Katastrofální zahraniční politika Jimmyho Cartera

Zahraniční politika Jimmyho Cartera byla pro pronásledovanou církev katastrofální

29. prosince 2024 zemřel 39. prezident USA a držitel Nobelovy ceny míru z r. 2002, Jimmy Carter. V tomto článku se jihoafrický baptistický kazatel a misionář Peter Hammond zamýšlí nad jeho politikou, především tou zahraniční a hodnotí ji z biblického hlediska. Jedná se o vynikající analýzu, ze které se člověk může dobře učit biblickému rozlišování. –jk–

Vychvalování neúspěšného prezidenta

Odchod prezidenta Jimmyho Cartera vedl mnohé k zamyšlení nad jeho „prezidentským odkazem“. Joe Biden prohlásil, že prezident Carter byl „Vzorem!“. Jiní prohlásili, že Jimmy Carter byl: „Zastáncem míru, lidských práv a spravedlnosti“. A že „globalizoval hnutí za lidská práva“. Prezident Ronald Reagan poukázal na to, že zahraniční politika Jimmyho Cartera byla pokrytecká, protože se zaměřovala na americké spojence, kteří byli obviňováni z autoritářství a porušování lidských práv (v boji za ochranu svých zemí před komunistickou agresí), zatímco Carterova administrativa udržovala přátelské vztahy a směřovala obrovské množství americké pomoci do nejtotalitnějšího státu na světě, Sovětského svazu – kde se lidská práva vůbec nedodržovala!

Agónie Angoly

V Africe Jimmyho Cartera vůbec nepovažujeme za sílu prosazující mír, lidská práva nebo spravedlnost. Jonas Savimbi, vůdce UNITA v Angole, se vyjádřil na adresu prezidenta Cartera: „Je lepší být nepřítelem Ameriky než jejím přítelem. Pokud jste nepřítelem Ameriky, pravděpodobně si vás koupí. Jste-li přítelem Ameriky, určitě vás prodají!“ Jonas Savimbi hovořil z vlastní zkušenosti. Prozápadní křesťané z Angoly byli nepochybně zrazeni Carterovým ministerstvem zahraničí USA a CIA.

Zrada íránského šáha

O zradě ministerstva zahraničí Jimmyho Cartera vypovídal i íránský šáh. Prezident Reagan opakovaně prohlásil, že chybná americká politika v Íránu způsobila pád zesnulého šáha, a označil jej za historickou skvrnu v amerických dějinách. Navzdory šáhovu 37letému spojenectví s USA na Blízkém východě ho Carter fakticky podrazil [George Bush, 26. ledna 1979], zejména vysláním generála Haiga do Íránu, aby oslabil jeho armádu [Richard Nixon, Politique Internationale, jaro 1981]. Sám Carter přiznal, že se řídil dvojsmyslnými radami amerického velvyslance Sullivana, sympatizanta promossadekovských sil [Carter‘s Memoirs, 1982, s. 443]. Američtí představitelé později odsoudili Carterovu politiku jako lživou a Sullivanovy názory jako nebezpečně scestné [Schumer, 1980, s. 148]. O mnoho let později Brzezinski přiznal, že politické povstání proti šáhovi mělo podporu USA [Power and Principles, 1983, s. 356], a nakonec vedlo k jeho odstavení od moci [Kissinger, The Economist, 10. února 1979]. Tento politický přehmat nejenže způsobil šáhův pád, ale také uvrhl Írán do chaosu, takže se stal obětí dějin [rozhovor s Alexandrem Haigem]. Carterovo ministerstvo zahraničí projevovalo vůči šáhovi zjevné nepřátelství [Brzezinski, tamtéž, s. 355]. Šáh brzy pochopil, že Carter ani USA nemají v úmyslu ho podporovat, a označil americkou politiku za blamáž [    Sullivan’s Memoirs, 1981, s. 336]. Carterova administrativa opakovaně pověřila svého velvyslance, aby šáha varoval ve věci dodržování lidských práv [Encounter Report, listopad 1984]. Historie od té doby uvádí Carterovu administrativu jako zmatenou, pokryteckou a paralyzovanou tváří v tvář stupňující se íránské krizi [Michael Ledeen, Failure in Iran, 1980, s. 231]. V době vrcholících nepokojů byl šáh opuštěn [Nixon, Leaders, 1984, s. 360]. Carterovi chybělo skutečné pochopení krize nebo jejích katastrofických důsledků. Nedokázal přijmout rozumná rozhodnutí [Nixon, tamtéž, s. 312] a nepochopil nevratné škody, které jeho politika způsobila [Brzezinski, tamtéž, s. 380]. Sullivan radil Carterovi, aby požadoval okamžitý odchod šáha z Íránu a spojil se s Chomejním [Carter, tamtéž, s. 443]. Mezitím byly americké zpravodajské služby neorganizované a vzájemně ignorovaly svá varování [francouzský ministr vnitra, 6. listopadu 1980]. Především CIA nedokázala předpovědět převrat v roce 1979 ani katastrofální vzestup mulláhů v Íránu, což upevnilo Carterovu roli klíčové postavy tohoto fiaska. Carterova politika byla nerealistická, neobratná, krátkozraká, nerozhodná a plná rozporů, což způsobilo globální dopady [Šafa, Zločin a trest, s. 611]. Jeho zacházení se šáhem v době jeho nemoci bylo nelidské. Byl to právě Carter, který mezi světovými lídry záhy označil Chomejního za „posvátnou“ osobnost a popsal ho jako náboženského a umírněného vůdce. Vazby mezi Chomejním a Carterem před rokem 1979 byly všem jasné [BBC Report, 21. května 2016].

Umíráček

Íránské noviny Tose'eh později zveřejnily rozhovor s francouzským prezidentem Giscardem d'Estaingem, který řekl: „USA zazvonily šáhově vládě umíráček, protože Carter nevěřil v přežití jeho režimu“ [Tose'eh, 23. září 1998]. Když Chomejní zorganizoval krizi s rukojmími, Carter nejprve napsal prosebný dopis a poté se uchýlil k modlitbám [Vzpomínky Jodyho Powella, 1984, s. 44]. I když později vyslal záchrannou misi, skončila katastrofálním neúspěchem. Zatímco německá GSG9 úspěšně zachránila všechny své rukojmí v Somálsku a zatímco Izraelci zachránili své rukojmí v Entebbe v Ugandě. Američanům se nepodařilo zachránit rukojmí v Íránu. Respekt k Americe za Carterovy vlády klesl na nebývalou úroveň.

Populistické moralizování

Carterovo moralizování, zahalené do populismu, často hraničilo s naivitou [Time, 10. května 1976]. Tvrdil, že jedná ve jménu Boha [Herald Tribune, duben 1976], ale zdálo se, že je mimo realitu [Ledeen, tamtéž]. Zesnulý šáh Cartera ostře kritizoval a přiznal, že jeho největší chybou bylo, že se řídil radami USA, což vedlo k propuštění teroristů-vrahů, kteří později organizovali další násilnosti [Washington Post, 22. června 1980]. Šáh trefně zaskočil amerického velvyslance Sullivana otázkou: „Proč je CIA tak intenzivně aktivní proti mně?“. [Sullivan, tamtéž, 1981, s. 156].

Carterova katastrofa

Šáh předvídal zničující katastrofu, která se chystala. Carter s pomocí svého politického a zpravodajského aparátu záměrně podporoval opoziční síly, aby na šáha vyvíjel nátlak. Později ředitel CIA potvrdil šáhovy obavy a prohlásil: „Kdybychom projevili větší ostražitost, mohla být americká politika během íránských nepokojů jiná“ [Turner, Newsweek, 5. března 1979].

Carterova vláda se vyznačovala nerozhodností a slabostí. Jeho administrativa byla sérií rozporů, chyb a nekompetentnosti, což vedlo k celosvětové nedůvěře v jeho vládu i zahraniční politiku USA [Shafa, tamtéž, s. 624].

Obama a Biden následovali katastrofální doktrínu Jimmyho Cartera na Blízkém východě

Američtí autoři často kritizovali Carterovo populistické a kontroverzní chování [Ronald Kessler, Presidential Secret Service, Chapter on Carter, 2003]. Carter je sice již po smrti, ale jeho politika žije dál v tom, co lze označit jako „Carter 2“ (Obama) a „Carter 3“ (Biden) ve vztahu k Islámské republice. Snad jeho smrt bude znamenat konec této chybné politiky a jejího temného dědictví. Přesto se svět poprvé setkal s vzestupem islámského radikalismu právě za Carterovy éry a neúspěšný boj proti terorismu pokračuje dodnes. Zajímavé je, že Jimmy Carter v „Our Endangered Values“ [Naše ohrožené hodnoty] kritizuje katastrofální války prezidenta George Bushe na Blízkém východě, které se ve skutečnosti řídily Carterovou doktrínou, již zavedl, když považoval Perský záliv za životně důležitý zájem USA vyžadující vojenskou intervenci k udržení statu quo!

Myšlenky mají důsledky

Zahraniční politika USA často ovlivňuje věřící v Africe a na Blízkém východě. Některé pochvalné proslovy na adresu Jimmyho Cartera tvrdí, že i malé činy mohou změnit svět a že činy Jimmyho Cartera zasáhly mnoho životů. To je samozřejmě pravda a v případě Jimmyho Cartera katastrofální. Jeho úmysly byly možná dobré, ale důsledky byly důsledně katastrofální. Bylo to právě vměšování vlády Jimmyho Cartera do dění v Afghánistánu na počátku roku 1979, které vyprovokovalo invazi Sovětského svazu do Afghánistánu o Vánocích téhož roku. Od té doby je americká angažovanost v Afghánistánu stále více kontraproduktivní a katastrofální, zejména pro místní obyvatelstvo.

Předání Panamského průplavu

Byl to Jimmy Carter, kdo se rozhodl vzdát se Panamského průplavu, který Spojené státy vybudovaly za cenu mnoha lidských životů a za který Amerika zaplatila celé jmění. A nadále platí jmění na poplatcích za lodní dopravu, zatímco komunistická Čína převzala kontrolu nad tímto životně důležitým a strategickým místem námořní dopravy.

Stopy plné zrady

Během čtyř let prezidentství Jimmyho Cartera padlo 13 zemí do rukou komunistů. Včetně Nikaraguy, kde Carterova vláda zradila dlouholetého amerického spojence. Ve většině případů tyto země komunismu nejen podlehly, ale byly skutečně předány do rukou komunistických revolucionářů v důsledku Carterovy zrádné a nedůsledné celosvětové kampaně za lidská práva. Jedním z hlavních zahraničněpolitických cílů prezidentství Jimmyho Cartera bylo donutit obyvatele Rhodesie, aby se vydali do rukou Rudou Čínou vycvičených a vyzbrojených teroristů ZANU Roberta Mugabeho.

Dědictví útlaku

Američané před více než 44 lety odvolali Jimmyho Cartera z prezidentského úřadu. Dlouho trpící obyvatelé Zimbabwe však dodnes musejí snášet Carterovo dědictví v podobě vražedné marxistické diktatury ZANU následovníků zesnulého Roberta Mugabeho. Stejně jako jsou dlouho trpící obyvatelé Íránu stále utlačováni ajatolláhy.

Odkaz svobody

Během osmi let působení Ronalda Reagana v prezidentském úřadu žádná země nepodlehla komunismu. Ve skutečnosti se země začaly osvobozovat od komunistického útlaku. Ronald Reagan prosazoval svobodu, podporoval hnutí odporu v komunistických zemích a pomohl vyhrát studenou válku, díky níž padla Berlínská zeď a železná opona. Zhroucení komunismu v celé východní Evropě v roce 1989 přineslo novou éru náboženské svobody a misijní činnosti, která byla dříve nemyslitelná.

Síla a slabost

Jak poznamenal jeden politik: „Není nic, čím by pohrdali víc než slabostí, a není nic, čeho by si vážili víc než síly!“ V dobách Jimmyho Cartera se Amerikou zjevně pohrdalo. Za Ronalda Reagana však byla Amerika respektována.

Pronásledování se stupňuje

Během Clintonovy éry jsme byli svědky a zažili jsme neustálý nárůst násilného pronásledování křesťanů v muslimském světě. Právě v 90. letech 20. století zahájily radikální islámské režimy, jako například Národní islámská fronta v Súdánu, systematické teroristické bombardování církví, nemocnic a škol. V té době jsem zažil dělostřelecké a letecké bombardování, když jsem sloužil v súdánských církvích.

Dramatický pokles počtu bombových útoků

Když však Amerika začala po teroristických útocích z 11. září 2001 bojovat a svrhla radikální režim Talibanu v Afghánistánu, bombové útoky na církve v severní Nigérii a Jižním Súdánu ustaly. Nastalo období relativního klidu a stability, protože radikální muslimské režimy se dostaly do defenzívy.

Exploze pronásledování

Ovšem poté, co se prezidentem USA stal Obama, došlo k nepřehlédnutelné eskalaci násilných útoků na křesťany po celém světě, zejména na muslimském Blízkém východě. V posledních čtyřech letech byly doslova vybombardovány a vypáleny stovky církví v severní Nigérii, Egyptě, Súdánu a Iráku. Jen v samotné severní Nigérii došlo k více než 1000 útokům na církve (při nichž bylo zabito 17 000 křesťanů), které provedli džihádističtí teroristé z Boko Haram, a to jen v pětiletém období od roku 2010 do roku 2015.

Soutěž o nejhoršího prezidenta všech dob

na konferenci o biblickém pohledu na svět v Coloradu v roce 2010 jeden z řečníků prohlásil, že Barack Hussein Obama je nejhorším prezidentem v americké historii. Během diskuse jsem se odvážil toto tvrzení zpochybnit s poukazem na to, že se může ukázat, že tomu tak je, ale u moci je teprve necelé dva roky. Uvažoval snad o stopě zrady prezidenta Jimmyho Cartera? Zatímco jsem katalogizoval některé Carterovy zahraničněpolitické katastrofy, přistoupil ke mně doktor David Noebel a položil mi ruku na rameno: „Petere, mýlíš se! Pokud jde o způsobené škody, žádný prezident nebyl horší než Franklin Delano Roosevelt. Na Jaltě zradil celou východní Evropu a nakonec i třetinu světové populace pod tou nejvíce represivní diktaturou v dějinách, Sovětským svazem!“ Ze zadní části sálu se ozval silný hlas: „A všechno to začalo Abrahamem Lincolnem!“ Jiný člověk navrhl, že za vážného kandidáta na jednoho z nejhorších prezidentů v americké historii je třeba považovat také Woodrowa Wilsona, který zavedl federální daň z příjmu, Federální rezervní banku, zatáhl Ameriku do první světové války a hrál hlavní roli při vzniku Společnosti národů!

Rozsévání semínek občanské války v Jižním Súdánu

Dne 9. července 2011 se zrodila nejmladší země na světě, Jižní Súdán. Byla to významná odpověď na mimořádnou modlitební a akční kampaň, do které jsem byl úzce zapojen. Ta zahrnovala napsání a vydání tří vydání knihy „Víra pod palbou v Súdánu“, zapojení několika filmových štábů, které natočily filmy jako „Súdán: skrytý holocaust“, „Terorismus a pronásledování“ a „Tři dny v Súdánu“. Uspořádal jsem také více než 1200 setkání v Súdánu a více než 1000 veřejných setkání a rozhlasových a televizních rozhovorů na mezinárodní úrovni na podporu nezávislosti Jižního Súdánu. Všichni očekávali, že nově nezávislý Jižní Súdán bude prohlášen za křesťanskou zemi. Bývalému prezidentovi Jimmymu Carterovi se však podařilo přesvědčit nového prezidenta Jižního Súdánu, aby odolal všem výzvám vlastních občanů k zařazení křesťanských dodatků k ústavě a modlitbám v parlamentu. Carter využil svého postavení staršího státníka a trval na tom, že Jižní Súdán musí být konstituován jako sekulární stát! Co hůře, zasel semínko občanské války v Jižním Súdánu tím, že požadoval, aby prezident Salva Kiir zařadil do své vlády jako svého viceprezidenta svého úhlavního rivala Rieka Machara. Machar však byl mnohem víc než jen soupeř, byl zástupcem vlády národní islámské fronty v Súdánu. Machara a jeho armádu SSIM zásobovaly súdánské ozbrojené síly diktátora Umara al-Bašíra. Macharova SSIM ve skutečnosti zabila více jihosúdánských civilistů, spáchala více zvěrstev a vyvraždila více dobytka, způsobila větší devastaci ve stylu spálené země než dokonce režim NIF súdánské vlády prosazující právo šaría! Při prvním výročí nezávislosti Jižního Súdánu oznámil prezident Kiir, že ve státní pokladně chybí 5 miliard súdánských liber. Požadoval, aby tyto zpronevěřené prostředky byly vráceny. Následující rok mohl oznámit, že bylo vráceno pouze 200 000 000 liber, a tak rozpustil svou vládu. Občanská válka vypukla, i když viceprezident Machar byl jednoznačně viníkem, protože kontroloval příjmy z ropy, které tvořily většinu příjmů Jižního Súdánu. Je neuvěřitelné, že poté, co bylo vyjednáno příměří, vláda USA opět trvala na tom, aby byl kleptomanský defraudant znovu jmenován viceprezidentem! To nevyhnutelně vedlo k dalšímu vypuknutí občanské války. Nelze tedy ani říci, že Carterova katastrofální zahraniční politika skončila v roce 1980 jeho volební porážkou. I nadále se vměšoval do mezinárodních záležitostí v míře, která neměla u žádného předchozího prezidenta obdoby.

Americká zahraniční politika ovlivňuje životy

Většina Američanů při volbě svého prezidenta pravděpodobně nemyslí na zahraniční politiku. Věřící v Africe a na Blízkém východě by však chtěli naše bratry v Americe upřímně požádat, aby vážně zvážili zahraničněpolitické důsledky svého hlasování. V sázce jsou životy.

Odsouzený

Není pochyb o tom, že kvůli zahraniční politice Jimmyho Cartera zemřely v Africe, Asii a na Blízkém východě miliony lidí. Desítky milionů lidí trpí v důsledku Carterova zahraničněpolitického odkazu dodnes, včetně lidí v Íránu. Je třeba si uvědomit, že íránský šáh byl jedním z nejbližších amerických spojenců na Blízkém východě, zatímco ministerstvo zahraničí Jimmyho Cartera aktivně pracovalo na tom, aby svého spojence zradilo a přenechalo Írán ajatolláhům. Konečný výsledek tohoto kroku se teprve projeví, protože Írán je i nadále nestabilní součástí mimořádně násilného Blízkého východu.

Arabské jaro a ISIS

Ničivé takzvané arabské jaro, které spustilo americké ministerstvo zahraničí Baracka Husseina Obamy, svrhlo stabilní vlády na Blízkém východě a spustilo vlnu ničivých nepokojů, revolucí a terorismu, v jejichž důsledku se počet křesťanů na Blízkém východě snížil z 15 milionů v roce 2010 na méně než 10 milionů v roce 2020! Obamova ministryně zahraničí Hillary Clintonová označila Muslimské bratrstvo za sílu prosazující mír a umírněnost na Blízkém východě. A to i přesto, že Muslimské bratrstvo bylo zodpovědné za zcela veřejný atentát na egyptského prezidenta Anvara Sadata v roce 1981 (který byl mimochodem skutečným strůjcem mírových dohod mezi Egyptem a Izraelem v Camp Davidu, za něž získal zásluhy Jimmy Carter). Během jediného víkendu zmobilizovalo Muslimské bratrstvo davy, které v Egyptě vypálily více než 70 kostelů. ISIS, založený a financovaný CIA, sťal nespočet křesťanů a vyhodil do povětří historické památky včetně hrobů Daniela a Jonáše.

Obama byl ještě horší než Carter

Během katastrofální vlády Baracka Obamy se v Americe objevil billboard s usměvavou fotografií prezidenta Jimmyho Cartera, který hlásal: „Konečně už nemohu být nazýván nejhorším americkým prezidentem!“

Zveřejněno

Jak jsem už napsal ve svém článku „Ronald Reagan zachránil životy lidí v Angole“ (viz níže), mnoho milionů lidí dnes žije a je svobodných díky prozíravé a odvážné zahraniční politice prezidenta Ronalda Reagana.

Naléhavá výzva k modlitbě a akci

Myšlenky mají své důsledky. Co zasejeme, to sklidíme. Každý čin má své důsledky. Nadále se modlíme za to, aby se naši křesťanští bratři ve Spojených státech při příštích volbách hodně modlili a hledali Boží moudrost.

Zpět k Bibli kvůli reformaci a probuzení

Kéž jsme všichni věrní Božímu slovu a efektivní v jeho službě, když se snažíme získat zpět své země pro Krista, když pokládáme pevné biblické základy pro reformaci a vroucně se modlíme za duchovní probuzení. Potřebujeme, aby Afrika byla opět bezpečná.

Ronald Reagan zachránil životy lidí v Angole

Jako Afričan budu vždy vděčný za roli, kterou Ronald Reagan sehrál při záchraně životů lidí v Angole. V osmdesátých letech minulého století jsem absolvoval několik misí do válkou zmítané Angoly. V té době bylo v zemi více než 50 000 kubánských vojáků. Komunisté napadli a zničili mnoho církví. MiGy-23 a vrtulníky MI-23 Hind terorizovaly vesničany v Angole. Zdokumentoval jsem řadu těchto zvěrstev, včetně bombardování vesnic, škol a církví.

Vzpomínám si, jak jsem v roce 1986 poslouchal projev Ronalda Reagana, který vysílala BBC v Africe, na krátkých vlnách: „Pošleme střely Stinger bojovníkům za svobodu Unita v Angole!“ Ti, kdo poslouchali krátkovlnné rádio se mnou, se na sebe ohromeně dívali. Po dlouhém tichu, kdy jsme přemýšleli, zda naše uši skutečně slyšely to, co jsme si mysleli, že slyšíme, jeden z nás řekl: „To by bylo hezké!“

Sotva jsme se odvážili uvěřit, že se to stane. Ale stalo se. Nedlouho poté začaly do Svobodné Angoly kontrolované Unitou přilétat rakety Stinger. Sovětská letadla byla sestřelena. Bombardování a ostřelování vesničanů, škol a církví skončilo. Politika Ronalda Reagana bezpochyby zachránila v Angole mnoho desítek tisíc životů.

Ve svých fotoalbech mám řadu snímků sovětských letadel sestřelených v Angole: Vrtulníky MI-24 Hind a MI-8 Hip a stíhačky MiG-23. Jsou připomínkou amerického prezidenta, kterému záleželo na lidech v Angole trpících pod komunistickou okupací.

Frontline Fellowship