale tím dávám najevo, že těm věcem Božím ani zdaleka nerozumím. Všecko tělo je odcizené církvi, ať jste vzdělaní nebo nevzdělaní. To zůstává stejné. Nemáte pro duchovní věci žádné porozumění. Kdybychom měli čas, tak bychom ukazovali na 1. Korintským 2,14: „Přirozený [tělesný] člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.“ Tělesný člověk! Rozuměj, ať vzdělaný nebo nevzdělaný, ten učení Boží chápat nebude. Tak se to má.

Vy musíte být jiní, abyste to tajemství Boží dovedli vystihnout. To jsou jiní lidé, kteří to vystihují. Nahlédněte do Efezským 1,15–16: „Proto i já, když jsem uslyšel o vaší víře v Pána Ježíše a lásce ke všem bratřím, nepřestávám za vás děkovat.“ To není světská čeládka, to jsou lidé, kteří Pána Ježíše mají. Kde se to vzalo v Efezu? To bylo tak, že v Efezu žili bez Boha. Otevřete si Ef 2,1 a 12: „I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy … že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě.“ Představte si Efez, jaký tenkrát byl. To bylo město nejen zámožné, tam byla také soustředěna vzdělanost, klasická nádhera, monumentální budovy. Tam je proslulý chrám Diany, jeden ze sedmi divů světa, chrám jejich slavné bohyně. Apoštol jim však praví, že jsou bez Boha. Všecko tělo z těla narozené v tělesných věcech náramně prospívá, ale pro duchovní věci tu není nejmenšího porozumění. Kde se však vzali tihle lidé, o nichž se píše v našem textu? Ti se nevzali z přirozeného Efezu. To světlo, které bylo na počátku, to promluvilo a lidem vzešlo světlo. On se slitoval a poslal Ducha svatého, a když ten přijde, ať jste vzdělaní nebo nevzdělaní, každý začne nad sebou hořekovat. Začnete naříkat, být nespokojeni s tím, co máte, že si nevíte rady. To je pokání. On začne našeptávat, že teprve teď začíná pravý život. Pomoc je on sám, to spasení, na které myslel od věků. Co praví ta věčná Moudrost v Přísloví 8,30? „Byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne.“ Vždycky Bůh na to myslil, že v plnosti času půjde na svět a prosadí to, co zamýšlel od věků, že shladí hřích a dá sebe. On vám věci vyjasní. „Krev Krista Ježíše, Syna Božího, očisťuje vás od všelikého hříchu.“ Již nejste cizí a příchozí, jste domácí Boží, jste mu milí. A co vám ještě radím? Teď abyste měli otevřené oči a viděli, že se to s vaším spasením má daleko pěkněji! Ale k tomu musím mít osvícené oči. A my si přejeme mít osvícené oči. To mne vede k tomu třetímu:

III. Jak to bude Pán Bůh dělat?

Všecko to, co chce zjevovat, je duchovní. To se dá vystihnout jen duchovně. Já tedy musím být duchovní, ne tělesný. A čím jsem duchovnější ve svém způsobu, tím krásněji vystihuji to duchovní, a čím jsem neduchovnější, tím špatněji vystihuji to duchovní. Ale jestli mne nastrojil k tomu, abych vystihl to, co má pro člověka nejlepšího, tak mne také bude zbavovat toho, co mi překáží, a bude mi dávat to, co mi pomáhá.

Co mi překáží? Všechen svět mi překáží. Přeji si mít více Ducha svatého. Tak budu mít méně světa. Budu si přát, aby mě zbavil toho tělesného. „Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími!“ Nemyslete si, že budete lépe rozumět než druzí duchovním věcem, když táhnete jho jako druzí! Když mám v oku jen třísku, myslíte si, že dobře vidím? Ne, ta vám pokazí všechen výhled na duchovní věci. A tak si budete přát, aby svět nevládl a všecko bylo v Božím pořádku, aby to duchovní bylo mým vším a aby mě k tomu navodil, abych žil v obecenství s ním. „Zůstaňte ve mně!“ To je vaše povolání. Nu, pak rozumím, že když jste u něho, vždycky vám vzchází světlo. Otevřete si, prosím, Jana 8,12: „Ježíš k nim opět promluvil a řekl: ‚Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.‘“ Jestli Kristus v mém srdci přebývá skrze víru, pak je tu světlo. Ó, já vidím, že když odpustil, dokonale odpustil. On ti přeje, má o tebe péči, ten svrchovaný, ten všemohoucí, který všecko může. On si nedá překážet nikým, když ti chce pomoci. Neboj se žádné otázky, to je všecko jeho, on to všecko připravil! Zůstávej v něm a budeš mít světlo stále!

Hleď si prostředků, které připravil. Dal ti svůj zákon. Nechť slovo Kristovo ve vás bohatě přebývá! Co shledáte? Že budete vidět víc než druzí. Nahlédněte do Žalmu 19,9: „Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost v srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo.“ Byli jste v Písmu. Ó, pak máte osvícené oči. Pohleďte do verše dvanáctého v témž žalmu: „Jsou poučením i pro tvého služebníka, když na ně dbá, má odměnu hojnou.“ Vaše oči jsou už jiné.

Dal vám svátosti, abyste je slavili ne jako světáci, ale jako oddělení od světa. Světíte den Páně. Dal vám modlitbu. Kdybych měl čas, tak bych ukazoval, jak to šlo s Danielem. „Co se mně týče, povídá, to nepřišlo skrze mou moudrost, ale skrze modlitbu.“ Ale nám nezjevuje takové sny! Však není třeba! Ale není možné, abyste odešli bez osvícených očí. Potom se budete jinak dívat na svět a na všecky těžkosti, které tu jsou.

IV. Díváš se správně?

Jestli je to, co vykládám, správné, a teď já vidím všecko kolem sebe tak bezradostné, a ty své těžkosti takové, že je nedovedu překonat, to neznamená, že je to na světě skutečně tak spletené a to neznamená, že jsou ty tvé těžkosti tak hrozné. To znamená, že v tvých očích je něco v nepořádku, že se nedíváš tak, jak se máš dívat.

Jestliže se věci mají tak, jak se mají, že on je tvůj Spasitel, pak jde všecko jeho připravenou cestou. Svět nebyl horší, než je. Nic nového, všecko tělo! Já si od světa nesmím slibovat nic. Samé tělo a nic více. Ale ten, který tě má, ten tě má na to, aby učinil to, co si přeje. Na to stačí vždycky. Tvé těžkosti nejsou větší než tvůj Pomocník a Spasitel. On stačí na všecky tvé těžkosti, a proto to je takové, jaké to je, že on se dívá na to tak, jak ty se nedíváš. On má péči o vás, o mně, o tebe. Ale jestli je nepravost neshlazena, nedivte se, že se vám to hatí.

Jak se má církev ke Slovu Božímu, jak světí den Páně a jaký vede život? Divíte se, že se jim všecko hatí? Tomu se nedivte.

Všecko to, co se tu předkládá, praví se proto, že to mám mít na světě daleko potěšenější, než jaké to mám. Ale přirozenou cestou to nejde. To vystihnu jen to přirozené, ale máš-li vidět toho věrného Pomocníka a Spasitele, musíš si přávat, aby osvítil tvé oči podle svého způsobu. „Aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu.“ Amen.

Nedatováno. Pravděpodobně z 23. května 1909.

Přidat komentář