Práce evangelia (Tt 2,14)

Práce evangelia (Tt 2,14)

Čtrnáctý verš je korunou celé druhé kapitoly listu Titovi. Jednoduše shrnuje podstatu, základ evangelia, ukazuje na práci, dílo evangelia a nakonec jde k působení, k důsledkům evangelia. Je to verš, který je zaměřený cele na Pána Ježíše Krista a nás dovádí k pokornému uctívání v bázni Boží. Jedná se o verš, který sahá hluboko do Starého zákona a ukazuje na naplnění starozákonních zaslíbení. Evangelium je Boží mocí ke spasení pro každého, kdo věří (Ř 1,16-17). Kristus dal sám sebe za nás.

  • … aby nás vykoupil ze vší nepravosti a očistil sobě lid zvláštní … (Tt 2,14)

Skutečnost, že Kristus dal sám sebe za svůj lid, má dalekosáhlé dopady na život Božího lidu. Na tomto místě vidíme hned několik věcí. Především je tady výkupné, tedy cena, která byla zaplacena. Kristus nás vykoupil. Byli jsme hříšníci, mrtví ve svých vinách a hříších, byli jsme otroky hříchu a svými životy jsme sloužili sobě a ďáblu (Ef 2,1-3), a to aniž bychom si to nějak hlouběji uvědomovali. Všichni, jak jsme tady, jsme takto žili a někteří tak možná ještě žijí. Měli jsme pána, vlastníka, majitele, jemuž jsme otročili. Ale Kristus dal sám sebe za nás, aby nás vykoupil. Kristova oběť znamená, že bylo zaplaceno.

Můžeme si představit trh s otroky. Kristus je popsán jako ten, kdo zaplatil cenu a my už jsme viděli, že tou cenou byl jeho vlastní život. Zaplatil za svůj lid, vykoupil svůj lid. Svou smrtí na kříži dokonal dílo vykoupení. Chtěl bych, abychom tomu dobře porozuměli – Ježíš zvolal, že je dokonáno. Jednou provždy obětoval svůj život. Autor listu Židům jasně říká, že:

  • … jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení. (Žd 9,12)

Bylo zaplaceno a k tomu už nelze nic přidat. Bylo zaplaceno za Boží lid. Není to o tom, jestli toto vykoupení přijmeme nebo ne. Není nic na naší straně, co by toto vykoupení učinilo platným nebo neplatným. Bůh přikazuje všem lidem, ať jsou kdekoliv, že musí činit pokání a věřit v Pána Ježíše Krista. To je zodpovědnost každého člověka na této planetě. A ti kdo jsou od věčnosti povoláni ke spasení, tedy ti, za něž bylo skutečně zaplaceno, dříve nebo později budou činit pokání a budou věřit v Krista. Neexistuje nikdo, kdo by mohl jakýmkoliv způsobem znehodnotit Kristovu oběť. Ano jsou lidé, kteří se vysmívají vykoupení, kteří opovrhují zástupnou obětí Ježíše Krista, a vězte, že vždycky takoví lidé byli a budou. Pavel napsal o Kristu ukřižovaném:

  • Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. (1K 1,23-24)

Jedni se nad ním pohorší a budou jím opovrhovat, zatímco jiné dílo kříže přivede k věčnému životu. Petr o tom napsal:

  • Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to ‚kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným‘, ale i ‚kamenem úrazu a skálou pádu‘. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu – k tomu také byli určeni. (1Pt 2,7-8)

To jsou vážná slova. A poslouchejte, jak Petr pokračuje:

  • Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. (1Pt 2,9)

Protože Kristus dal sám sebe za nás, aby nás vykoupil. Získal si svůj vlastní lid. Vykoupil nás z hříchu. Už nepatříme ďáblu ani sami sobě, bylo za nás zaplaceno výkupné. Žádný otrok, za něhož bylo zaplaceno, se nikdy nemohl rozhodnout, že nepůjde se svým novým pánem, ale zůstane u toho starého. I kdyby se mu stokrát nechtělo, musel jít, protože za něj bylo zaplaceno výkupné. A úplně stejně je to i s námi. I za nás bylo zaplaceno výkupné. Byli jsme vykoupeni z moci hříchu a těšíme se na den, kdy budeme vysvobozeni z jeho přítomnosti. Je to den, o němž mluví třináctý verš, který mluví o tom, že Boží zachraňující milost nás vychovává k tomu, abychom:

  • … očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. (Tt 2,13)

Vykoupení bylo dokonáno a až se naplní stanovený počet těch, kteří byli předurčeni ke spasení, budeme všichni proměněni do Kristovy slávy a dostaneme těla, která budou dokonale svatá. Nyní tuto svatost přijímáme skrze víru v dokonané dílo Pána Ježíše Krista, jak to čteme v našem dnešním textu – on dal sám sebe za nás, aby si pro sebe očistil zvláštní lid. Jsme jeho lid, byli jsme koupeni za cenu. Byli jsme vybráni, abychom se stali jeho lidem a to i přes to, že jsme nebyli lidem a nebyli jsme milovaní (1Pt 2,10). Byli jsme vzbouřenci, kteří byli mrtví ve svých vinách a hříších a které Písmo nazývá dětmi hněvu (Ef 2,3). Narodili jsme se jako děti hněvu. Žili jsme jako děti hněvu. A kdyby nás Bůh ve své milosti nezastavil na naší cestě životem, skončili bychom jako děti hněvu ve věčném odsouzení. Naší přirozeností byla neposlušnost a vzdor. Nechtěli jsme poslouchat Boha, ale Bůh změnil naše srdce, když jsme uslyšeli slovo pravdy, evangelium a dal nám nové srdce, srdce pokorné a poslušné. Do našeho nitra vložil svého Ducha, který je závdavek našeho dědictví, který je pečetí Božího vlastnictví, který je příčinou našeho nového narození, který je důvodem naší vytrvalosti a našeho zachování ve víře a v pravdě. A to všechno je jenom a jedině kvůli Kristu, který dal sám sebe za nás, aby nás vykoupil z veškeré nepravosti, v níž jsme žili a aby si tak očistil svůj vlastní lid.

Boží slovo tady mluví o tom, že jsme zvláštním lidem, svatým lidem, protože jsme byli očištěni, jsme Kristovým vlastnictvím, protože nás vykoupil. Pavel tady použitými slovy odkazuje na Exodus 19. Je to místo, kdy byl Izrael shromážděn pod horou Sinaj, kdy Bůh mluvil k Izraeli.

  • Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. (Ex 19,5-6)

Bůh uzavřel s Izraelem smlouvu. Byla to mojžíšovská smlouva, smlouva skutků. Všimněte si toho, co je tam řečeno – budete-li mě poslouchat a dodržovat mou smlouvu. Je tady podmínka na straně lidí. Když mě budete poslouchat, já z vás učiním zvláštní lid, zvláštní vlastnictví. Budete mi královstvím kněží a pronárodem svatým. Ale Bůh skrze proroky zaslíbil smlouvu novou, lepší, dokonalou, smlouvu, která byla zpečetěna krví Ježíše Krista. Je to smlouva, kterou nám nepřipomínají desky zákona, ale Večeře Páně – tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví. Poslouchejte, proč je tato nová smlouva o tolik lepší, než ta stará, mojžíšovská.

  • Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: ‚Poznávejte Hospodina!‘ Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat. (Jr 31,33-34)

  • Budou mým lidem a já jim budu Bohem. Dám jim jedno srdce a jednu cestu, aby se mě báli po všechny dny, aby dobře bylo jim i jejich synům po nich. Uzavřu s nimi smlouvu věčnou, že už jim nepřestanu prokazovat dobro. Do jejich srdcí dám bázeň přede mnou, aby ode mne neodstupovali. (Jr 32,38-40)

Uzavřu s nimi smlouvu věčnou. Svůj zákon jim dám do srdce. Odpustím jejich hřích. Dám jim bázeň přede mnou. Ezechiel 36 mluví o tom, že Bůh sám způsobí, že budou jednat poslušně. Bůh udělá všechno a důsledkem Božího jednání je nový lid, zvláštní lid, svatý lid, zvláštní vlastnictví Boží, slovy Nového zákona je to Kristova církev. To jsou ti, jimž byly odpuštěny hříchy, kteří se narodili z Ducha svatého, kteří mají nové srdce a jsou posvěceni Kristovou obětí na kříži. To je nová smlouva, která už neříká: „Když budeš poslouchat, já z tebe učiním svůj lid“, ale říká: „Já z tebe učiním svůj lid a ty budeš poslouchat.“ Bůh udělal všechno. Jak? Tím, že Kristus dal sám sebe za nás. To je evangelium a dílo evangelia je vidět v odpuštění hříchů, v posvěcení hříšníků a ve stvoření nového Božího lidu – lidu, který je skutečně svatý, protože byl očištěn a posvěcen Kristem. Pavel o Kristově oběti za církev napsal:

  • Kristus si zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. (Ef 5,25-27)

Kristus udělal to všechno. Jeho obětí jsou nám odpuštěny hříchy a jeho obětí jsme také dokonale posvěceni.

  • Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje. (Žd 10,14)

Jste-li Kristovi, jste dokonale posvěceni. Byli jste vykoupeni z veškeré nepravosti, z veškerého hříchu. Všechny vaše hříchy jsou vám odpuštěny – jenom z milosti a jenom skrz víru v Krista. Jenom kvůli tomu, co Kristus udělal, že dal sám sebe za nás. Minulé, přítomné i budoucí hříchy jsou odpuštěné a Bůh už je nikdy nebude připomínat. Je hotovo. Kristovou obětí jste se vy, kteří jste kdysi byli vzdálení, stali blízkými. Nyní se na vás Bůh dívá jako na své milované děti, vidí vás jako svaté, protože jste posvěceni Kristem. Jste zvláštním lidem, královstvím kněží – byli jste jím učiněni, nemusíte se jím stávat, nemůžete si to zasloužit ani vysloužit. Buď jste Kristovým vlastnictvím a máte toto všechno, nebo nemáte nic a jste ještě mrtví ve svých hříších. Potom ale musíte činit pokání, musíte litovat své vzpoury proti Bohu a musíte uvěřit v Ježíše Krista. Není žádná jiná cesta. Ale každý, kdo v něho věří, bude spasen. Každý, kdo v něho věří, byl vykoupen a očištěn Kristem, stal se Božím vlastnictvím a zvláštním, odděleným Božím lidem.

Přidat komentář