4. ledna (Paprsky)

• … spatřili jsme jeho slávu … (J 1,14)

Tři věci jsou člověku slavné: Moc, genius, láska.

Jaká je sláva krále, vojevůdce nebo boháče! Být jmenován v řadě mocných a vidět tisíce sklánět se k svým rozkazům! Anebo mít slávu genia! Budit podiv uměním, ostrostí myšlení, mít schopnost vidět nové rysy, otevírat brány nových světů. Jaká sláva!

A přece je láska větší, ba největší. Tuto slávu měl Ježíš Kristus. On, který byl trpělivý, laskavý, který nezáviděl, ani se nevychloubal, nehledal svůj prospěch … 

Viděl jsi tuto slávu? Hledáš ji?

• Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. (1K 13,1–7)