Nezapomínej!

Nezapomínej!

Rady a pokyny následovníkům Pána Ježíše.

1. Nezapomínej, že jsi vlastnictvím Pána Ježíše!

Jsi jeho, neboť on si tě draze koupil svou krví a obětí na kříži (1Pt 1,18–19; Iz 43,1–3). Přitáhl si tě mnohými provázky svého věčného milování (Oz 11,4; Jr 31,3). Pozval tě k sobě (Mt 11,28), ty jsi přišel a byls od něho přijat (Lk 15,20; J 6,37). Přijals jej do svého srdce (J 1,12; Zj 3,20) a vydal ses jemu v oběť živou (Ř 12,1–2). Obrátil ses k Pánu Ježíši od model světa i hříchu (1Te 1,9–10). Prožil jsi nový rod mocí živého Slova Božího a Ducha svatého (J 3,5; Jk 1,18; 1Pt 1,23). Stal ses tak novým stvořením v Kristu (2K 5,17). Jsi šlechticem vznešeného rodu, syn královský (1Pt 2,9; Zj 1,5–6).

Nezapomínej však, že šlechtictví zavazuje. Proto nikdy neztrať důstojnost dítka Božího, nezadej si před světem. Zvěstuj svým životem ctnosti toho, který tě povolal ze tmy do svého předivného světla.

O učednících je psáno: I poznali, že to jsou ti, kteří bývali s Ježíšem (Sk 4,13). Nechť je to znát i na tobě, na tvé řeči i jednání. Šiř kolem sebe jeho vůni a buď všude jeho doporučujícím listem (2K 2,14–17; 3,1-3). Buď ve všem příkladem! (1Tm 4,12–16). Jsi takový? Zkoumej se!

2. Nezapomínej děkovat a chválit!

Máš mnoho důvodů k děkování. Děkuj Pánu, že se ti dal poznat jako Spasitel, že tě přijal, že ti odpustil hříchy, že je tvé jméno zapsáno v nebesích (1J 2,12; Ž 103,1-5; Lk 10,20). Děkuj za dar spasení, za Ducha svatého, kterého jsi obdržel (Ef 1,13), děkuj za všecko! (1Te 5,18). Děkuj i za těžké vedení (Job 1,21) a uč se slavit Pána i v utrpení (Sk 16,25). Děkováním si zachováš radostné srdce a duchovní svěžest.

Pán vyhledává vděčnost (Lk 17,17). Děkováním Mu potvrzuješ příjem obdržených darů. Díkůčinění rozhojňuje víru (Ko 2,7) a napomáhá k duchovnímu vzrůstu. Proč mnohé dítko Boží zakrnělo? Protože neděkovalo! Vděční lidé byli vždy radostní a šťastní. Nevděčnost je matkou nespokojenosti a škůdcem Božího požehnání.

Děkování, chvála, radostná píseň, to vše jako ovoce vděčného srdce i posvěcených rtů je bohulibá oběť (Žd 13,15). Buď vděčný!

3. Nezapomínej číst Bibli!

Měj svou vlastní Bibli a čti v ní denně! Je to dopis tvého Otce, převzácný svým obsahem. V něm ti Bůh zjevuje svou lásku a milost, svou vůli a plány, svou moc a slávu. Slovo Boží chce ti být světlem v temnotách (Ž 119,105), pokrmem duše (1Pt 2,2), manou z nebe (Ex 16), rádcem na cestě života (Ž 119,24). Abys Písmu porozuměl, musíš je milovat, zvláště jeho autora (1K 8,3). Čti je vždy s modlitbou za osvícení Duchem svatým (Ž 119,18; J 16,13). On je tím pravým vykladačem Písma (2Pt 1,20).

Čti Bibli pravidelně, v souvislosti i podle určitého rozvrhu. Začni Novým zákonem. Čti s touhou poznat vůli Boží; čti ztišeně a soustředěně, abys zaslechl Boží hlas. Volej před započetím: „Mluv, Hospodine, nebo slyší služebník tvůj!“ (1S 3,10). Měj ke čtení svou ranní chvilku a nedej se o ni připravit. Ovšem, i večerní rozva­žo­vání Písma je požehnané (Ž 1,2). Přemýšlej o každé nové pravdě (Ž 119,97) s tím vnitřním rozhodnutím jednat podle ní bez ohledů na mínění lidí. Buď činitelem Slova! (Jk 1,22; Lk 11,28; Mt 7,21–27).

Ptejte se na Písma! (J 5,38). Je plné Pána Ježíše skrytého v obra­zech, dějích, postavách i zaslíbeních Starého zákona (oběť Izáka, velikonoční beránek, povýšený had, oběti vůbec, stánek úmluvy atd. – ponížení i oslavení Josefovo, Mojžíš prostředník, David a sláva jeho království, Jonáš atd.) a zjeveného v plnosti času za dnů těla svého i přicházejícího v slávě za dnů posledních, jak o tom svědčí Zákon nový. Bez Slova Božího není duchovního života ani síly, není vzrůstu na vnitřním člověku (Jr 15,16; 1Pt 2,2; Mt 4,4). Ono je živnou půdou víry (Ř 10,17; Žd 4,2). Bez něho nelze vítězit v poku­še­ních. Je psáno! (Mt 4; Zj 12,11).

Uč se proto co nejvíce Písmu svatému zpaměti, pamatuj si dobře, kde je co psáno a označ si důležité verše barevnou tužkou! Hleď býti v Bibli „doma“. Propracovávej kapitolu za kapitolou, verš za veršem. Vypisuj si jednotlivá místa do zápisníčku a připojuj k nim svá „kázáníčka“, rozbory, úvahy. I nejasná místa si poznamenej! Pán ti dá postupně vysvětlení (Ko 3,16). Buď písmákem!

4. Nezapomínej se modlit!

Čím je dýchání tělu, tím je duši modlitba. A jako ratolest, oddělená od vinného kmene, usychá a hyne, tak vadne a skomírá Boží člověk, zanedbává-li modlitební obecenství s Pánem (J 15).

Viz jen, jaká to požehnaná výsada: smíš rozmlouvat s Bohem jako se svým Otcem, smíš se důvěrně sdílet s Pánem nebes i země jako se svým nejlepším Přítelem (J 15,14–15). Važ si toho a využij plně této milosti! Lékaři mají své ordinační hodiny, pozemští vládcové své kanceláře, kde přijímají jen předem ohlášené návštěvy, ale ten nejlepší Lékař a nejmocnější Vládce přijímá dnem i nocí každého přímo, bez prostředníků a přímluvců, kdo k němu přichází upřímně jako dítě, kdo k němu volá celým srdcem.

Sděluj tedy Pánu vlastními slovy vše, co prožíváš, co tě tíží i těší. Vyprošuj si jeho radu i sílu, jeho ochranu i vedení (Ž 62,9). Předkládej Bohu své cesty a překážky, svá denní rozhodnutí i pochybnosti, obavy i naděje. I přes den vzhlížej k němu v tichých krátkých modlitbách a dbej velice o to, aby tvé spojení s ním nebylo přeru­šeno (Gn 5,24; 1Te 5,17).

Modli se s plnou jistotou víry, že Pán tvé modlitby vyslýchá (Jk 1,6; Mt 21,22; 1J 5,15). Bible ti zjeví, jak se máš modliti podle vůle Boží a Duch sv. tě tomu vyučí. Dej se jím vést, aby on ovládl celé tvé myšlení, srdce i bytost, aby tak on sám vypůsoboval a usměrňoval všechny tvé modlitby (J 4,24).

Modli se nejen za sebe, ale i za jiné: za bratry a sestry, za své příbuzné a známé, za toužící i lhostejné, za dílo Boží a jeho slu­žeb­níky, za misii vnitřní i vnější, za vládu a všechny v moci postavené (1Tm 2,1–2).

Měj seznam osob i předmětů, za něž prosíš, měj i svůj „pokojíček“, kde bys dlel sám se svým Bohem (Mt 6,6). Vyhledávej modlitební obecenství s věřícími a šiř ovzduší nebes okolo sebe! Přistupuj směle k trůnu milosti: děkuj, pros, vyznávej, přimlouvej se, chval Pána! (Žd 4,16; 10,35). Buď modlitebníkem!

5. Nezapomínej pěstovat obecenství s věřícími!

Dítky Boží patří k sobě jako údy jednoho Těla (Ř 12,5). Duch sv. je láskou pojí v jednotu církve Kristovy (Ř 5,5; 2K 5,14). Touha po obecenství s věřícími je dána do vínku každému zdravě narozenému dítku Božímu (1J 5,1). Zůstávání ve společnosti („v společenství“ – Žilka) bylo vždy znakem pravé církve Kristovy. Jednota dítek Božích je též ovocem utrpení Pána Ježíše (J 11,52).

Velké je požehnání, jež nám Pán dává ve společných shromážděních. Tu docházíme duchovního posílení, povzbuzení a hlubšího poznání Písma (Ž 84,11–12). Proto navštěvuj pravidelně shromáždění lidu Božího, zejména modlitební chvíle. V nich se obzvláště setkáš se Spasitelem (Mt 18,20). Nikdy je bez příčiny nezanedbávej! Nezanedbávej společná shromáždění, jak to mají někteří ve zvyku (Žd 10,25). Pamatuj, že uhlíček vypadlý z kamen snadno vychladne a oddělená kapička vody brzy vysychá. Tak i křesťan bez obecenství věřících chladne a vysychá. A jako nemocná ovce opouští své stádo, tak i duchovně nemocný křesťan obecenství ostatních členů sboru (Tomáš, J 20,24). Bible nezná duchovní sobě­stačnost, samotářství nebo poustevnictví. Doma zaléváme květiny, ale jakým je pro ně osvěžením, vyneseme-li je časem všechny na déšť, který je společně občerství! Jak se zazelenají! (Ž 84,7).

Pěstuj stálé obecenství s věřícími, aby ses spolu s nimi utvrzoval ve víře, rozněcoval v lásce a sílil v naději. A abys měl čas pro toto společenství dítek Božích, musíš opustit všechno společenství se světem, které ti v tom překáží a duchovně tě ochuzuje (2K 6,14–18).

Stane se, že shledáš ve shromáždění na někom ještě chyby, vady, nedostatky apod. Neurážej se na nich, nevyprávěj o tom před druhými, ale posluž osobním napomenutím i příkladem k nápravě (Ga 6,1). Láska přikrývá i množství hříchů a modlí se za hříšníka (1Pt 4,8). Před číhajícím, zvídavým a pomlouvačným světem přikrývá, před Pánem na kolenou však odkrývá a pomáhá každému k čistému a vítěznému životu. Tak činí láska k bratřím, která je známkou života z Boha a nejlepším svědectvím světu (1J 3,14; J 13,35; Ž 133). Zůstaň v obecenství!

6. Nezapomínej vyznávat svého Spasitele!

Je psáno: Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen (Ř 10,9–10). Pán vyznávání svého jména od nás očekává a dává veliké zaslíbení těm, kteří tak činí (Mt 10,32). Dítě Boží se rádo a vděčně hlásí k svému Otci. Nečiní to z přinucení, ale z lásky; je to pro něho vzácnou výsadou. Vyznávání Pána je známkou duchovního života a podmínkou dalšího vzrůstu. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, Bůh v něm přebývá a on v Bohu (1J 4,15). Vydávání svědectví přináší požehnání, radost, nadšení a vždy nový příliv Boží milosti.

Každý začátek ovšem bývá těžký. Osměl se však ve jménu Páně, posilni se v něm a vypros si zmocnění jeho Ducha (Sk 1,8). Půjde to a odvážíš se postupně i smělých činů (Sk 4,13). Využij první příležitosti a vyznej Pána svým nejbližším doma, v úřadě, dílně neb továrně, kdekoliv (Mk 5,19). Spolehni se na vedení Ducha svatého. On tě vyučí této vzácné službě (Mt 10,19–20; Sk 8,29–40). Otevři jen svá ústa a naplní je (Ž 81,11). V jeho síle pak překonáš i vrozený ostych (1Te 2,2). Půjde to cestou sebezapření k oslavení Pána.

Pamatuj však, že vyznávání zavazuje (1K 9,27). Nechť je tvým nejkrásnějším svědectvím celý tvůj život. Kéž tvé okolí vidí změnu tvého jednání a rozhodování (Ž 40,4b; Mt 5,16). Co je do hodin, které jinak ukazují a jinak bijí? Zlatý zvoneček a granátové jablko patří k sobě! (Ex 28,34). Zvoníš-li svědectvím úst, pak přinášej i ovoce Ducha! (Ga 5,22; Mt 7,21).

Vyznávat Pána – jaký to krásný a čestný úkol! „Ježíši můj, zda možné jest, stydět se za tebe, a brát ti čest? – Já nestydím se, nestydím …“ Neboj se, ale mluv a nemlč! (Sk 18,9).

7. Nezapomeň pracovat na vinici Páně!

Každému z nás svěřil Pán určité hřivny. Nejméně jednu, ale rozhodně více svěřil i tobě (Mt 25,14–30). Necháš ji v šátečku nebo zakopanou? Pamatuj, že vše, co jsi a co máš, je tvého Pána. On chce použít tvé dary a schopnosti. Uvažuj o tom a modli se, jak bys mohl nejlépe posloužit duším, jak se prospěšně uplatnit v díle království Božího. Vyprošuj si ke všemu moudrost a ke každému lásku (Jk 1,5). „Láska nechť strůjcem je myšlenek, slov, i všech činů tvých“ (Zj 2,2–4; 1K 16,14).

Úkoly jsou mnohé a rozličné. Můžeš zvát do shromáždění, šířit letáky, psát dopisy duchovního obsahu, kreslit nástěnné verše, záložky, konat návštěvy v rodinách a v nemocnici (Mt 25,35–36). Vítej přicházející do shromáždění, rozmlouvej s přítomnými a všelijak napomáhej v této práci na vinici Páně. Buď vynalézavý!

Krásná je pro začátečníka práce mezi dítkami v nedělní besídce, mezi mládeží v dorostu a sdružení. Přispívej činně do programu, vezmi si biblické úvahy, vypracuj obsahy čtených knih, předčítej došlé časopisy, zazpívej nebo zahraj na některý z hudebních nástrojů (1K 14,26). Předcházej ostatní ve všem vlastním příkladem (2Tm 2,15). Nedej se zastrašit neúspěchem nebo nevděkem!

I svůj volný čas zasvěť Pánu! Slyš jeho výzvu: „Synu, jdi dnes pracovat na mou vinici!“ (Mt 21,28). Nestačíš-li na něco sám, požádej o radu, pomoc a zastoupení druhé. Pamatuj, že lenoši nevejdou do království Božího. Lépe je sto pokusů pro Pána, zdánlivě mar­ných, než nečinná zahálka. Modli se denně: „Vezmi, Pane, život můj, k své jej službě zasvěcuj …“

„Den v Ježíšově službě, ó, to se vyplatí!“ A vyplatí-li se již jeden den, čím více, je-li mu celý život zasvěcen. Radostné pak bude pro tebe vydání počtu (2K 5,10; 1Te 2,19; 2Pt 1,11). Slavná odměna (J 12,26)! Pracuj, ale zůstaň pokorný (Lk 17,10).

8. Nezapomínej, že tě čeká utrpení pro Pána!

Cesta za Pánem je úzká a trnitá (Mt 7,14). Pán Ježíš praví: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne“ (Mt 16,24). Měli-li nepřátelé kříž pro něj, mají ho i pro nás. Pán své učedníky na to předem připravuje (J 15,18–21). Počítej s tím i ty, milá duše! Setkáš se nejednou s neporozuměním a protivenstvím; často u těch nejbližších (Mt 10,34–36). Mnohý se ti vysměje, že ještě věříš, že se dokonce modlíš, že vůbec čteš slovo Boží a chodíš mezi ty svaté atd. (1Pt 4,4). Jen se nedej odradit, to je naopak dobrá známka pro tebe (Lk 6,26). Tak tomu bylo u věřících vždycky. Svět nás nezná, nezná se k nám, protože nezná Pána (1J 3,1; 1Pt 5,9; 2Tm 3,12).

Ve chvílích protivenství se v duchu dívej na Pána! On snášel pohanu a posměch (Žd 12,2–3). Připomínej si, že i on trpěl bez příčiny (J 15,25). Uč se od něho snášeti vše tiše a pokorně (1Pt 2,21). Modli se, aby ti dal sílu k sebezapření, k odpouštění a snášení všeho. Pros za své protivníky (Lk 23,34; 1K 4,13). A miluj i své nepřátele (Mt 5,44).

Připomínej si mnohé svědky víry, kteří pro Pána velice trpěli, ano kladli i své životy pro vyvýšení jeho slávy (Žd 11,35; Sk 20,23–24). A tak i ty snášej protivenství jako ctný rytíř Ježíše Krista (2Tm 2,3).

Abys obstál ve všech zkouškách a protivenstvích, ve všech bojích a nebezpečenstvích života s Pánem, musíš si obléci celou Boží zbroj (Ef 6,10). Prohlédni si celou svou výzbroj, doplň a drž pevně. Stůj na stráži. Pamatuj: trpět pro Pána je čest a vyzname­nání (Fp 1,29; Sk 5,41)! Je to cesta k slávě. „Ty cestou kříže, Pane náš, jsi kráčel k oslavě, a touže cestou vodíváš i všecky údy své …“ Bez boje není vítězství, bez kříže koruny slávy!

9. Nezapomínej bdít a bojovat!

Žiješ v území nepřítele. Byl jsi Kristem vysvobozen (Ko 1,13) z jeho moci, nikoliv z jeho vlivu. Odvážil se i na samého Pána Ježíše (Mt 4). Činí si nároky i na tebe. Střílí ohnivé šípy různých svodů a poku­še­ní (Ef 6,16). Obchází jako lev řvoucí, číhá též jako lstivý had (1Pt 5,8; Gn 3). V naší porušené přirozenosti má nebezpečného spojence (Žd 3,12). Je možné nad ním zvítězit? Ano, vždycky a udatně (2K 2,14+; 1K 10,13). Pán Ježíš, ten Rek udatný, porazil ďábla na hlavu. Jeho vítězství je i tvým vítězstvím! Dívej se na něj (Žd 12,1)! Ukryj se a zůstávej v něm (Ž 32,7). Cele se mu vydej a ďáblu se vzepři, uteče (Jk 4,7). Bdi a zmužile si počínej (1K 16,13; Neh 4,12)! Ostříhej sebe samého (1J 5,18) a nedávej místa ďáblu (Ef 4,27; J 14,30). Utíkej před hříchem (2Tm 2,22; Josef, Gn 39(!

Především si obleč celou Boží zbroj (Ef 6,10–18). Jen tak obstojíš v každém boji. A bojuj řádně (2Tm 2,5)! Na tvém vítězství závisí i vítězství druhých, tvůj pád strhává vždy někoho s sebou! Pravda, padá i spravedlivý (Jk 3,2; Př 24,16), ale vždy povstává, činí pokání a tím opatrněji kráčí za Pánem. Nepřítel zná i tvé slabiny, ale posiluj se v Pánu a zůstávej ve víře v něm! Bojuj dobrý boj víry (1Tm 6,12; 2Tm 4,7).!

10. Nezapomínej konat své posvěcení!

Posvěcení je dílo Ducha svatého. Jestliže jsi přijal Pána Ježíše, máš i Ducha svatého (Ef 1,13). Jsi jeho chrám a tvé srdce jeho dílna (1K 6,19–20). Podřiď se jeho vedení (Ř 8,14)! Nezarmucuj ho koná­ním zlého, před nímž tě varuje, a neuhašuj nekonáním dobrého, k němuž tě ponouká (1Te 5,19; Ef 4,30). On zjemní tvé svědomí, zjeví po obrácení tím hlouběji skrytou porušenost tvého srdce (Jr 31,19), ukáže na nevyrovnané staré hříchy (2Pt 1,9). Dej vše do pořádku se svými bližními (Lk 19,8; Sk 19,18). Nic neskrývej (Př 28,13)! Pryč se vším, co je ze starého člověka (Ko 3,3–5; Ga 5,24)! A upadneš-li do hříchu, povstaň a obrať se na Přímluvce u Otce (1J 2,1), nezaplétej se však ničím ve jho služebnosti (Ga 5,1–13; 1Te 5,23–24).

Touha po svatosti je dětem Božím dána do vínku. Chtějí být svatého Otce svaté dítky (1Pt 1,15). Kdo nedbá na posvěcení těla, duše a ducha, duchovně upadá a stává se, že poslední věci takového jsou horší než první (Mt 12,43; 2Pt 2,20). Svatý, posvěť se ještě (Zj 22,11)!
 

Tyto rady a pokyny jsou určeny především začátečníkům na cestě za Pánem Ježíšem. Chtějí být ukazatelem této cesty, pomůc­kou k zachování duchovního života, slabikářem učedníků při vstupu do školy Ježíšovy.

Hojnost biblických míst má jim posloužiti k hlubší známosti Písma svatého. a k zakotvení jejich víry ve věčných pravdách Božího slova.

Věříme, že spisek tento přinese požehnání i všem ostatním upřímným čtenářům.

Pánu samému budiž sláva i čest!

Vyšlo nákladem „Snahy", jednoty evangelických pracovníků v Pardubicích v r. 1946. Tiskem F. Hummelhans a spol. v Pardubicích.

Přidat komentář