Slovo Boží pěstounem ke Kristu

Slovo Boží pěstounem ke Kristu

  • Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci. (2Pt 1,19)

Tolik je slov našeho textu. A nemyslím, milí v Kristu přátelé, že už rozumím všemu, co slova našeho textu obsahují, ale také nemyslím, že vám dovedu v tak krátké chvíli vyložit to, čemu všemu už z našeho textu rozumím. Zde se připomíná ta řeč prorocká, ale nerozumí se pouze knihy prorocké, nýbrž rozumějí se všecky knihy Slova Božího, Starého i Nového zákona, protože jsou všecky téže podstaty – z Ducha svatého.

A teď uvidíte, že nejde ani o to vzácné Slovo Boží, že jde o mnohem více. Vy byste si přáli upřímně se radovat ze Slova Božího, nebát se žádné kritiky, kterou vám světští lidé předkládají. Ó, ono to jde, ale jen když vám vzejde Pán Ježíš jako krásná hvězda jitřní! Pak se začnete radovat z celého svého života. Tak já věci pojímám.

Rád bych vytkl patero věcí. To první mně zní tak:

I. Vy již Slovo Boží napořád v rukou máte

Teď si představte, že si toho Slova Božího, které máte v rukou, velmi velice vážíte a usilovně si ho hledíte. Zatím ještě nemáte tušení, jaká je to milost. Však uvidíte, to je zvláštní milost. Co je tu zvláštního? Považte, vždyť byla dlouhá doba na světě, kdy lidé Písmo neměli! Zákon začíná Mojžíšem, tedy 2500 roků před Mojžíšem byli lidé na světě a žádný zákon neměli. Byli tu lidé Boží a neměli zákon, ale Ducha svatého měli. A když měli Ducha svatého, tak měli také obecenství s Bohem. A měli ho mnoho? Měli ho tolik, kolik si ho přáli. A kolik si ho přál Enoch? Ten si ho přál tolik, že byl stále u Boha. Obecenství s Bohem měli, ale tolik světla, kolik vy ho máte, oni neměli. Neměli Slovo Boží a Slovo Boží je světlo. To je svíce svítící v temném místě. Otevřete si, prosím, Genesis 3,15: „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ Ó, to vy všichni převýborně znáte. Odkud? Z Písma. Oni to však z Písma neznali. Odkud to znali? Oni to znali z ústního podání, tradice. A tu se začnou vzpírat reformovaní, že nechtějí mít tradici! Proč máte takovou nedůvěru k tradici? Protože máme nedůvěru k ústům, protože je to všecko tělo. Jaké to bude na konci, když se to dostane až k vám? Ne tak čisté, jako když to bylo poprvé vysloveno! To máte pravdu. Zajisté tradice není to nejlepší. To je veliký pokrok, když smím užívat toho, co ten nebeský Pán nařídil Mojžíšovi, aby psal v Duchu svatém. Tu vám rozžal svíci a ta vám svítí. Kolem mrákota a přítmí a vy máte krásnou svíci. Vy budete o tom Slově přemýšlet bez přestání, ty budeš Slovo Boží otevírat a probírat. „To je prostředek mé milosti, tak já ti budu ukazovat svou radu a povedu tě dále.“

Ale teď si nejeden z vás v duchu povídá: „Ale já mám tu radost ze Slova Božího všecku pokaženou kritikou!“ Jakže, ty máš tu radost pokaženou kritikou? Copak je to možné? Co pak je to kritika? To není nic zlého samo v sobě. Když oni opisují Slovo Boží, to si musejí dát pozor! Vy opisovači si musíte dát pozor! To nese s sebou ta věčná Boží myšlenka, že když dá knihu, musíte si při jejím opisování dát pozor. To přece není špatné, když si dáváte pozor! Co vám tedy kazí radost? Ti světští lidé. Nu, když vy si necháte od světských lidí něco povídat o Božích věcech, jak by vám tělo a krev nepokazilo celou Boží radost? Za žádnou cenu nebudu s vámi pít z jednoho kalicha! Ale představte si, že jsem k vám nabyl důvěru, protože jste se mu již oddali celým životem, tělem i duchem. Proč bych já s vámi nepil z jednoho kalicha? Ničím se nedám zadržet, abych s vámi nepil z jednoho kalicha. Ale když vy si dáváte radit od světských lidí, to je konec vaší radosti! To znamená, že je někde něco v nepořádku. To mě vede k tomu druhému:

II. Nevážíte si Slova Božího

Vy Slovo Boží máte a vy si Slova Božího draze nevážíte a proto si ho tak usilovně nehledíte. To není milost. To je znamení, že věci se nemají tak, jak se mají mít. Vy jste tělesní jako druzí tělesní lidé. To se rozumí při tělesném člověku, že si Slova Božího neváží. Kde by si tělesný člověk draze vážil Slova Božího? Jak začnete dělat rozdíl mezi tělem a duchem, tak mi dáte za pravdu. Proto když tam ti lidé mívali ze Slova Božího tak velikou radost, ó, já vidím, že ti lidé měli nejen Slovo Boží, ale také Ducha svatého. Takže když si ho hleděli, on jim dával na to Ducha svatého? Nu, kdyby nedal Ducha svatého, tak by si Slova Božího tak upřímně nehleděli.

Teprve teď vidím ten rozdíl: „Oni měli Ducha svatého a Písma si hleděli a já si ho nehledím, protože Ducha svatého nemám.“ Tolik evangelíků má Písmo svaté, a kdo si ho hledí? To znamená, že nemají Ducha svatého! Že prý není čas! Já bych se styděl to říci. Každý pořádný člověk má přece práce až dost, ale na Písmo si udělá čas! A i církev si ho nehledí, nechá si líbit, že na vysokých školách zle mluví o Slovu Božím! My se vás tedy zřekneme a půjdeme za Slovem Božím. Odkud se bere ta nevážnost ke Slovu Božímu? Něco tu schází. Ať chci nebo nechci, jste v místě temném, ve světě. Tam sedíte, svíce tu není, protože jste si jí nehleděli. Neříkejte, že je všude samé světlo a samý pokrok! Ano, přirozeně se věci vyvíjejí, ale tak to usoudil Pán, že ten přirozený vývoj nenese s sebou konec duchovní, nýbrž tělesnosti je pořád na světě víc, protože těla je na světě pořád víc. Nu, jak by vám duchovní věci krásně kvetly? Tady vidíte, co vám schází.

III. Slovo Boží vede ke Kristu

Ten, který z milosti dal své svaté Slovo, a který k tomu dal svého svatého Ducha, ten tomu nerozuměl tak, že by Slovo mělo zůstat vaším pravým světlem! Ten tomu rozuměl tak, aby to světélko, které rozžal, dovedlo vás k tomu pravému světlu.

To je Pán Ježíš, ta hvězda jitřní, to slunce spravedlnosti! Tak tomu rozuměl, aby to světlo, které rozžal, nás k němu vedlo, aby jednomu každému v srdci vzešlo to pravé světlo s Kristem. To světlo Písma není cíl, to je pouhý prostředek. Tak se to má s Písmem. Když toto Písmo pokládáte za cíl, tak jste si z něho udělali modlu jako farizeové a evangelíci, kteří si Písma svatého váží, ale zavřeného v almaře. Jan Křtitel je krásné světlo. To lidem svítí. Otevřete si, prosím, Jana 5,33–35: „Poslali jste k Janovi a on vydal svědectví pravdě. Já nepotřebuji svědectví od člověka – ale říkám to proto, abyste vy byli spaseni. Jan byl svíce hořící a zářící, a vy jste se chtěli na chvíli radovat v jeho světle.“ Tu to máte. On byl krásné světlo, ale ne na to, abyste zůstali u tohoto světla a dál nešli. Obraťte list u Jana 3,28–30: „Vy sami jste svědkové, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem vyslán jako jeho předchůdce. Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena. On musí růst, já však se menšit.“ „Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa!“ K němu chvátejte, to je to nejlepší, mně nechat a spěchat k němu! Nic víc. Ne, abyste se radovali z mého světla. To je na to, abych vám ukázal cestu. Tak se to mělo s Janem Křtitelem a tak se to má se Slovem Božím. Otevřete si Gal. 3,24: „Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry.“ Pomocníkem tu nebyl zákon! To byl jen pěstoun, ale tam je jiný, kterého potřebuješ. Jako je na rozcestí ukazatel s šipkou: Tam chvátejte!

Ale jdu dál: Když je tu Duch svatý a když je tu Slovo Boží, tak pořád nahlížíte do Božího zákona jako do zrcadla a začnete řvát a naříkat nad sebou. On si mě přeje mít duchovního a já jsem tělesný! Na to je zákon. Skrze zákon je poznání hříchu. A naříkáte a bědujete: Ach, tak se to s námi má! Proč to tak je? Protože ten, který se vám chce zjevit, vodí svůj lid touto cestou, Tak to připravil před věky. Zákon vám ukazuje cestu. My jsme se uchýlili a jsme napořád neužiteční a on všecko uvalil na sebe. On vám to dá, abyste šli k němu. „Pojďte ke mně. Pojďte ke mně!“ A tu se už rozednívá a vzchází vám světlo. „Krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očisťuje od každého hříchu.“ „Já jsem světlo světa“, praví Pán Ježíš. Jak je světlem světa? Tak, že tě zbaví všech tvých hříchů a mrákot. On to sám povídá, že je ta hvězda jitřní. Podívejte se do Zjevení 22,16: „Já, Ježíš, posílám svého posla, aby vám to dosvědčil po všech církvích. Já jsem potomek z rodu Davidova, jasná hvězda jitřní.“ A skrze víru přebývá v našich srdcích. Nu, pak v srdcích našich přebývá hvězda jitřní a slunce spravedlnosti. Teprve když to okouším, začínám rozumět. A to mne vede k tomu čtvrtému:

IV. Máte-li Krista, potřebujete ještě víc Slovo Boží

Můžete říci, že už nepotřebujete svíci, když vám vzešel Kristus. Ale to je omyl. Když máte radost z Pána Ježíše, budete mít radost také z jeho Slova. Pěstoun pěstounem být přestane, když dítě poodroste, ale vy jste lidé v těle; vy budete vždycky v tom svém těle potřebovat toho dobrého přítele. Vy se budete vždycky ohlížet, jak se to má s Božími věcmi. Jeho Slovo je váš nejlepší přítel. I ten zákon je něco víc, než zač jste ho na počátku měli. To je zlatý důl. Jsou zde věci, z kterých se raduji, ale jsou zde věci, které jste neznali a teď teprve je poznáváte. Proč? Protože je tu více světla. Ó, já vidím, že to vše je z Ducha svatého. Tu mi nesmí světský člověk povídat něco, čemu nerozumí. Tohle je z Ducha svatého a každý člověk Boží, čím je pokročilejší, řekne, že pořád víc vidí. Ach, já vidím, že jsem dobře četl při tom chatrném světle, ale že je toho neskonale víc, jakmile mi vzejde hvězda jitřní.

V.  A to páté jsou závěry

Když já vím, jak se máte ke Kristu, dovedu docela dobře říci, jak se máte k Jeho Slovu. A když já vidím, jak vy zacházíte s jeho Slovem, já vím, jak se máte ke Kristu. A nebudu se s vámi domlouvat. Kristus mne všude posílá do Písma. Jdi k němu, jeho potřebuješ, on tě vytrhne. Ale on tě posílá k Písmu. „Zkoumejte Písma a otvírejte a hledejte.“ Najděte mi jednoho člověka, který má Pána Ježíše rád a nehledí si jeho svatého Slova! Já o něm nevím.

Když já vidím, že vy si Zákona draze nevážíte, a nemáte pro něj čas, já neřeknu třeba nic, ale zatím já nevěřím, že máte z Krista radost. Proč? Protože vidím, jak zacházíte s jeho Zákonem. Vy neřeknete proti Zákonu nic, ale vy se ho ani nedotknete. Když si Slova Božího nehledíte, tak arci Slovem Božím nevoníte.

Já jsem hotov. A vy můžete říci: „Na světě dnes není mnoho obrácených lidí.“ To je omyl. Je jich tolik, kolik jich chce Pán Ježíš mít. Ale to není to hlavní, abych já je znal. To hlavní je, abych já byl z nich; radost z Písma máte, pokud vám svítí on jako hvězda jitřní. Když otce svého dobře neznám, tak neznám ani jeho hlas a musím se ptát světských lidí, když se ozve nějaký hlas: „Poslouchejte, je to hlas mého otce?“ A tak je to i s Písmem. Když znáte hlas svého nebeského Otce, tak rozumíte také jeho Písmu. „Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.“ Amen.

Kázáno 16. května 1909.

Přidat komentář