Nechytej psa za uši!

Nechytej psa za uši!

Šalomoun učil svého syna moudrosti. A díky jeho vyučování máme knihu Přísloví, která je studnicí moudrosti. Skrze jednoduché a všeobecně platné pravdy se nám Bůh dává poznat jako ten, kdo je zdrojem moudrosti a poznání, kdo je strážcem spravedlnosti, pravdy a svatosti, jako ten, kdo prozíravě vládne v tomto světě. Skrze knihu Přísloví nás Bůh učí, jak každý den chodit se svým Bohem, jak si osvojit kázeň, prozíravost, spravedlnost, právo a přímost, čehož se v těchto dnech, jak se zdá, nedostává. Jednou z těchto moudrých pravd, kterou můžeme aplikovat nejenom do osobního života, ale dokonce na jednání celých států, je odvozená z prostého pozorování toho, co se děje na ulici:

  • Chytá psa za uši, kdo se rozlítí ve sporu, který se ho netýká. (Př 26,17)

Boží slovo nás varuje, abychom unáhleně nepouštěli do svých vlastních sporů (Př 25,8). Máme být rozvážní a nespěchat. Oč více to platí o zalétání se do cizích sporů. Puritánský komentátor Matthew Henry (1662–1714) k tomu napsal:

Můžeme-li přispět k usmíření mezi těmi, kdo jsou ve sporu, musíme to udělat, i když si tím získáme nevoli obou stran, alespoň dokud jsou v ráži; ale zaměstnávat se cizími záležitostmi a účastnit se cizích sporů znamená nejen přivolávat si vlastní potíže, ale i uvrhnout se do pokušení. Kdo ze mě udělal soudce? Ať to skončí, jak to začali, mezi sebou.

Všimněte si, co dělá Pán Ježíš, když ho dva bratři žádají, aby mezi nimi rozhodl v jejich sporu o dědictví:

  • Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím? (Lk 12,14)

Pán Ježíš měl všechnu moudrost k tomu, aby jednoduše rozhodl mezi bratry a přesto to přenechal těm, jichž se to týkalo a kteří za to měli nést zodpovědnost. Napravoval důsledky hříchu, když uzdravoval nemocné (J 5,14; Lk 22,50–51), vyháněl démony (Lk 8,26–39), vyřešil spory, které týkaly jeho nejbližších (Mt 18,1–6; Mt 20,24–28), ale nezasahoval do sporů, které se ho netýkaly. Ochotně pomohl obětem takových sporů, jako byla např. žena přistižená při cizoložství, která měla být v rukou farizeů nástrojem použitým proti Ježíšovi (J 8,1–11) nebo jako byl veleknězův sluha, kterému Petr usekl pravé ucho (Lk 22,50–51). Nikdy se však nesnažil smířit třeba saduceje s farizeji, i když každou z těchto stran káral a veřejně ukazoval na jejich pýchu a nevěru.

Kazatel a komentátor John Gill (1697–1771) vysvětluje, že „kdo se zajímá o spor, s nímž nemá nic společného a zaplétá se do něj kvůli tomu, že obě strany zná, nebo jsou to příbuzní nebo že si myslí, že na to má právo, které vyplývá z jeho postavení a v tomto sporu se přikloní k jedné straně a rozhněvá se, rozdmýchává věci do většího plamene a podněcuje jednoho proti druhému.“

Důsledky takového jednání jsou zřejmé z Šalomounovy rady – je to jako chytat psa za uši. Pes má uši velmi citlivé a chytat ho za ně, mu způsobuje bolest. Nesnese, aby ho za ně někdo držel nebo ho chytal či dokonce vláčel. Bude na vás vrčet, štěkat a nakonec vás pokouše. Kdo chytne psa za uši, bude muset vynaložit všechno své úsilí na to, aby ho udržel, a stejně nakonec neodejde bez zranění, protože ho nakonec bude muset pustit. Když ho drží, nemůže se ho zbavit a když ho pustí, obrátí se proti němu. Proto Písmo odsuzuje vměšování se do sporů, které se nás netýkají. Znamená to brát na sebe kříž, který na nás nevložil Pán, ale který ve své pošetilosti na sebe bereme sami.

Máme tedy být nevšímaví a lhostejní? Rozhodně ne! Jsme přece povoláni k tomu, abychom „působili pokoj“ (Mt 5,9). Měli bychom tedy důkladně uvažovat o nejúčinnějším způsobu, jak spor vyřešit. Slovy autora Výkladu knihy Přísloví Charlese Bridgese (1794–1869):

Skutečný tvůrce pokoje však sice lituje sváru, ale dobře ví, že zásah ve chvíli podráždění oheň spíše roznítí, než uhasí. Jeho sebeovládání však není lhostejností. Svěřuje záležitost tomu, jehož moudrost tolik potřebuje. Využije první chvíle k vhodnému napomenutí; „jak je dobré slovo v pravý čas" (Př 15,23).

To je Boží moudrost, kterou potřebujeme ve svém každodenním životě a kterou musíme používat i v situaci, v níž se nyní nachází celá naše společnost. Je to moudrost, která je shůry a je „čistá, mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky“ (Jk 3,17). Všimněte si dobře těch slov, která Duch svatý nechal zapsat skrze Jakuba. A podívejte se také na to, jak Jakub pokračuje:

  • Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj. (Jk 3,18)

Na tom, co rozséváme, záleží, co budeme sklízet. Kéž jsme lidmi, kteří rozsévají pokoj, kteří se nenechají vtáhnout do sporů, který se jich netýká. Boží moudrost pochází shůry, od Boha, od Pána Ježíše Krista, který je vtělením Boží moudrosti. K němu samotnému se musíme upínat a k němu směřovat.

Modlím se za to, aby vám bylo toto číslo časopisu pomocí na vaší cestě následování Pána Ježíše Krista.

Přidat komentář