On vždycky slyší

On vždycky slyší

Čtení Písma sv.: Iz 65,13–25; Mt 15,21–28.

  • A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: „Smiluj se nade mnou, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. (Mt 15,22–23)

A my nechme, milí přátelé v Kristu, stranou i dceru i matku i tu její zvláštní potřebu a myslete jeden každý na tu svou potřebu. A když my se svými potřebami přijdeme k Pánu Ježíši, podle našeho textu jaké máme vyhlídky? Velmi skvělé ne! Tu se nejeví veliká ochota k pomoci! A tu bych rád ukázal, že jsme na omylu a že to vázne někde jinde. Předkládám čtvero věcí.

I. Takhle, jako tato žena přišla k Pánu Ježíši, sami od sebe k Pánu Ježíši nepřijdeme nikdy.

Proč? Protože to nedovedeme. A proč bychom to nedovedli? Protože jsme tělesní lidé, tělo bez Ducha svatého. Nu, k čemu se poneseme? K tělu a ke všem tělesným věcem, ale k Duchu a duchovním věcem se neponeseme. Tak se věci mají. Ó, kéž byste to už pochopili! Proto je to na světě takové, jaké to je, protože je člověk bez Ducha svatého. Výborně rozumíme tělesným věcem, ale v duchovních věcech není nám dáno. Tělesný člověk nechápe věci, které jsou z Ducha Božího. Nikdy tam nepůjde, protože to nejde. A když se tu objeví nové tělo a vydařené, velice vzácné tělo, abych se znovu neklamal, abych věděl, co si mohu slibovat a co si slibovat nemohu!

Co si mohu slibovat? Všecko tělesné, ale duchovního nic. Proč? Protože to nejde. Tělo to nese s sebou, abyste se hnali do těch tělesných věcí. Když však ta osoba přijde a křičí: „Smiluj se nad námi, my máme doma ďábelství, již nás zbav toho světského života!“, to není z té osoby. Vždyť přicházeli všelijací lidé k Pánu Ježíši! Arciže. Ale s jakou? Otevřete si, prosím, Matouše 8,34: „A celé město vyšlo naproti Ježíšovi, a když ho spatřili, prosili ho, aby se vzdálil z jejich končin.“ To je to pravé slovo pro světského člověka: Jdi od nás pryč, ty nám všecko pokazíš, neseš samý nepokoj! Přijdou, aby na něj dávali pozor, aby někde nějaké slovo chytili a aby ho obžalovali! A když přišel světský člověk se světskou potřebou, vždy tomu rozuměl tak, aby Kristus pomohl, ale aby si nemyslel, že bude ten člověk jiný! To je rozumná řeč. Tak mluví každý tělesný, přirozený člověk.

A vy si myslíte, že vám tu může pomoci náboženská věda? To jste na omylu.

Co si mohu slibovat od náboženské vědy? Věda náboženská je to, co vám dovede povídat přirozený světský člověk o duchovních věcech. Že jsme my nemohli stvořit sami sebe, že jsme se nemohli zaopatřit sami, ó, ano, to je jasné! Že Pán Bůh je neobsáhlý, mocný a moudrý! To je pravda, ale jak je svatý, jak hřích úhlavně nenávidí, to žádný přirozený člověk nevystihne! Jaká je Bůh dobrota, to žádný tělesný člověk nevystihne. Proto mě žádná věda nepřinutí, abych přišel k Pánu Ježíši tak, jako tato žena. A teď to druhé:

II. Jestliže vás Kristus k sobě přivede, takže vy jdete k němu vedeni svou potřebou, pak vás jistě vyslyší.

Pán Ježíš že by nás přivedl k sobě? Zajisté. Nikdy se nikdo ke Kristu nedostal, jen když ho Kristus k sobě přivedl. Tedy ta žena byla přivedena Pánem Ježíšem k Pánu Ježíši? Tak se věci mají. Kteří ho hledají, ty on všecky vede a z těch, kteří zatím k němu nejdou, koho přivede? Koho chce. Příčinu k tomu má jen sám v sobě. V žádném z nás nemá příčiny, aby dělal rozdíl, a když přece dělá rozdíl, v nás není nejmenší příčiny. Tu nás již volá. A vy vidíte, že je vyvolení skutečností a že si na tuto Boží skutečnost nikdo nestěžuje. Žádný červ si v prachu nenaříká, že není andělem. Vy nechcete zatím slyšet o duchovních věcech. On sám rozhodne. Ve všem pak je rozum a láska také. Jak? Často si myslíte, že pošle těžká navštívení. To by mohlo být. Ale myslíte si, že těžká navštívení vás přivedou ke Kristu? Samy nikdy. Ty vás jen zdrtí. Ale když se do toho vloží on a pošle svého svatého Ducha, tu nepotřebuje ještě něco extra shánět. Co tu je, to mu stačí. Co tu je? Ten starý hřích tu je, a když se do toho vloží a kdybys byl před lidskýma očima jako cherub a ještě lepší, každý začne řvát sám nad sebou. Kde my se zbavíme takového světského myšlení, co my si počneme? Pokud se on do toho nevloží, nemyslete si, že budete takto volat v upřímnosti. On tě nyní k sobě „volá jménem“. Když nad sebou tak řvete, kde se to vzalo? To je z něho, to je to jeho volání a teď, když vy přijdete k němu s tou svou těžkou potřebou, myslíte si, že vás nevyslyší? Pohleďte do Jana 6,37: „Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven.“ Proč ho nevyžene ven? Protože to nejde. Vždyť by si odporoval! Když ho potřebujete, on to připravil. Žádného takového nevyžene ven. Když ta žena volá: „Smiluj se nade mnou!“, pak tu nejsou žádné zásluhy, ale samá ztracenost. On vám to dá, že jdete k němu. On vám to dá, že okoušíte, co okouší každý člověk Boží: Krev Krista Ježíše, Syna Božího, očisťuje nás od každého hříchu. A teď nejste cizí. Jste děti, takže když čtete tu historii našeho textu, tak se na to díváte jinak. Když se chopíš Spasitele z lidu izraelského, pak jsi z jeho rodiny!

A vy pokorně odpovíte: „My jsme už z tvých dětí!“ A on vás nevyslyšet? Věčně věků to nedokáže. On ti přeje. On ti přeje věčně věků. A teď se arci můžete ptát, jak je to možné, že přeje takovým lidem? To je jádro jeho evangelia, to měl na mysli věčně věků, aby vzal na sebe všecko, aby byl zničen pro naše nepravosti. Volal na dřevě kříže, byl oslyšen, nebyl vyslyšen, aby jeden jediný z těch potřebných, kteří nad sebou lámou hůl, nebyl nevyslyšen. Jestliže on vás takto k sobě přivede, tedy vás uslyší ze své milosti. A tu přicházím k tomu třetímu:

III. On se nad námi smiloval, všecko nám odpustil, ale když teď voláme, neslyší nás.

Když voláte, neslyší? Je to možné? To se mýlíte. Nač si vás vykoupil? Na to, abyste byli jeho. A když jste jeho, nechá vás chodit starými cestami? Kde by? Jak vás tedy povede? Vy jste ratolest na vinném kmeni, vy ponesete hojné ovoce. Ale on nás neslyší v našich těžkostech! Nu, pak to znamená, že si přejete jen jedno ovoce Ducha svatého, ale ne všecko. Jak tomu rozumíš? Nu, ovoce Ducha svatého je láska, radost, pokoj, tichost. On si při tobě přeje vidět tichost, krotkost, trpělivost. A co znamená trpělivost? To, že budete čekat. Všude lid Boží čeká a dlouho čeká a čeká a čeká. A to je ovoce Ducha svatého, když lidé trpělivě čekají? To je ovoce Ducha svatého. A nač nás nechá tak dlouho čekat? Aby došlo na to ovoce, které se mu nejvíce líbí. Pohleďte do 1. Korintským 13,13: „Nyní pak zůstává víra, naděje a láska, ale největší z té trojice je láska.“ Vy řeknete, že je nejlepší láska, a já říkám, že jste na omylu. Ano, na světě u nás je to to nejdůležitější. Ale tu láska není to první. A co je to první? To, bez čeho člověk lásky nemůže dojít. Kde se bere u nás láska? Ta se tvoří ve spojení s ním. A to spojení s ním je víra. Naše víra je ten hák, kterým visíte na Pánu Ježíši. To nejvzácnější, co vám dá, je právě ta vaše důvěra k němu. Již vám otevřel oči a vy vidíte celou svou ztracenost, a když volá „Pojďte ke mně!“, jdete k němu a pověsíte se na něj, ať to dopadne, jak dopadne. Ani život ani smrt vás neodloučí od jeho milování.

Dobře, to je víra, ale teď si představte, že vás ve vaší těžkosti neslyší. Ani se neozve a vy stále voláte, a ono se ukáže, když otevře ústa, že řekne: „Ne!“ A vy vidíte, že přichází pravý opak toho všeho, co jste si mysleli. A teď si představte, že řeknu: „On mi nepřeje, on mne nemá rád!“ To znamená, že mu nevěříte. Ale když se přes to všecko držíte jeho, to je víra. Věříte, že nedovede klamat, že nedovede být jiný než je. Pohleďte do žalmu 147,11: „Hospodin má zalíbení v těch, kdo se ho bojí, v těch, kdo čekají na jeho milosrdenství.“ Z toho má radost, když se na něj dovedete pověsit. To je to nejvzácnější ovoce Ducha svatého. A vidíte, že to dlouho trvá, než to ovoce uzraje. Jak se mu ukáže, že k němu máte důvěru? Jen tak, že čekáte, když se zdá, jakoby vám nepřál. To je to vzácné ovoce. To jste na omylu, že neslyší. On slyší, ale má své příčiny, že se neozývá.

IV. Ano, slyší, když voláme za sebe, ale zdali nás slyší, když voláme za jiné lidi?

To je to čtvrté. Když přijde matka v záležitosti své dcery a ten v záležitosti svého bratra, tu musíte rozeznávat, zda ti druzí s námi volají nebo nevolají. Nu, nemyslete si, že Pán Bůh zapomněl! Nemyslete si, že Pán Bůh potřebuje, abyste mu radili, co má dělat! Ale jestliže po nich toužíte a žádáte jim, aby měli radost z vašeho Spasitele, to se mu jistě líbí. To se mu líbí, když toužím po rodině, ve které jeden jediný netouží po Pánu Ježíši. A když vám to dá, abyste volali po celá léta, nu, pak se podíváte, zdali se neobrátí! Já nemyslím, že oni zůstanou neobrácení. On je váš Pán a koná, co ráčí, a když vám to dá do srdce, že voláte po celá léta, ó, dávejte pozor, něco z toho, bude.

A když teď ti s vámi již volají, jak by neslyšel? Oni jsou v milosti a vy jste u Pána Boha v milosti a teď přichází na Boží řády: „Kdekoliv se shromáždí dva nebo tři ve jménu mém, tu jsem já uprostřed nich“. Ale zač budete prosit? Za milost budete prosit. A když neodpoví, tak prostě věřím, že mi přeje a že má své plány a když řekne „ne“, tak prostě věřím, že mi přeje a že má své plány. A když pošle pravý opak, nic neznamená ten opak, že by mi nepřál, ale to znamená, že mi přeje a že má své věčné plány. Není na světě nic, čím byste ho mohli více uctít, než když se držíte jeho milosti. On mi přeje.

Když se ve svých myšlenkách vpravím do nebe, tu vidím, že tam budou mnohem lépe chvalořečit, než my zde na zemi dovedeme. Tam ho budeme krásně chválit a všude tichost a klid budou neskonale hlubší. Ale víra, důvěra tam není pěknější než zde. Proč? Nu, když prostě věříte a jde všecko bez překážky, nu, to je ovoce Ducha svatého, ale když vám zde stojí všecko proti vám a vy věříte, to je vydařenější ovoce Ducha svatého. To nahlíží každý, a když on vám takovou důvěru k sobě dá za podíl, myslíte, že budete nešťastni? Stalo se vám to nejkrásnější, co na světě je, jako se to stalo zde té. „A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: ‚Smiluj se nade mnou, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.‘ Ale on jí neodpověděl ani slovo.“ Amen.          

Kázáno 13. června 1909.

 

Přidat komentář